Jak plejtvákovci přežili doby ledové
Plejtvákovci šedí překvapili vědce svou evoluční plasticitou. Díky ní dokázali přežít opakované cykly oteplování a ochlazování klimatu.
Plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus) je kytovec, kterého ochranáři pracně vypiplali. Na počátku 30. let minulého století zbývalo z populace u pacifického pobřeží Severní Ameriky méně než 1 000 jedinců. Dnes se jejich počet odhaduje asi na 22 000. Biologové z Kalifornské univerzity v Berkeley, kteří studovali posledních 120 000 let evoluční historie plejtvákovců, odhadují, že předtím, než je člověk začal lovit, tvořilo populaci plejtvákovců něco mezi 76 000 a 120 000 jedinci.
Nejstarší známá fosilie pochází z doby před 2,5 milionu let, což znamená, že za dobu své existence plejtvákovi zažili nejméně 40 velkých klimatických změn, kdy teplé klima střídalo studené. V jejich DNA však vědci nenašli žádné známky toho, že by se populace někdy drasticky zmenšily. I během dob ledových byl jejich počet natolik vysoký, aby se druh vyhnul jevu známému jako bottleneck čili „hrdlo láhve“. Vědci to vysvětlují tím, že strava plejtvákovců byla v minulosti mnohem pestřejší než dnes. Současná populace se živí tak, že z bahna na dně moře filtruje korýše a kroužkovce. Pomalu se v ní však objevují i výstředníci, kteří po vzoru svých příbuzných keporkaků a velryb černých pronásledují hejna sleďů a krillu.
Spolu s výsledky genetické studie to naznačuje, že druh se vyznačuje velkou evoluční plasticitou. Schopnost využívat různé zdroje potravy mu v minulosti umožnila přežít těžké časy a přináší mu dobré šance i do budoucna. Podle předpovědí se oceány během několika příštích staletí výrazně změní. A jak říkají autoři studie, dá se předpokládat, že plejtvákovci šedí budou mezi vítězi tohoto velkého klimatického experimentu.
