Prohnaný jedovatý hlodavec
Africký hlodavec chlupáč je první známý savec, který se brání „vypůjčeným“ rostlinným jedem.
Myšovitý hlodavec chlupáč dlouhosrstý (Lophiomys imhausi) z východní Afriky před svými nepřáteli neutíká. Zastaví se, vyhrbí hřbet a na bocích naježí dlouhou srst s výraznými černobílými pruhy. Pes či jiná šelma, která chlupáče kousne, zanedlouho onemocní a může zahynout na selhání srdce. Podezření, že je tento hlodavec jedovatý, proto vědci mají už dlouho. Jedovatých savců, z nichž nejznámější je ptakopysk, je však velmi málo a u chlupáčů navíc nebyly nalezeny žádné jedové žlázy. Jedinci chovaní v zajetí navíc evidentně jedovatí nebyli.
Celou záhadu nyní vyřešil tým vědců z Oxfordské univerzity, Keňského národního muzea a organizace Wildlife Conservation Society. Chlupáč je sice jedovatý, ale jeho tělo jed nevyrábí. Zvíře okusuje kůru stromu Acokanthera schimperi, kterou východoafričtí domorodci používají k výrobě otrávených šípů. Kůra obsahuje srdeční jed ouabain, který má podobné účinky jako kurare. Pozorování chlupáčů ukázalo, že zvíře si „otrávené“ sliny vtírá do srsti na bocích. Naivní predátor, který nedbá varovného zbarvení a do chlupáče se zakousne, skončí s plnou tlamou jedovatých chlupů.
Samotný chlupáč odchází prakticky nezraněn, protože má na bocích mimořádně silnou kůži. Této unikátní strategii obrany je přizpůsobená i jeho srst – zkoumání pod elektronovým mikroskopem ukázalo, že chlupy na bocích mají porézní strukturu, díky které rychle nasáknou jedovatými slinami. Otázkou však zůstává, proč se chlupáč rostlinným jedem sám neotráví.
