‚Nenecháváme lidi znejistit.‘ Poslechněte si, jak vzniká turistické značení tras, které za rok oslaví 130 let
Červená, modrá, zelená, žlutá. Známe je velmi dobře. Turistické značky vypadají jako jednoduchá samozřejmost, ale stojí za nimi dost práce, přesné postupy podle pravidel a dohadování s majiteli pozemků. Poslechněte si příspěvek Českého rozhlasu Pardubice, jaká úskalí může značení tras přinášet či jaké barvy Klub českých turistů používá.
„Ruku do ohně za všechny značky dávám nerad. Spolehlivost většinou bývá tak 98 procent. Existují totiž různí vandalové. Když zaúřadují někde na rozcestí, tak člověk snadno z cesty sejde,“ říká předseda Klubu českých turistů Pardubického kraje Vlastimil Škvára.
O české značení mají zájem také lidé ze zahraničí – třeba z Brazílie. „Většina značení v cizině vás nějakým způsobem do cíle dovede. Ale my nenecháváme člověka znejistit, musí nejpozději po 250 metrech najít značku. Navíc dbáme na estetickou úroveň,“ vysvětluje Škvára.
Značky se nedají malovat jen tak, říká dále předseda klubu: „Máme dohodu s Lesy České republiky, že na lesní cesty dostaneme značku snadno. Problém nastává, když je majitelem někdo jiný. Záleží, jestli má turisty rád, nebo ne. Spousta cest vede po soukromých pozemcích. Většina z nich je sice přístupná ze zákona, ale namalovat tam značku, to už musí majitel schválit.“
Podle Škváry mají turisté na obnovování značek svoji metodiku. „Příští rok oslavíme 130. výročí první značené trasy. Za tu dobu se zjistilo, že barva, kterou používáme, vydrží na objektech maximálně tři roky. Jinak se ztrácí. Ohledně barev máme dohodu s dodavatelem. Míchá je podle našeho přání a výhradně pro turistické značení. Dostaneme plechovku, štětec a můžeme vyrazit,“ popisuje.
A nezalekne se turista zimy? „Je potřeba vzít si teplejší boty, ponožky, bundu, kulicha a možná i turistické hůlky, kdyby někde bylo namrzlo. Špatné počasí na turistiku neexistuje. Existuje jenom špatně oblečený turista. To je známé heslo,“ usmívá se Vlastimil Škvára.
