‚Leskem a bídou Vršovic.‘ Sociální pracovníci na procházce ukazují, kde a jak pomáhají mladým lidem
Vedle vršovických hipsterských kaváren, nablýskaných barů a módních butiků žijí v korytě potoka Botiče lidé bez domova. U tamního Sokola si zase narkomani píchají drogy a na místní ubytovně se tísní několik rodin s dětmi. I tak vypadá trendy pražská čtvrť Vršovice očima terénních sociálních pracovníků. V září tam provázeli zájemce a ukazovali jim, kde se v bohatém velkoměstě skrývá chudoba.
„Sestoupíme do koryta Botiče a je možné, že tam lidé budou mít nějaké přístřešky,“ začíná procházku sociální pracovníky Šimon Pohořelý.
Pod mosty procházíme kolem různých matrací a křesílek a lepenkových krabic. Pod dalším mostem leží nějaké oděvy a také zbytky toaletního papíru.
Poslechněte si reportáž z procházky pražskými Vršovicemi se sociálními pracovníky
„Neoslovujeme mladé lidi, kteří třeba hrají fotbal nebo něco dělají. To znamená, že mají nějakou svoji agendu,“ říká Pohořelý.
Zatímco míříme ke sportovnímu klubu Lokomotiva, zajímá mě, s kým vlastně Šimon v terénu pracuje.
„Jdeme spíše za lidmi, kteří nemají co dělat, kouří marihuanu, popíjí alkohol, jsou hodně hlasití, poslouchají repráček,“ popisuje.
„Tady jsme na dalším místě. Je tu legální grafity zeď. Děláme tu preventivní grafitové workshopy a jejich smyslem je mladým lidem ukázat legální možnost, kde si to vyzkoušet,“ říká Šimon Pohořelý.
„A sem chodí asi hodně bezdomovců.“ V takovém zákoutí se válí na zemi staré kusy oblečení, igelity, lepenkové krabice, knihy, plechovky od piva.
„Objevili jsme tu injekční materiál, tedy použitou injekční stříkačku,“ ukazuje nám Šimonova kolegyně Lucie Hrušková. „Sebou nosíme kontejner na injekční materiál a takovou dlouhou pinzetu a jdu ji sebrat.“
Workshopy
U vršovického sokola, na takovém malém schodišti, nacházíme další použité injekční stříkačky. Ze zahrady je vidět přímo do mateřské školky.
27:42
Kratom stimuluje, uklidňuje a závislost na něm je spíš menší. V Česku si ho ale mohou koupit i děti
Číst článek
„Vidíme tu zbytky, které slouží k rozdělávání drog, a zbytky injekčního materiálu. My neděláme s nitrožilními uživateli, ale často pracujeme s lidmi, kteří užívají lehké drogy, marihuanu, nebo lehké taneční drogy. A tady Lucka má v ruce filtry, které snižují množství škodlivin v jointu.“
„Teď půjdeme za nádraží Eden.“
„Vítám vás na poslední zastávce. Nacházíme se na skate parku. Dělali jsme několik preventivních akcí, kdy tu byl skateový workshop. Uklízeli jsme s drogovými uživateli. A zažili jsme situaci, kdy si tady stříleli do krku a do toho si tu hrály děti, takže to tu bylo dost divoký,“ říká sociální pracovník.
Vedle skate parku stojí ubytovna, kde v ní donedávna bydlelo 12 rodin a 26 dětí. I s nimi Šimon a Lucie pracovali.
„V malém pokoji o patnácti metrech čtverečních, plus minus, kde žije třeba i pětičlenná rodina. Spí třeba na jedné posteli. Děti v noci nespí, protože to tam nejvíc žije. Je tam největší hluk. Za noc sem třeba několikrát jezdí policie. Doma nemají žádný svůj pracovní prostor, kde by si mohly dělat úkoly. Ani tam nechtějí trávit čas, takže jsou často venku bezprizorní,“ doplňuje Lucie.
