Nakupování už je symbolem Vánoc stejně, jako je jím kapr a stromeček, odhaluje etnograf
Kdybychom měli slavit Vánoce jako naši předci v dávné minulosti, museli bychom úplně přehodnotit své myšlení, říká etnograf a folklorista Jaroslav Kneisl. „V dřívějších dobách byl celý rok naprosto nekompromisně rozdělen do nějakých fází podle zvykoslovných svátků a také podle církevního roku. My jsme si dnes z toho vybrali jen to slavení a radování, ale už nám jaksi uniká to, že důležitější bylo období očekávání,“ konstatuje.
Celá řada tradic a obyčejů se podle Kneisla spojovala právě hlavně s předvánočním obdobím.
„Šlo jak o duchovní záležitosti, ale také o zábavu. Byla brzy tma a lidé se chtěli nějak bavit. Sociální kontakt byl třeba u draní peří nebo u nějakého povídání. A k tomu patřila buď zpívání, muzika nebo nějaké recitace. A vždy se to vztahovalo ke konkrétnímu datu,“ popisuje.
Připomíná, že samotné vánoční svátky dříve směřovaly k božímu narození. Vánoce začínaly až 25. prosince a pak pokračovaly do Tří králů a ještě dál do Hromnic. „A my dnes vlastně máme Štědrý den a první svátek vánoční a to je už pro mnoho lidí konec,“ naznačuje hudební dramaturg folklorní redakce Českého rozhlasu Brno.
„Nakupování už je – stejně jako stromeček nebo třeba kapr – symbolem Vánoc.“
Jaroslav Kneisl
Z hlediska etnologie a etnografie se podle něj i současná doba stala jakýmsi novodobým symbolem Vánoc.
„Neřešíme jen to, co bylo před 200 lety, ale také to, co se dělo před 20 či 50 lety, nebo posledních 10 let v různých skupinách. Konzum a vůbec současné předvánoční tradice je potřeba zapisovat a za 20 let uvidíme, kam se to posunulo. To nakupování už je – stejně jako stromeček nebo třeba kapr – symbolem Vánoc. Třeba za 20 let kapr na štědrovečerním stole už nebude,“ naznačuje.
„Všichni říkají, jak je to hrozné, jak je ten advent šílený, že je to stres. Ale stejně jsou obchoďáky a města plná. Myslím, že se to změní tak, jak to společnost bude chtít,“ dodává.
Cimbál se objevuje v jazzu i v hip hopu
K Vánocům patří folklor a lidové tradice. Kneisl v této souvislosti mluví o rozdílu mezi Čechy a Moravou.
„Morava má výhodu, že je tam lidová tradice na mnoha místech ještě živá, což v Čechách už tak úplně často není.“
Jaroslav Kneisl.
„Morava má výhodu, že je tam lidová tradice na mnoha místech ještě živá, což v Čechách už tak úplně často není. Trošku mě to mrzí. Osobně mám český folklor rád a mám pocit, že nabízí mnohé, ale je trošku upozaděný. Není vždy tak potleskopudný anebo není tak marketingově propraný,“ popisuje etnolog a folklorista, ale také cimbalista.
Cimbál podle něj u nás posledních asi 40 nebo 50 let prožívá v několika vlnách renesanci. „Nikdy nebude na základních uměleckých školách tolik cimbalistů jako flétnistů nebo klavíristů. Vždycky bude trošku exotika, ale rozhodně si nemyslím, že by byl nedostatek cimbalistů,“ říká.
Cimbál se objevuje v mnoha hudebních žánrech. „Možná v té dechovce by trochu trčel. Nedávno jsme natáčeli cimbál v jazzu, není to žádná novinka. Samozřejmě doma je u nás pořád v té lidové muzice, ale dá se použít od artificiální hudby až po třeba hip hop - už mnoho let se hrává na cimbál v různých hip hopových věcech,“ vysvětluje Jaroslav Kneisl.
Poslechněte si celé Hovory. Ptá se Naděžda Hávová.
