Odstěhovat se z vyloučených lokalit je těžké. Obyvatelé se setkávají s diskriminací, říká odborník
Sídlišti Mojžíř se obyvatelé Ústí nad Labem raději vyhýbají, v rozbitých panelácích se přesto platí stejné i vyšší nájemné než jinde. Jako promazaný stroj zde totiž podle ředitele Agentury pro sociální začleňování Martina Šimáčka funguje byznys s chudobou. „Majitelé bytů využívají možností, které jim dává legislativa. Čerpají příspěvky a doplatky na bydlení. Je to stroj na ubytovávání těch, kteří by za jiných okolností bydlet nemohli,“ popisuje.
Situace v problémové čtvrti je podle něj špatná dlouhodobě, existují ale i daleko horší lokality. Odmítá také, že by šlo o jakousi no-go zónu, do které není radno chodit. Problémových obyvatel je menšina, kvůli nim ale trpí všichni ostatní, uvedl Šimáček pro Český rozhlas Plus.
Poslechněte si celé Interview Plus Jana Bumby. Hostem je Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování
„Žije zde různorodý mix lidí. Starousedlíci i celá řada lidí, kteří sem migrují, protože nemají možnost najít standardní bydlení. Na trhu jsou neatraktivní, musí se neustále stěhovat a tohle bydlení je to poslední, které je pro ně k dispozici,“ přibližuje s tím, že obyvatelé vyloučených lokalit se při snaze najít jiné bydlení setkávají s diskriminací.
V některých vyloučených lokalitách jsou prý nájmy i vyšší než v Mojžíři – někdy se za podobné byty platí deset tisíc korun měsíčně, jinde i dvojnásobek. Někteří ubytovatelé prý také využívají toho, že jejich nájemníci nemají alternativu, a chtějí po nich ještě více peněz, než jsou schopni zaplatit ze sociálních dávek i příspěvku a doplatku na bydlení.
V Česku je prý 1,4 milionu lidí, kteří žijí v riziku, že se dostanou do problémů s bydlením. Nejde přitom jen o lidi bez domova, ale i ty v riziku takzvané bytové nouze, tedy že jim nízké příjmy nebudou stačit na zaplacení nájemného.
Bytová poradna
Systém sociálních dávek podle Šimáčka musí projít proměnou. V minulosti se ukázalo, že řešením není vytváření takzvaných bezdoplatkových zón, které byznys s chudobou neodstranily, naopak situaci ještě zhoršily.
Ve vyloučených lokalitách se vyplatí drsné chování víc než diplom. Škola proto není priorita, říká odborník
Číst článek
„Chybí nám cenová mapa, která by umožnila diferencovat ceny nájmů a služeb, které se liší podle regionů. Jiné ceny jsou v Praze, Plzni, Brně, Ostravě, jiné v menších městech a obcích právě na severu. Tomu by se přizpůsobila i výše dávek,“ navrhuje.
Zároveň prý musí vzniknout prostor pro alternativy typu obecního či veřejného bydlení. Není přitom nutné všechny byty nově postavit, s výjimkou velkých měst je totiž ve většině regionů přebytek nabídky bytů, spousta z nich ale není ve vyhovujícím stavu. Státní politika podpory bydlení proto musí zahrnovat nejen výstavbu nových bytů, ale i revitalizaci.
Vedle toho již začínají fungovat specializovaná centra nabízející poradenství i nájemní agentury, které dávají garanci majitelům, že byt bude v pořádku a nájemník bude řádně platit. „Běží pilotní provoz na mnoha místech, a pokud zákon projde parlamentem, bude platit od roku 2025. Zatím to vypadá, že jsme blízko,“ věří Šimáček.
„Je to dluh, který tady máme přes 20 let. Mluví se o reformě dávkového systému. Nesmí se to stát tak, jako to bylo s bezdoplatkovými zónami, a aby to byly de facto jen škrty dávek pro lidi, kteří jsou v nuzných podmínkách. Polovina řešení je na straně těch lidí a polovina na veřejné správě,“ uzavírá.
Poslechněte si celé Interview Plus v audiu v úvodu článku.
