Zbraně, nebo klimatická opatření? Do debaty o klimatu vstupují i ruské tajné služby, říká Krajhanzl
Česko zasáhla první letošní vlna veder, která opět přitáhla pozornost ke klimatické změně. Zároveň ale stále častěji zaznívá, že si budeme muset vybrat – buďto dekarbonizaci a klimatická opatření, nebo investice do obrany. „Jako občanovi mi obrana dává smysl. Ovšem pokud mluvíme o odolnosti našeho kontinentu, tak bez ochrany klimatu to nepůjde,“ podotýká v Interview Plus ředitel Institutu 2050 Jan Krajhanzl, sociální a environmentální psycholog.
Poukazuje na to, že Evropa má relativně malé surovinové zdroje a velkou část energií dováží. Zvyšování energetické nezávislosti na různých nestabilních a autoritativních režimech je pak možné hlavně skrze dekarbonizaci.
„Dilema, jestli máme zbrojit, anebo dekarbonizovat, nejčastěji předkládají ti, kteří na dekarbonizaci nenechali nit suchou dávno před ruským vpádem na Ukrajinu a volbami do Evropského parlamentu. A víme také, že ruské tajné služby se snaží intenzivně pracovat s evropským veřejným míněním a zpochybňovat smysl ochrany klimatu,“ upozorňuje.
Krajhanzl v této souvislosti připomíná, že téměř polovinu ruského státního rozpočtu tvoří příjmy z prodeje ropy a plynu, přičemž Rusko už do Evropy dodává jen desetinu původního množství a ztrácí tak jednoho ze svých nejvěrnějších a největších zákazníků.
Plán B pro periferie
Dekarbonizace podle Krajhanzla v Česku postupuje velmi pomalu oproti zbytku Evropy. Schválený národní klimaticko-energetický plán se stal předmětem kritiky ze strany Evropské unie a vláda doposud neschválila politiku ochrany klimatu.
„Je velmi důležité, aby stát například dokázal pomoci lidem v periferních regionech, kteří jsou už nyní ohroženi dopravní chudobou a v příštích letech se to může ještě zhoršit,“ říká s odkazem na výzkum Institutu 2050.
V loňském roce zemřelo kvůli horku přes 47 tisíc lidí v Evropě. Je to druhé nejvyšší číslo za poslední roky
Číst článek
Evropská unie plánuje rozšířit platnost emisních povolenek i na domácnosti, konkrétně na uhlí, plyn a pohonné hmoty. To bude znamenat jejich další zdražení, už dnes má ale řada lidí problémy s hrazením svých energetických nákladů.
„Nějakých pět procent populace, tedy 400 tisíc lidí, nebude mít plán B. Nepomůže žádná komunikační strategie, ale promyšlená opatření: poptávková a jiné flexibilnější druhy dopravy nebo třeba školní autobusy,“ zdůrazňuje Krajhanzl.
Z dat přitom vyplývá, že právě lidé v největší dopravní chudobě také nejvíce vzpomínají na dobu před rokem 1989.
„Pokud bychom zavedli třeba mikrobusy nabíjené z místních solárů, může to nejen snižovat uhlíkovou stopu, ale je v tom i obecný politický zájem. Bylo by dobré, aby debata před volbami neprobíhala v obecných floskulích, zda jsme pro pomoc Ukrajině, nebo ne, ale o tom, jak pomoci lidem na periferii,“ dodává.
Jak se v Česku daří adaptace na změny klimatu? Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.
