Když čelíme výzvě, ubližují nám nechtěné myšlenky, říká kouč Jelínek. Jak se propojit s tělem a duší?
S koučem Marianem Jelínkem a sportovním manažerem Janem Limportem se reportérka Radiožurnálu Lucie Výborná setkala v Ladaku. Společně přijali benefiční výzvu Brontosaurů v Himalájích. Jedná se o sportovní cestu se třemi sportovními výzvami. Výtěžek ze sázky se stane darem pro himalájskou školu. Limport již v Indii byl před 4 lety. „Když jsem tu byl naposledy, řekl jsem si, že se sem vrátím. To prostředí a lidi mě oslovili. Je to tu úžasné.“
Klíčovým slovem této benefiční akce s Brontosaury v Himalájích je výzva. Dokážete mi to, Mariane, nějak definovat? Je to terminologie, která se ve sportu používá poměrně často.
Marian: Výzva je něco, co jsme nikdy nezkusili. V tomhle jsou to výstupy z komfortní zóny, především z hlediska fyzična, ale i psychiky. Obavy, strachy, jak to asi dopadne, tady jednoznačně jsou.
Doma bychom se vztekali, kdyby přijel autobus o hodinu později, tady jsme rádi, že vůbec přijel, směje se sportovní manažer Jan Limport
Zdejší výzva jsou tři základní disciplíny: Jedna je jízda na motorce. Ta motorka není ledajaká – je to těžká mašina a vy máte projíždět místní krajinou a štěrkem, brodit se, 170 kilometrů dojet k jezeru.
Druhou výzvou je rafting. Člověk vnímá rafting na Vltavě a Otavě... Tady je to trošičku jiná říčka. (směje se) A to třetí je, proč já jsem sem přijel – že bych si chtěl slézt šestitisícovku.
Honzo, učil jste tady 3 měsíce hokej, jaká je ladecká zima?
Jan: Šílená. Řekl jsem, že pojedu trénovat hokej, ale v létě. Cvičení, která se dají dělat na ledě s pukem a na bruslích, jsme dělali s teniskami a tenisákem nebo speciálními balónky, které se používají na hokejbal.
Snažil jsem se je učit hokej navnímat. Potom sem jezdí i v zimě trenéři, kteří zkousnou těch minus čtyřicet.
Je hodně velký kulturní šok, když je člověk zvyklý na evropské kluky a najednou má ty ladecké, kteří k tomu možná mají úplně jiný přístup?
Jan: Tady těch šoků je víc, ale člověk si na ně zvykne a najednou mu začnou být příjemné. Někam jdete, autobus přijede o hodinu později – doma už bychom se vztekali, tady jsme rádi, že vůbec přijel.
Takhle je to i s těmi dětmi. Snažíte se je něco naučit, nějakou disciplínu, cvičení... To je těžko udržitelné. Chtěly hrát, dávat góly, vyhrávat, to při cvičení moc nejde.
25:53
Recept vědců proti roztržitosti? Hluboká meditace. Méně pak chybujeme
Číst článek
Když už se ta morálka trošku uvolnila, tak se to rozdělilo na dvě půlky – hrál se hokej, kde lítalo kamení, nohy, ruce, zuby... Jdou do toho naplno, to se mi na nich líbilo.
Mariane, u vás většina lidí ví, jak to je s vámi a s hokejem. Ale k tomu v rámci sportovního koučinku přibyly ještě jiné sporty. Je mindset stejný, nebo jsou sporty, které mají specifikum, do kterého je potřeba proniknout?
Marian: Jsou. Mám škálu určitých sportů například z hlediska strachů. Máme sporty, kde nám jde i částečně o život nebo o destrukci těla – lety na lyžích, motosporty...
Pak jsou strachy o ego. A pak máte sporty něco mezi, třeba lední hokej. Máte hráče, který se bojí jet k mantinelu, bolesti a zároveň se může bát, že prohraje.
Pak je druhé dělení: Nejvíc ubližují nechtěné myšlenky. Chodí v okamžiku, kdy nejsem v akci. Proto se říká, že golf je nejsložitější sport na hlavu.
Rána trvá vteřiny, ale pak máte deset dvanáct minut čas na to, aby se vám mindset změnil: „Co teď? A jak? Teď jsi to zkazil...“ Nechtěné myšlenky chodí v pauzách.
Jak zastavit nechtěné myšlenky?
Marian: Náš mozek nemůže myslet na dvě věci najednou. Jedna z možností je zaměstnat mysl něčím jiným. Najednou se nám tam myšlenky obav a strachu nevejdou. Můžeme vizualizovat, komentovat, co dělám.
Další možnost je, že si můžu s nechtěnými myšlenkami popovídat. Přijde nechtěná myšlenka v jakékoli podobně – ztráta sebevědomí, motivace, koncentrace: „Né, přišel Johnny s blbejma kecama, on ti to chce zkazit. Máš cíl a Johnny ti do toho hází vidle...“ Uargumentovat logickými argumenty.
Existuje místo, gyrus cinguli, kde se setkává logika s emocemi. Tam se to „zmydlí“ a vítěz jde do těla. Když vyhraje emoce, začnu se klepat... Nebo vyhraje rozum a já se zklidním.
Možností je hodně. Škoda, že se to nevyučuje. Zaobíráme se fyzikou, matematikou, dějepisem... ale nezajímáme o nejbližší domov, a to je tělo, mysl a duše.
Je možné rozdělovat výzvy na velké a malé? Jak ustát neúspěch? Je rozdíl mezi individuální a týmovou výzvou? Kdy spolu naposledy Jan Limport a Marian Jelínek hráli hokej? Poslechněte si celý rozhovor.
