Amalfi, místo věčné lásky, slunce a mořské štědrosti
Podařil se mi skutečný husarský kousek. Nevím ani, jak k tomu došlo, nedostanete ode mě žádný návod, ale nějak se mi podařilo vstoupit dvakrát do stejné řeky. Dokonce po třech letech… A že v té řece času už uteklo hodně vody!
Strávila jsem týden na Amalfi, kde jsem sice nespáchala žádný zločin – tedy nemám důvod se na místo činu vracet –, ale přitáhl mě tam zvláštní druh magnetismu. Když ho nevnímám, či dokonce nerespektuji, začnu být neklidná a vím, že prostě musím vyrazit do Neapole.
Tam se projít, nechat napást oči její překrásnou ošuntělou krásou, přeplněností, hlukem, bulváry, úzkými uličkami, zákoutími a všudypřítomným uměním. Užít si chutě a vůně všech pizzerií, restaurací, kaváren, venkovních sezení, barvy dezertů, vůni jedinečné kávy – to vše zapít nealko Lemon Sodou ze sklenice plné ledu a plátkem citronu navrch.
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po
recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Vybrané gastroglosy vyšly v knižní podobě pod názvem Vidličkou po mapě.
Druhý den sednout na trajekt, pozorovat ubíhající pobřeží a vystoupit na molu v Amalfi, kde je svět žlutý, nasáklý vůní citronů.
V ten moment mě opouští panická hrůza z úzkých silniček, kam se stěží vejde jeden autobus, a přesto tu páni řidiči projedou vedle sebe v obou směrech – a mezi nimi se ještě mihne zvuk sršně, než zjistíte, že je to dívka v helmě na skútru, který je o generaci starší než ona sama.
Jsem tady – vstupuji do stejné řeky – a čas stojí. Jenom vůně a vjemy jsou v pohybu.
Mám důkaz
Nechci vás přesvědčovat, že to není možné, že je to nesmysl a že se jedná pouze o pocity. Naopak, to, že jde o realitu, mám podloženo jedinečným důkazem.
Už jsou to desítky let, kdy se moje maminka s tátou dostali právě sem. Byl podzim, ale slunce bylo stále rozpálené, moře teplé a turistů bylo v té době málo i v sezoně. Maminka si sedla na lavičku a za sebou měla Amalfi. Vyprávěla o svém zážitku vždy se zastřenýma očima a bylo jasné, že to bylo cosi nezapomenutelného.
Možná právě proto mě to tak lákalo sem, na pobřeží Kampánie. Bratr Vilém mi poslal fotografii s mamkou u mola v Amalfi s úkolem najít přesně to samé místo a vyfotografovat se ve stejné poloze. I on chtěl zastavit čas a vstoupit do stejné řeky.
Našla jsem to, jenom místo lavičky zde stál velký květináč plný květin, bezpečně oddělující silnici a parkoviště od chodců. Tohle byla jediná vada na efektu cesty zpět. Jenom malá změna vlnky ve stejné řece. Byl to od bráchy skvělý nápad a mám fotku „pokračování“. Díky.
Své předposlední návštěvě Amalfi jsem se věnovala v gastroglose napsané před třemi lety, která obsahovala recept na úžasnou citronovou bábovku a zmínku o dalších receptech připravovaných z místních citronů.
Mně to nedá a chci se k vyhlášeným citronům vrátit podrobněji. Jsou považovány za citrony nejvyšší třídy – dokonce i ty sicilské bývají označovány za komerci oproti tomu, co roste na citronovnících na zdejších strmých březích svažujících se k moři.
Citrony z Amalfi
Jsou známé jako „Limone Costa d’Amalfi IGP“ a patří mezi nejvýraznější symboly tohoto pobřeží. Jejich pěstování je nejen zemědělskou činností, ale i kulturním dědictvím regionu, kde se snoubí neskutečná dřina bez techniky – tedy ruční práce –, jedinečné mikroklima a historické kořeny sahající hluboko do minulosti.
Citrusy do oblasti Amalfi přinesli Arabové, a možná už Byzantinci, a to v raném středověku, tedy okolo 9. až 10. století. Byzantinci je původně pěstovali v klášterních zahradách a nějakou dobu trvalo, než se dostaly na stráně nad mořem.
Už tehdy byly žluté aromatické citrony nejenom plodem vhodného prostředí, ale i neskutečné práce při budování teras pro jejich pěstování. My už dnes vnímáme jenom nádherný pohled na terasy se stromy, zídkami a složitě a s obrovským úsilím vystavěný prostor k vysazení stromů.
Je patrné, že odvedená práce se musela vrátit – a tím byl rozmach v období 13. až 17. století. V době vrcholu obchodní republiky Amalfi se citrony staly důležitou obchodní komoditou.
Amalfi bylo jedním z prvních evropských měst, které používalo citrusy jako prevenci kurdějí u námořníků. To vše je zmíněno ve spisech mnicha Giovanniho Boccaccia či benediktinských mnichů, kteří zmiňují pomum medicum, léčivé plody – tedy citrony.
Kamenným terasám se tady říká „macere“. Řemeslník byl nucen vzít každý kámen z kilometrů kamenných zídek do svých rukou a uložit ho na správné místo – proto, aby zadržoval půdu na prudkých kopcích.
Aby ztracené vejce nebylo zatracené
Číst článek
Poptávala jsem se místních na význam tmavé sítě – v době mé návštěvy už většinou srolované a ponechané na konstrukci. Síť je umístěná nad korunami citronovníků a drží ji stabilní jednoduchá neopracovaná dřevěná konstrukce, na kterou se upevňuje černá síťovina („copertura nera“).
Ta se používá především v zimních a jarních měsících a chrání plody před chladem, větrem, kroupami, ale zároveň i před nadměrným slunečním žárem, který by mohl poškodit slupku. Síťovina reguluje teplotu a vlhkost a vytváří tak specifické mikroklima. Místní říkají o síťovině, že „černý závoj“ v krajině znamená požehnanou úrodu.
Určitě vás napadne, jak je to se zavlažováním – což mi také nedalo spát. Klasikou je prý zadržování dešťové vody v nádržích, ale hlavní roli hraje vlhkost ze vzduchu díky blízkosti moře. Oblast Amalfi není extrémně deštivá, a tak někdy pomohou i konve.
Výjimečnost citronů
Citrony z Amalfi (Limone Costa d’Amalfi IGP) mají velmi specifické vlastnosti, které je odlišují od běžně dostupných citronů. Začnu slupkou, která je poměrně silná, ale měkká a voňavá – bohatá na silice, což z ní dělá výborný surovinový materiál do sladkostí, ale na zmiňované bábovce si pochutnáte i s běžně dostupnými plody.
Slupka se dále uplatňuje ve známých likérech jako limoncello, ale i ve slaných jídlech. Není tenká jako u některých stolních odrůd, ale není ani tvrdá – je spíše jemná na skus, s typickou drsnou texturou a vysokou aromatizací.
Dužina je jemná, světlá až průsvitná, obsahuje málo pecek a je mimořádně šťavnatá. Pod slupkou bývá tenká vrstva albeda (bílé části), která není hořká, jak je běžné u mnoha jiných odrůd.
Plody z Amalfi jsou o dost větší než běžné citrony, lehce oválné, nikoliv úplně kulaté. Podél turistických cest jsou k vidění vzorky obřích citronů.
Symbol citronu najdete skoro všude – je vyobrazený na vkusné místní keramice v zářivých barvách, na dlaždičkách, kuchařských zástěrách, šátcích, parfémech, drogeriích, šatech, pánských košilích, kloboucích i čepicích.
Prostě tady bez citronů nelze žít. Trendům podléhá velká část návštěvníků, a tak motiv citronu nenajdete jen za výlohami a před krámky, ale i přímo na oblečení a doplňcích turistů.
Citrony jsou ručně sbíraným pokladem. Každý citron z Amalfi odtrhne sběrač přímo ze stromu, a to mnohdy s využitím provazových žebříků a nůší – což sice zvyšuje cenu, ale zároveň podtrhuje jedinečnost.
Makronky, Rolls-Royce a Patek Philippe Aquanaut se kupují po jednom
Číst článek
Citrony z Amalfi tvoří základ pro limoncello, citronové špagety (spaghetti al limone), torta al limone, insalata di limoni a mnoho dalších neopakovatelných a jedinečných pochoutek.
Pro zajímavost ještě dodám, že terasy s citrony se nacházejí mezi 100 a 400 metry nad mořem, což je ideální výška kvůli působení mořského větru a přirozenému zavlažování.
Legenda
Podle legendy se do nymfy Amalfi, překrásné mořské víly s očima barvy moře a vlasů jako zralé klasy, zamiloval Poseidon, bůh moří. Aby jí vyjádřil svou lásku, rozhodl se pro ni najít nejkrásnější místo na zemi, kde by mohli být spolu. Po dlouhém hledání nalezl právě záliv s dramatickými útesy, vonícími bylinami a tyrkysovým mořem – dnešní pobřeží Amalfi.
Když Amalfi zemřela (některé verze říkají, že byla smrtelná), Poseidon nechal na její počest právě zde vysadit první citronový sad, aby toto místo bylo nejen krásné, ale i navždy spojeno s její vůní a chutí. Citrony tak měly být symbolem věčné lásky, slunce a mořské štědrosti.
Svou legendu mají i křesťané – o sv. Ondřejovi, který je patronem města Amalfi. Podle nich se svatý Ondřej (Sant'Andrea) zjevil místním rybářům během bouře a zachránil je.
Na místě, kde se zázrak odehrál, prý začaly růst zvláštní, obzvlášť aromatické citrony – což si lidé vyložili jako znamení požehnání krajině. Ačkoliv pověst není podložena historickým důkazem, legenda je živá a bývá připomínána i při církevních slavnostech a procesích.
A já se opět naladila tak, že jdu hledat prostor pro další cestu do Kampánie.
