V soutěži řezníků na Novém Zélandu ohromila ‚holka ze Slovácka‘. Její škvarky si rozhodčí cpali i do kapes
Řeznicí roku se na Novém Zélandu stala holka z Moravy. Jmenuje se Monika Remešová, je z Popovic na Uherskohradišťsku „Každým rokem se dělají na Novém Zélandu soutěže a hledají ty nejlepší řezníky. Je to velká show a je to takové promo pro ten byznys, který má na Novém Zélandu opravdu obrovskou úroveň,“ popisuje v rozhovoru pro Český rozhlas Zlín.
Monika Remešová chtěla poznat svět, a tak se jednoho dne vypravila na Nový Zéland. A přišlo nečekané – dostala se tu k práci v masokombinátu a k řezničině a byla v tom tak úspěšná, že dokonce vyhrála místní velmi populární soutěž řezníků. Při práci v mužském kolektivu se musela hodně přizpůsobit. „Při práci mezi chlapama jsem musela „nahodit kalhoty“. Časem se mě chlapi i báli,“ vypráví se smíchem v rozhovoru Na pohovce Jožky Kubáníka.
Na vysoké levely v hodnocení řeznických dovedností, které na Novém Zélandu mají, se vypracovala neuvěřitelně brzy, a vrcholem všeho byla účast na prestižní řeznické soutěži, které jsou tu velmi populární.
„Každým rokem se dělají na Novém Zélandu soutěže a hledají ty nejlepší řezníky. Je to velká show a je to takové promo pro ten byznys, který má na Novém Zélandu opravdu obrovskou úroveň,“ popisuje Monika a prozrazuje, že po počáteční extrémní nervozitě ohromila rozhodčí hlavně pravými moravskými „oškvarky“.
„Oni dělají škvarky z prasete, ale dělají je z kůže. Ale to je takové nijaké a já jsem jim připravila škvarky tak, jak je známe na Slovácku. A to pak chodili všichni rozhodčí, brali si vždycky plnou hrst a dávali si to i do všech kapes,“ popisuje Monika Remešová tehdejší úspěch.
Nutno dodat, že Monika tuto soutěž vyhrála a poté se z ní stala do slova a do písmene celebrita. Měla vlastní kartičku pro fanoušky, lidé ji poznávali a žádali o podpis. I tak se jí ale velmi stýskalo po domově a po třech letech se vrátila na rodné Slovácko, kde od nožů přešla k šicímu stroji a věnuje se šití a opravám krojů.
Proč takový skok? „Vyrůstala jsem na Slovácku, takže jsme byli už od plenek kojení folklorem a kroji. Je to moje srdeční záležitost a mám pocit, že jsem se teď našla,“ vysvětluje Monika Remešová.
Mají už i čeští řezníci svůj tým, se kterým by se účastnili takových soutěží? Jak vypadá trénink před řeznickou olympiádou? A platí: Všude dobře, doma nejlíp? Poslechněte si celý rozhovor výše.
