„Odhady mluví o 70 až 350 tisících nelegálních interrupcích ročně. Až 60 procentech žen ji někdy podstoupilo,“ popisuje antropoložka Vivian Šefrna situaci okolo interrupcí v období první republiky. Přesto tehdy platil přísný zákaz a lékaři interrupce prováděli s rizikem vězení. Ženy, které si nemohly dovolit lékařský zákrok, často sahaly k drastickým metodám, dodává antropoložka v rozhovoru k publicistické sérii Přerušení na Radiu Wave.

Rozhovor Praha 17:55 11. března 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kdy se začal v prvorepublikovém Československu objevovat hlas, který by se otázkou legalizace interrupcí zabýval?
Určitá debata byla i před tím, nicméně nepříliš významná. V prvorepublikovém Československu začala velká debata potom, co Luisa Landová-Štychová podala svůj první návrh na legalizaci interrupcí, na což začala spousta lidí reagovat. Lidé to ale dnes vnímají úplně jinak.

Jak se ta situace ohledně interrupcí lišila od současnosti?
Dnes to máme úplně jinak. Je k dispozici i pilulka, pořád se to vyvíjí, případně i vakuoodsátí embrya. Zároveň je teď velmi dobrý přístup ke kontracepci – a hlavně hormonální antikoncepci, což je něco, co v té době opravdu nebylo, a něco, co je hodně jiné.

V té době se využívala přerušovaná soulož, tedy prostředek zadarmo. Je ale diskutabilní, jestli to je vůbec nějaká kontracepce. Už v té době bylo zpochybňováno, že to není žádný prostředek proti otěhotnění. Známá byla i metoda plodných a neplodných dnů, která ale byla také zpochybňovaná.

Z těch placených metod byly k dispozici takové kuličky, které se daly do vagíny, kde se rozpustily. Mělo to zamezit otěhotnění buď vytvořením nějakého kyselého prostření, nebo zabránění proniknutí spermií k vajíčku. Krabička, kde jich bylo dvanáct, stála dvacet korun.

A samozřejmě byla i mužská antikoncepce, tedy kondomy – ovšem krabička šesti kusů stála dvanáct korun.

Jak dostupné to cenově bylo pro běžného člověka?
Mzda kvalifikovaného dělníka v roce 1930 byla 586 korun – a to byli ti kvalifikovaní, velká část dělnictva, zejména ženy, patřila k těm nekvalifikovaným, kde se mzda pohybovala mezi 50 a 70 korunami týdně. A nezaměstnaní, jichž bylo spousta, dostávali 20 korun týdně, pokud byli registrovaní, pokud ne, dostali 10 korun týdně v podobě poukázky na potraviny.

Kolik stojí interrupce? Nejvíc pacientky v průměru zaplatí na Pardubicku, rozdíl v ceně je i deset tisíc

Číst článek

Lidé tak na antikoncepci prakticky neměli peníze a v tom je ten problém. Nejvíc se to řešilo právě u sociálně slabých vrstev – co dělat, pokud dojde k otěhotnění?

V Československu tehdy platily zákony přejaté z Rakouska-Uherska, takže platil zákon z roku 1852, který zakazoval přerušení těhotenství, zmírňovala ho novela z roku 1912, která interrupci umožňovala, pokud by těhotenství ohrožovalo život nebo zdraví těhotné ženy.

Z pramenů ale víme, že lékaři interrupce přesto prováděli – ačkoliv to pro ně bylo velké riziko. Cena se tehdy pohybovala kolem 500 korun.

Co přesně jim za provedení interrupce hrozilo?
Lékaři riskovali vězení a odnětí diplomu. Ženám, které interrupci podstoupily, hrozil rok až pět let vězení za dokonanou interrupci, půl roku až rok za pokus. Dokonce mohla být potrestaná žena, která se pokusila interrupci provést, a nakonec zjistila, že těhotná vůbec nebyla.

V praxi ale žen, které byly z nelegální interrupce obviněny, bylo zhruba několik stovek případů ročně a jenom zhruba šestina z toho byla opravdu potrestána, a to typicky na šest měsíců.

Lékaři ale ze strachu neprováděli interrupce někomu, koho neznali – takže to bylo prakticky jen pro bohaté. Interrupce tak prováděly i laické osoby, a to porodní báby, ale také i muži, kteří se na to specializovali.

Ženy se někdy k těmto nelékařským osobám obracely raději, protože jim byly bližší. Bylo to dostupnější cenově, bližší sociálním prostředím i jazykem, kterým mluvily.

Lidé to ale zkoušeli i sami. Žena to zkusila, třeba na radu kamarádky nebo sousedky, aniž by věděla, co přesně dělá, a o tom se hodně diskutovalo. Při snaze o legalizaci interrupcí byly hojně uváděny případy žen, které si takto způsobily zranění.

Jaké argumenty tedy při snaze o legalizaci interrupcí u nás zaznívaly?
Dalším byla potravinová nouze po vzniku republiky – potraviny byly na lístky, s těmi se různě kšeftovalo a pokud bylo nějaké těhotenství nechtěné, kdy žena měla třeba už hodně dětí, tak to opravdu nebylo jednoduché.

V návrzích na legalizaci interrupcí se operovalo se sociální indikací, tedy tím, že žena třeba není schopná dítě uživit. Tou další byla eugenika, tedy něco, co rezonovalo v politické části i mezi obyčejnými lidmi a odborníky – výjimkou byli samozřejmě církevní představitelé.

To spočívalo v tom, že lidé, kteří jsou nějak dědičně zatížení, by neměli mít děti a že by se to mělo řešit. Padaly tam výrazy jako „zrůdné potomstvo“ a vyvolávalo to silné emoce.

Dál tam zaznívalo těhotenství ze znásilnění, o kterém se hodně diskutovalo a nebylo to tak jednoznačné. Některé ty diskuze spočívaly v tom, že zkrátka zdravou dospělou ženu nemůže znásilnit silný muž, ani když je sám…

Lékařky proti interrupcím

Jaké bylo vůbec postavení žen v tehdejší společnosti?
Na konci 19. století už ženy začínaly studovat na gymnáziu, otvíraly se jim střední školy. Ve 20. století postupně docházelo i na vysoké školy. V té době už byla aktivní Anna Honzáková, první česká lékařka. Ženy studovaly i v dalších oborech a Ústavou byla garantována rovnost mužů a žen. Tak to bylo alespoň na papíře.

V reálném prostředí nicméně ženy pořád bojovaly za přístup na trh práce a do dobře placených zaměstnání. Zmiňuje to i lékařka Anna Šustlerová, která se tehdy stavěla proti legalizaci interrupcí.

Interrupcí je dnes desetkrát méně než v 80. letech. Důvodem je lepší prevence, hodnotí socioložka

Číst článek

Podle ní by mohli muži na trhu práce argumentovat tím, že žena by třeba v budoucnu mohla někdy podstoupit interrupci, následovala by nějaká rekonvalescence, a tedy i vyšší nemocnost. Podle ní by legální interrupce znevýhodnily postavení žen vůči mužům.

Negativně se vůči interrupcím stavěla i Honzáková, která pro Ženskou národní radu zpracovala stanovisko k legalizaci interrupcí, kterou nedoporučila.

A kdo byl tehdy naopak pro legalizaci interrupcí?
Byla to primárně levicová část politického spektra – takže jak sociální demokracie, ve které byla Betty Karpíšková. Ta nejprve byla sama, neměla podporu své strany, ale přesto se za legální interrupce snažila bojovat.

V komunistické straně to byla Luisa Landová-Štychová, která první dva návrhy podala ještě za socialistickou stranu, ten třetí v roce 1926 za komunistickou stranu.  

O co svoje návrhy opíraly?
První návrh Luisy Landové-Štychové byl velice jednoduchý, prostě požadoval, aby interrupce nebyla trestána, pokud bude provedena lékařem v prvním trimestru a na žádost ženy.

Později se vyjádřila v dopisu, který poslala Honzákové, že byla označena za propagátorku legálních interrupcí vlastně neprávem, protože ona návrh jen nedostatečně formulovala a nechtěla, aby byl takhle benevolentní. Od druhého návrhu dál to vždy bylo přesně stanoveno.

22:58

Komunisti chtěli, aby ženy pracovaly stejně jako muži. To ale není emancipace, tvrdí historik

Číst článek

Druhá z těch žen, Betty Karpíšková, nikdy svůj vlastní návrh nepodala. Hodně se o to ale zasazovala v roce 1932, kdy sociální demokracie jako strana podala svůj návrh, ale zpracoval ho ministr spravedlnosti Alfred Meissner, který se sám vyjádřil, že ho zpracoval, protože o to byl požádán, ale sám s tím osobně nesouhlasí.

Ona sama napsala dvě brožury, které návrh obhajují a dělala přednášky. Argumentovala sociálním důvodem, eugenikou… Hodně tam zaznívalo i to, že mateřství je důležitá úloha ženy a tím, že interrupce není legální, se žena nemůže rozhodnout, jestli teď to dítě chce, tak to znevažuje ženu jako člověka.

Karpíšková hodně zmiňovala, že přece všechny ženy chtějí mít zdravé děti a že legalizací interrupcí by neklesla porodnost. To bylo v té argumentaci vždycky důležité.

Betty Karpíšková ale patřila možná k těm neradikálnějším z politiků ohledně sexuality, protože ona říkala, že pohlavní styk má sloužit k jak psychické, tak fyzické pohodě – a tedy ne primárně k plození dětí. S tím hodně ostatních nesouhlasilo.

Kyrety i kopání do břicha

Jak se tehdy vůbec interrupce prováděly?
Ještě na konci 19. století se lékařské interrupce prováděly buďto tak, že se vstřikovala horká voda do dělohy, anebo tak, že se zasunula bužie mezi plodové vejce a děložní stěnu.

V období první republiky se to už provádělo jinak, lékaři plod v druhém a třetím měsíci od těhotenství vyškrabávali kyretou. Takže jednou rukou prováděl operaci, druhou zevně nahmatal a přidržel dělohu.

Pokud to bylo už koncem třetího měsíce nebo ve čtvrtém měsíci, tak se to nekyretovalo, ale plodové vejce se prstem odlouplo od děložní stěny, nebo se použily abortové kleště. Riziko spočívalo zase v tom, že se s tím mohla vytrhnout i děložní stěna. V tomto případě byla pacientka i v celkové anestezii.

3:41

Volební právo pro ženy i zrušení celibátu pro učitelky. Před 150 lety se narodila Františka Plamínková

Číst článek

A jak to řešily ženy, které nemohly využít interrupci u lékaře?
Často se uváděly třeba i bouřlivé soulože, zvedání těžkých břemen, jízda na kole, skákání… ženy se skutečně snažily dělat všechno, co je napadlo, co by jim mohlo způsobit potrat.

Zmiňovalo se i třeba kopání do břicha, kdy to nemuselo vždy být se svolením té těhotné ženy. Zkoušely se i různé odvary, třeba jalovec, který je zmiňován opravdu dlouhodobě nejen na našem území už od 16. století, který způsobuje velké prokrvení děložní sliznice.

Často se využívalo i protržení plodových blan. Tehdejší lékařské záznamy uvádí, že se většinou do dělohy zavedla nějaká rourka, kam se pak strkaly různé háčky, které měly obal protrhat a plod pak vytáhnout.

V těchto případech mohlo často dojít ke komplikacím, ke krvácením i sepsi nebo zánětům, takže se poukazovalo, že mnoho žen v důsledku zemřelo.

Doktor Wasserman tak uvedl německou statistiku přepočítanou na český počet obyvatel, ve které uváděl, že až 2600 žen každý rok zemře na následky ilegální interrupce. A to byl argument pro to, proč by to měli dělat lékaři, protože mnoho žen jinak zemře, mnoho jich skončí neplodných, a to pak poškozuje i samotný národ.

2:49

Masarykův postoj k rovnoprávnosti žen byl ve své době neobvyklý, dnes bychom ho nazvali feministou

Číst článek

Jak se v té době na interrupce koukali běžní lidé?
Odhady současných výzkumnic a výzkumníků jsou, že se ročně provádělo 70 až 350 tisíc nelegálních interrupcí. Podle tehdejších lékařských záznamů až 60 procent žen někdy podstoupilo nelegální interrupci.

Bylo to i tím, že kontracepční prostředky vůbec nebyly rozšířené. Mnoho žen, které se dostavily na ošetření s komplikacemi po nelegální interrupci, vůbec nevěděly, jak se chránit a skoro ani nevěděly, že mohou otěhotnět.

Kontracepční prostředky sice totiž byly, ale nesměly se nikde inzerovat. Pokud by se objevil nějaký inzerát třeba v časopise, mohla zasáhnout cenzura a časopis konfiskovat. A z křesťanské části politického spektra byly snahy, aby se kontracepční prostředky, včetně kondomů, úplně postavily mimo zákony. Nebylo to jednoduché.

Jak moc tedy byla svým okolím stigmatizována žena, která podstoupila interrupci, pokud se to o ní vědělo?
Ono to bylo velmi nebezpečné, protože se to mohl dozvědět i člověk, co by ji mohl chtít udat. Obecně ale to nejbližší okolí, pokud ženu dobře znalo, tak ta stigmatizace nebyla taková, protože to bylo strašně rozšířené.

V pramenech máme dokonce zmínky o tom, že z té lepší společnosti to ženu, o které se vědělo, že si nechala provést interrupci, nijak nevylučovalo. Vlastně se to v těchto sférách bralo tak, že to vůbec nevadí.

Barbora Součková, Jiří Klečka, har Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít