V Česku bylo během roku 2023 provedeno desetkrát méně interrupcí než na konci 80. let. Za poklesem stojí lepší prevence, širší dostupnost antikoncepce i změněné plánování rodičovství. „Největší překážky nyní v souvislosti s interrupcemi mohou spočívat v rodinném zázemí a nedostatku informací o antikoncepci,“ hodnotí socioložka Linda Sokačová v rozhovoru k publicistické sérii Přerušení na Radiu Wave.

Přerušení Praha 10:20 9. března 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jaká jsou aktuální data ohledně interrupcí v Česku?
V současnosti jsme na tom, co se týče statistik, poměrně dobře. V roce 2023 bylo 15 088 umělých přerušení těhotenství. A když to srovnáme s koncem 80. nebo začátkem 90. let minulého století, je to opravdu zásadní změna.

V té době se totiž uskutečňovalo kolem 109 tisíc umělých přerušení těhotenství ročně. Dnes je to tedy jen desetina toho, co tehdy.

Důvodů je celá řada. Mladší generace sexuální život odkládá, antikoncepce je mnohem rozšířenější a změnilo se obecně i plánování rodičovství.

Na druhou stranu, když se na ta čísla podíváme blíž, zhruba třetina současných interrupcí jsou opakované – jsou to ženy, které třeba už třikrát na interrupci v minulosti byly nebo které už děti mají. Téma používání antikoncepce by se tedy mohla ještě více diskutovat.

Dalo by se říct, že je osvěta ohledně interrupcí a antikoncepce v Česku dostatečná?
Dostatečná není nikdy, vždycky je lepší mluvit o věcech víc. Ale to povědomí existuje, a zatímco třeba pro moji generaci žen, které se blíží padesátce, bylo téma antikoncepce novinka, dnes je to běžná součást života mladých lidí.

A i když i v Česku existují různé pokusy o omezování interrupcí nebo antikoncepce, tak zde pořád není zásadní síla, které by se to dařilo nějakým způsobem zvrátit.

Je možné pojmenovat, které takové síly jsou nejhlasitější?
Jsou to skupiny, které nějakým způsobem usilují o legislativní zákaz interrupcí. A pokud ne o zákaz, tak o to, aby ženy, které jdou na interrupce, byly vnímány jako něco čistě negativního, jako nějaké zlo, které ničí společnost. To jsou obecně konzervativní skupiny, které jsou propojené s náboženskými.

Jaké je veřejné vnímání interrupcí v Česku?
To vnímání je stále neutrální. Interrupce nejsou vnímány jako něco, co by se mělo propagovat, ale zároveň ani něco, co jen škodí lidským životům.

Myslím, že česká společnost vnímá interrupci i jako nějaký prostředek pro přerušení těhotenství v případech, že je to nějakým způsobem problém ze sociálních, ekonomických nebo zdravotních důvodů.

Kolik stojí interrupce? Nejvíc pacientky v průměru zaplatí na Pardubicku, rozdíl v ceně je i deset tisíc

Číst článek

Když se kolem roku 2000 objevovalo více snah o legislativní zákaz interrupcí, tak skupiny, které ho prosazovaly, ale i někteří poslanci KDU-ČSL, hovořili o tom, že pokud jde žena na interrupci, lituje toho pak celý život, má ho zkažený a nemůže se s tím vyrovnat. Hodně se zdůrazňovaly negativní dopady, jak se to potom promítá do společnosti.

Ženy poté začaly psát svoje životní zkušenosti a ty příběhy najednou dostaly i trochu jiný nádech. Objevovalo se, že interrupce byla něco, co jim pomohlo přežít a že dodnes žijí s tím, že to bylo pozitivní rozhodnutí – které jim umožnilo třeba dostudovat, vést život, který chtěly a zároveň třeba mít děti v pozdějším věku, kdy na to byly připravené.

Některé sociologické výzkumy také ukazují, že pokud žena nechce dítě a je nějak donucena, aby ho donosila, nemusí to znamenat, že ho nemá ráda – můžete milovat i dítě, které ze začátku nechcete – ale může to znamenat menší počet dětí v budoucnu. Že se už do budoucna nebude chtít obdobně rozhodovat a jít proti svým přáním a zájmům v životě.

Zánik potratových komisí

Během komunistické éry o interrupcích rozhodovaly speciální komise. Mohla byste je více přiblížit?
Interrupční komise měla být místo, kde se žena poradí, jestli je to skutečně její rozhodnutí. Možná to v nějaké konstelaci mohlo mít poradenskou roli, ale tyto komise, hlavně v 80. letech, byly jen administrativní molochy. Ženy si k nim připravovaly téměř vybájené příběhy, někdy se to doplňovalo i vymyšlenými partnery, kteří doplňovali obraz situace k interrupci.

Jaký byl tedy jejich smysl?
Měl to být kontrolní mechanismus, jak z interrupcí neudělat něco běžného, co budou lidi podstupovat každodenně ve svém životě. V té době, tedy ve druhé polovině 80. let, ale právě už bylo interrupcí tolik, že nějaká kontrolní role komisí se už ani neukazovala jako funkční.

Některé země přístup k potratům zpřísňují, jiné uvolňují. Velký přehled evropské interrupční politiky

Číst článek

Už jsem zmínila, že počet interrupcí oproti 80. letům výrazně klesl. V roce 1987 zde bylo na 100 narozených dětí 96,4 interrupcí. Dnes je na 100 narozených dětí 27 interrupcí. Když to přepočítáváme na počty narozených dětí, je vidět, že interrupce tehdy byla běžně používaný nástroj místo antikoncepce.

To se po roce 1989 poměrně brzy začalo měnit. A můžeme to vysvětlit i tím, že na trh přišla antikoncepce, která byla dostupnější. Česká společnost se také začala těmto trendům otvírat. Když se podíváte do tehdejších dívčích a popkulturních časopisů, tak se tam věci jako antikoncepce i používání prezervativů hodně řešilo.

Jak to je v současnosti? Vidíme, že okolní státy dostupnost interrupcí omezují nebo je, jako třeba v Polsku, přímo ruší. Nesměřujeme třeba stejným směrem?
Samozřejmě, nikdy neříkej nikdy, ale myslím, že v současnosti to úplně nehrozí. Jak Polsko, tak Slovensko, které má k polské zkušenosti mnohem blíž, mají jinou situaci, co se týče role církve. Církev tam má mnohem silnější roli než u nás, a to je jeden z důvodů, proč se zásadněji nepodařilo omezit přístup českých žen k interrupcím.

Koho se interrupce týkají

Jaké bariéry se v souvislosti s interrupcemi objevují?
Největší překážky mohou být v rodinném zázemí dívek a žen, které se rozhodují o tom, jestli dítě mít chtějí. Většina společnosti budoucí rodinný život nějakým způsobem plánuje, ale pořád tu jsou části společnosti, které na to nemají prostředky a kapacity.

Velmi často to jsou chudší skupiny žen, které nemají úplně možnosti, jak plánovat svůj sexuální život a s tím samozřejmě i budoucí rodinný život. Nepoužívají tolik antikoncepci, nemají o tom vůbec informace, jakou antikoncepci je možné používat.

Zase muži v těchto skupinách jsou mnohem méně otevření k tomu spolupracovat na plánování rodinného života a na plánování bezpečného sexu. Takže ten základ opravdu tvoří příležitosti, které mají různé skupiny obyvatelstva. A pořád víme, že hormonální antikoncepce může být pro část rodin nebo těch dívek hodně finančně náročná.

V současné době je hormonální antikoncepce také hodně předmětem kritiky, souvisí to s nějakými zdravotními dopady, ale tato diskuse je trošku výsadou těch, kteří si ji můžou dovolit a přemýšlet o tom, že pokud teda nepoužívají hormonální antikoncepci, tak budou používat jinou a jejich partneři s tím budou souhlasit.

U některých skupin tohle vůbec není téma a hormonální antikoncepce je pořád bezpečná, pokud hovoříme o těhotenství, a ne třeba o nějakých pohlavních nemocech.

Máme nějaká data o tom, koho se v Česku interrupce nejvíc týkají?
Data máme. Statistiky Národního zdravotnického ústavu a Českého statistického ústavu jsou rozdělené třeba podle toho, které typy žen podstupují interrupce, jestli žijí na venkově nebo ve městech. Máme také rozpad na jednotlivé kraje v Česku.

Co je zajímavé je třeba to, že Praha vůbec není krajem, kde by docházelo k většímu počtu interrupcí, byť je to velká sídelní jednotka. Mnohem víc interrupcí je ale na severozápadě, jako v Ústeckém kraji a podobně. Víc interrupcí než v Praze je i na jižní Moravě.

Sociální sítě bez interrupčních léčiv. Meta blokuje příspěvky o potratových pilulkách

Číst článek

Jaké jsou dnes postoje z hlediska veřejného mínění Čechů a Češek k interrupcím?
Na přelomu dubna a května 2023 proběhlo zatím poslední šetření Centra pro výzkum veřejného mínění o postojích české veřejnosti k interrupcím. 79 procent lidí se vyjádřilo, že zastává názor, že právo rozhodnout o přerušení vlastního těhotenství má mít pouze žena sama – šlo historicky o nejvyšší číslo. Jen dvě procenta české populace se naopak vyjádřila, že by byla pro úplný zákaz interrupcí.

Pokud to rozdělíme na muže a ženy, je to nepatrně více žen, tedy 83 procent, u mužů to je 76 procent. Ta čísla jsou jednoznačně ve prospěch toho, že o interrupci má rozhodovat žena.

Čím se to dá vysvětlit? Je to tím, že v Česku jsou interrupce povolené už od 50. let?
Určitě je to i tradicí. Česká společnost si zvykla, že interrupce jsou dovolené a vnímáme to jako něco, do čeho nám nemají kecat politici nebo nějaké autority, ať už se to týká žen nebo mužů.

A možná si i trošku myslím, že ten počet byl tak historicky vysoký i z toho důvodu, že interrupce byly globální téma. Hodně se to řešilo ve spojitosti s USA, hodně se to řešilo ve spojitosti s Polskem a Slovenskem. Lidé o tom potom více přemýšlí a možná i trochu vidí ten jasný rozdíl v české společnosti, který chtějí, aby zůstal zachovaný.

I české Hnutí pro život nebo další organizace, které se pohybují na poli usilování o legislativní zákaz interrupcí, ve své agendě ten úplný zákaz už nemají. Dnes spíš hovoří o tom, že chtějí nějakým způsobem přispět k tomu, aby lidé více přemýšleli o tom, jestli na interrupci půjdou nebo nepůjdou. Ale primární agenda už není úplný zákaz interrupcí, protože společnost jim to úplně nedovoluje.

Takže se tyto organizace u nás mění?
Když se podíváte na stránky pro-life organizací u nás, tak dnes to první sdělení není, že chtějí zakázat interrupce. První sdělení je: „My ti chceme pomoct. Tobě, dívko, ženo, chceme pomoct v tvojí těžké situaci.“

Když se v současném Česku dostanete do situace, kdy nevíte, jestli chcete mít dítě nebo ne, a teď zjistíte, že jste těhotná, a fakt se bojíte, co bude, tak nemáte skoro kam zavolat. Organizací, které vám mohou v této situaci poradit nebo kterým se můžete jen svěřit, je strašně málo. Linka bezpečí toto téma nějak víc nepropaguje.

A kam jinam lze volat? Když začnete hledat na internetu, tak najdete pouze podobné organizace, o kterých bohužel víme, že to není úplně neutrální pomoc, která by ženě představila různé možnosti a pomohla se rozhodnout, ale že ji spíš tlačí do toho rozhodnutí si to dítě nechat.

A ještě k tomu, jestli se nepletu, tak se právě tváří neutrálně a zneužívají toho. Vypadá to, že to je nějaká neutrální pomoc nebo že vám tam opravdu pomůžou, ale když tam zavoláte, tak je to úplně jinak.

Nemůže to být způsobené tím, jak tady máme interrupční právo dlouho? Že by se předpokládalo, že to není téma, že ta pomoc asi není potřeba?
Bude to hodně souviset s dostupností preventivních služeb obecně. V Česku je nedostatek prevence pro mladé lidi, nedostatek prevence pro rodiny, které se dostávají do nějakých problémů, nedostatek prevence pro ohrožené děti, takže potom chybí i preventivní služby pro období těhotenství.

Barbora Součková, Jiří Klečka, har Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít