Lékaři v Kongu zkoušejí experimentální vakcínu od společnosti Merc, kterou už podali deseti tisícům lidí, ale práce jim od vypuknutí epidemie ztěžuje nedůvěra i útoky na zdravotníky, ale hlavně skutečnost, že se nemoc dostala z řídce obydlených oblastí do dvoumilionového města Goma, kde je i mezinárodní letiště.

„Je to opravdu náročné prostředí kvůli vysoké hustotě zalidnění. Ale je to těžké i proto, že jde o válečnou zónu, kde se bojuje posledních 25 let,“ uvedl David Gressly, který v Kongu za OSN koordinuje boj proti epidemii. Zastavit šíření nemoci ve městě Goma považuje za klíčové.

„Čím déle se bude virus šířit v této oblastí tím pravděpodobnější je možnost, že se dostane do jiné části země nebo sousedních států. Kvůli tomuto riziku musíme dostat epidemii pod kontrolu co nejrychleji to je možné,“ dodal Gressly.

Uzavírat hranice ale nepovažuje za dobrý nápad, protože lidé by se jen snažili cestovat mezi státy mimo přechody a celou situaci by šle ještě hůře kontrolovat. Co situaci komplikuje, je i nedůvěra mezi místními. Mukandirwa Divine žije na předměstí města Goma, a jak řekl v rozhovoru pro agenturu Reuters, o ebole má pochybnosti.

Záleží na včasné léčbě

„Nevěříme, že ten člověk zemřel na ebolu. Nevykazoval takové příznaky. Pokud je pravda, to co nám média říkají o tom, jak se ebola přenáší, a pokud by ta nemoc skutečně existovala, byli bychom už všichni dávno mrtví,“ řekl Divine.

Virus eboly je vysoce nakažlivý. Přenáší se kontaktem s tělními tekutinami nakaženého, ale i kontaminovanými předměty, jako jsou prostěradla. Inkubační doba se pohybuje od dvou do 21 dnů, takže nemocní dlouho vůbec nemusejí vědět, že jsou smrtelným virem napadeni. Podle mluvčí týmu Světové zdravotnické organizace v Kongu Margaret Harrisové je zásadní, jak rychle dorazí za lékařem.

„Když lidé nakažení ebolou přijdou do zdravotnických center pozdě - po sedmi nebo osmi dnech, jejich šance na přežití jsou velmi nízké - na 90 procent zemřou. Pokud ovšem dorazí brzy, hned když ucítí první příznaky, jako jsou horečka a bolesti hlavy, mají 90ti procentní šanci na přežití,“ uvedla Harssisová.

Hlavní teď je dostat šíření viru v hustě obydlené oblasti na rozmezí Konga, Rwandy a Ugandy pod kontrolu. Ale už teď je podle Davida Gresslyho také myslet i na to, že pomoc bude třeba poté, co skončí boj s epidemií.

„Dopady tady budou pociťovat řadu let, potom co epidemie skončí. Budou tu přeživší, které budeme muset pozorovat a dále léčit kvůli tomu co jim ebola způsobila ale také kvůli možnosti, že začnou virus znovu přenášet,“ popisuje Gressly dopady krvácivé horečky, která se poprvé v historii objevila na severu Konga v roce 1976. Dosud největší epidemie eboly zatím vypukla v roce 2013 v západní Africe, kde jí do léta 2016 podlehlo více než 11 tisíc lidí.

Štěpán Sedláček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít