„Máme tady teplo, máme na čem vařit, musíme se tolerovat, nějak se k sobě chovat,“ popisuje Nikola.

V jedné velké místnosti v prvním patře jsou na zemi matrace, lůžkoviny a čtyři rodiny tady teď dočasně bydlí. Jsou to trošku bojové podmínky.

Dá se to takhle tady po kupě? „Tak musí, protože tu musíme vydržet. Jsme tu čtyři rodiny, maminky s dětmi,“ říká.

Nikola mi předvádí dočasné útočiště v nízkoprahovém klubu. Děti to prý zvládají dobře, jen trochu zdivočely. Všem ale chybí soukromí. I proto jsou rády, že už se vracejí do azylového domu. Do prvního patra, kam voda nedosáhla. Nejhorší podle Michaely bylo odcházet v noci, když se na ně valila voda.

„To bylo strašné, že nás evakuovali, to bylo šílené, ale už se to dere k lepšímu. Hodně lidí fakt pomohlo, nábytek přivezlo, jídlo, oblečení, úplně všechno,“ vypráví Michaela.

Sociální pracovnice Věra Platošová má pro své klientky slova obdivu. „Každý řeší tu kritickou situaci jinak. Někdo třeba sedí a pije, někdo je tak v šoku, že nemůže nic dělat, a zrovna tyhle maminky byly aktivní, jsou šikovné, jsem na ně pyšná,“ přemítá.

Povodeň je podle ni naučila držet spolu. „Když jedna dostane cukr, tak do kávy si ho podělí všichni, vaří si společně oběd a je to neskutečné, kde se v nich ta síla bere. Ony přišly o všechno, i když skoro nic neměly. To bych určitě vyzvedla, jak silné ženské to jsou. I navzdory tomu, co všechno prožily,“ zdůrazňuje Platošová.

Všude kolem je zřejmé, jakou sílu voda měla. Za pár měsíců by už chtěli mít vše opravené. Aby mohly přijmout další mámy s dětmi, které z domova vyžene domácí násilí nebo nedostatek peněz na nájem.

Marta Pilařová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít