Přelomový soud s bývalým komunistickým pohlavárem. ‚Chyběla politická vůle,‘ míní historik
Hlavní líčení, jaké zatím česká justice nepamatuje. Pražský obvodní soud v úterý začne projednávat případ bývalého komunistického ministra vnitra Vratislava Vajnara. Jako první komunistický pohlavár se bude u soudu zodpovídat za brutální zásahy na československé státní hranici. „Dlouho chyběla politická vůle něco řešit,“ říká historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu v rozhovoru pro Radiožurnál.
Vratislav Vajnar byl ministrem vnitra mezi lety 1983 až 1988. Jak to tehdy v 80. letech vypadalo na československých hranicích? Jak byly střežené?
Ta doba už byla trošku jiná než v 50. letech. To znamená, že už tam nebyl elektrický proud nebo miny. Technický zátaras byl jednodušší. Nicméně systém byl už velice dobře zaběhnutý, takže se dá říci, že nebyl takový nápor uprchlíků.
Dlouho se předpokládalo, že jsou činy promlčené, ale teď se podařilo najít legislativní nástroje, uvádí Prokop Tomek
Bylo to kolem tisíce lidí za rok. Lidé, kteří chtěli emigrovat, volili cestu do zahraničí, pokud tam měli šanci a možnost zůstat. Naopak cestu přes zelenou hranici v Československu volili často občané východního Německa. Německá hranice byla střeženější a lidé se domnívali, že přes Československo lépe projdou.
Jaká byla role Vratislava Vajnara, pokud jde o opatření, která platila na státních hranicích? Obžaloba tvrdí, že v té době spoluzavinil na hranicích úmrtí tří lidí, zranění dalších tří a bezprostřední ohrožení života jednoho člověka.
Z titulu své funkce ministra vnitra samozřejmě zodpovědnost měl. Nicméně systém vlastně zdědil, protože byl vytvořen už na počátku 50. let. A on tedy přímo akce na hranicích neřídil, ale zodpovědnost tady je.
Proč je Vajnar prvním vysoce postaveným komunistickým funkcionářem, který je kvůli brutálním zásahům na hranicích souzen? Listopad 89 už je poměrně dávno pryč. Proč se nepovedlo před soud postavit i další komunisty?
Ještě se podařilo ze zcela jiných důvodů postavit před soud Miroslava Štěpána už na začátku 90. let. Ale je pravda, že u vysokých funkcionářů to nakonec nedopadlo. Je to z toho důvodu, že už je dlouhá časová prodleva. Ti lidé už buď nežijí, nebo jsou ve špatném zdravotním stavu.
To je velice složitá otázka, proč se to tak stalo. Na začátku 90. let, kdy byla největší šance, tak nebyla politická vůle. A potom si myslím, že hraje roli i volba legislativních nástrojů. Dlouho se předpokládalo, že činy jsou promlčené. Kdežto teď se nástroj podařilo najít.
Za komunistického režimu sloužili příslušníci pohraniční stráže. Mohou za smrt a zranění lidí, byť dostali rozkaz. Byli za to někteří z nich po listopadu 89 souzeni?
Několik bylo úspěšně odsouzeno. Ale bylo to jenom v těch případech, pokud překročili i tehdejší zákony. Legislativa po roce 1989 nebyla retroaktivní, to znamená, že zpětně netrestala věci, které byly vykonány podle tehdejších platných zákonů.
Muselo se to stát na území cizího státu, pokud překročili svou pravomoc. Tato cesta byla volená i třeba v Německu, že byly nižšími tresty trestáni ti přímí pachatelé. Ale současně byla hledána i odpovědnost řídících článků, které nesly politickou odpovědnost.
Celý rozhovor si můžete poslechnout také v audiozáznamu.
