Dobýval se pravdy, vzpomíná na Štětinu režisér Jančárek. Sjížděli spolu i řeku na Sibiři
Zemřel bývalý novinář, politik a cestovatel Jaromír Štětina. Angažoval se v dobročinném sektoru, založil českou pobočku Člověka v tísni. Nepohrdl ale ani adrenalinovými zážitky, byl průkopníkem raftingu v Česku. „Byl skvělý novinář. Prosazoval myšlenku, že člověk musí být osobně na místě, a pak dokládat svědectví o tom, co se děje," vzpomíná v rozhovoru pro Radiožurnál režisér a scenárista Petr Jančárek, který o Štětinovi natočil film.
Na úvod poprosím o jednu konkrétní, osobní vzpomínku na Jaromíra Štětinu. Co by to bylo?
Určitě jeho okřídlená věta: „Někam bych jel." Vždycky, když byl Mirek na pár dní v Česku, tak byl nervózní a posedával po kancelářích nebo kdekoliv jinde. Čas od času utrousil: „Někam bych jel.“ To je taková hlavní zpráva, když se řekne Mirek Štětina, dneska v den, kdy umřel.
Dobýval se pravdy, vzpomíná na Štětinu režisér Jančárek. Sjížděli spolu i řeku na Sibiři
Často jezdil do zemí bývalého Sovětského svazu, pokrýval tam třeba obě čečenské války. Jak byste ho popsal jako novináře?
Byl skvělý novinář, ale musím říct, že byl ještě lepší spisovatel. Dobýval se pravdy. Nejvíc si na něm cením, že prosazoval myšlenku, že člověk musí napřed něco zažít, být osobně na místě, kde se něco děje, a pak reportovat a dokládat svědectví o tom, co se děje.
To je pro mě jedna z dobrých kvalit, které Mirek Štětina měl. Ale jak říkám, nejen novinařina, ale i spisovatelství u něj bylo docela důležité. Jeho knížky opravdu stojí za přečtení.
Věnoval se v nich třeba komunistické minulosti Československa nebo právě svým cestám po Asii. Které z těch děl se vám vybaví jako první?
To jste mě trošku zaskočil. Já ty knížky znám a nedokážu teď říct, co mě nejvíc zasáhlo.
6:20
Zemřel bývalý politik a novinář Štětina. Proslavily ho reportáže z oblastí bývalého Sovětského svazu
Číst článek
Určitě to ale byly povídky, u jejichž vzniku jsem byl, protože jsem v tu chvíli byl s Mirkem na nějaké reportáži nebo natáčení. Takže jeho věci, které se týkaly Čečny nebo konfliktu na Balkáně začátkem devadesátých let, mě docela oslovily.
Ale to je hodně subjektivní. Určitě bych mohl jmenovat i povídku o tom, kdy do Čech přijíždí bývalý americký pilot bombardéru z druhé světové války a provází ho pracovník americké ambasády. Diskutují o tom, co je a není možné dělat, když se člověk brání zlu a zabije při tom lidi, kteří s tím nemají nic společného. Ale to je na jiné povídání.
Zakončeme to naše aktuální povídání tím, co zaznělo už v úvodu. Jaromír Štětina byl velkým dobrodruhem, patřil k průkopníkům raftingu u nás. Napadá mě, jestli jste s ním seděl někdy v raftu? Jak se k tomu vlastně dostal?
Dostal se k tomu tím, že ho to bavilo. Bavilo ho vymyslet spolu s Otakarem Štěrbou Matyldu a používat ji ke sjezdům a k prvosjezdům řek.
Největší cestu jsem s ním absolvoval, když jsme sjížděli řeku Vitim na Sibiři. Jsem šťastný, že mám s Mirkem i takovou zkušenost.
