Petr Fiala hraje kolem brexitu na temnou strunu národního cítění, myslí si právník Přibáň
Jaká by měla být Evropa po brexitu? Proč by se měla znovu vrátit k myšlence, která byla tak lákavá i pro nás v 90. letech? A proč si právník a sociolog z univerzity v Cardiffu Jiří Přibáň myslí o českém euroskepticismu, že je trapný?
Předseda ODS Petr Fiala minulý týden naznačil, že se Evropská unie snaží při jednání o brexitu Spojené království hlavně ponížit. „Já to vidím přesně opačně. EU je velice tvrdý vyjednavač, ale rozhodně nechce nikoho ponížit nebo někomu ublížit,“ říká Jiří Přibáň v Interview Plus.
Dohoda last minute? Mayová se s Junckerem domluvila na závazném dodatku k brexitu
Číst článek
Svůj názor ještě přitvrzuje: „To je taková ta česká maloměšťácká představa, že se všechno převádí na morální témata a pocity ublíženosti… Já bych zdůraznil ještě něco dalšího: jak budou nakonec vypadat vztahy EU s Velkou Británií, není pouhá jednostranná záležitost. Hrajeme o strašně moc, tedy jak bude vypadat i sama unie.“
Podle Přibáně je český euroskepticismus „něco trapného“ a vyjednávání o brexitu jen „laciná záminka“. „Zapomeňme na to, že by Česko mohlo existovat jako svrchovaný stát, kdyby z ubližující EU taky vystoupilo. Naše místo je v unii, ale měli bychom se začít dívat na to, jak ji proměnit, aby byla legitimnější, a ne jak ji zbořit. ODS a další tady hrají na temnou strunu národního cítění, ale ta je falešná,“ míní.
Krize politických elit
V tříletém vyjednávání o brexitu se udělalo mnoho ústupků, ale taky mnoho chyb. „Nepomohl ani výrok Jeana-Clauda Junckera, který Brity označil za zrádce a řekl, že jako s takovými se s nimi bude jednat. To vyjednávání určitě nepomohlo, ale olej do ohně přilévali i na druhé straně britští euroskeptičtí politici.“
To všechno dohromady s sebou nese obtížné hledání většinové vůle v britském parlamentu. „Británie se potýká s krizí politických elit, ale to vidíme vlastně v celé Evropě… Celý proces kolem vyjednávání o brexitu ukázal, že demokracie a instituce fungují, a co nefunguje, je politická třída.“
Jak tedy Přibáň odhaduje výsledek hlasování? „To si nikdo netroufne předvídat, jestli se skutečně najde většina pro Theresou Mayovou vyjednanou dohodu doplněnou o vysvětlující dodatky, nebo ne…“ odpovídá právník a sociolog.
„Britská premiérka teď hraje o čas a ten hraje proti stoupencům radikálního, tvrdého brexitu… Kdyby se ani tato dohoda neschválila, tak by tito stoupenci najednou nemuseli mít brexit vůbec žádný,“ dodává.
Řešením by prý zřejmě nebylo ani nové referendum, protože „jediné, co opravdu víme, je, že skupina odpůrců i zastánců brexitu se nijak dramaticky nezměnila… Nejrůznější výkyvy jen reflektují nervózní reakce na nerozhodnost politiků.“
Reforma EU je nutná
Složitá jednání brexitu se odrazila i ve snaze o reformu samotné unie. S myšlenkou na nové uspořádání a vznik nových evropských institucí (unijní azylový úřad nebo klimatická banka) teď přišel i francouzský prezident Emmanuel Macron.
„Macron se snaží oživit proces integrace a postavit proti růstu nacionalismu myšlenku evropské jednoty. To ale způsobem, za který ho kritizují zleva i zprava… Je to ale přirozená věc politiky, kdy se vede spor a je to způsob, jakým se dobrat toho, aby se Evropa dostala z krize. I já jsem ale vůči jeho vizi kritický. Integrovat by se mělo, ale diferencovaně. Ti, co nechtějí, tak se integrovat nebudou, ale ti, co chtějí, ať jdou dál.“
Chceme jednotnou Evropu?
Euro podle Přibáně doslova dusí jižní křídlo Evropy, ale prospívá Německu a zemím na ně navázaným. „Vůbec bych se nebál dvou měn v eurozóně, což ale vyžaduje odpověď na zásadní otázku, a to jestli chceme jednotnou Evropu, nebo ne.“
Euroskeptici přitom tvrdí, že chtějí méně Evropy, „a co je jednota, že se může definovat jen na národní úrovni. Podobné názory bychom ale měli jednoznačně odmítnout.“ S tím pak souvisí i postavení Česka. „Opravdu chceme být mimo EU a dostat se do sféry zájmů jiných zemí, jako je Rusko nebo Čína?“ ptá se Přibáň.
Nastal prý čas na jasné stanovisko k tomu, co vlastně chceme. „Jedna radikální podoba je brexit, druhá je spojenectví Orbána, Salviniho, Le Penové, Klause a dalších. A třetí podoba je, že si uvědomíme, že míra centralizace, kterou vždy vyžadoval Macron, asi není ten správný směr… V posledních 10 letech se unie změnila z měkké moci na velice tvrdou, která způsobila totální kolaps řecké ekonomiky. Postupovala nedemokraticky, autoritativně až autoritářsky. Tu měkkou moc, která pro nás byla v 90. letech tak lákavá, je třeba obnovit,“ domnívá se závěrem právník a sociolog z univerzity v Cardiffu Jiří Přibáň.
