Krajní pravice slibuje ‚welfare šovinismus‘ pro bílé a místní. Snadné recepty ale nefungují, tvrdí politolog

V Evropě posilují strany, které dříve přežívaly na okraji politického spektra. Krajní pravice není nový fenomén, k její oblibě ale přispívají změny na politické scéně. „Krajní pravice nemusí být nedemokratická nebo extremistická, ale je pravda, že tam často najdeme problematické body z hlediska toho, jak má fungovat liberální demokracie,“ přibližuje v pořadu Interview Plus politolog Vít Hloušek z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Interview Plus Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vít Hloušek

Politolog Vít Hloušek z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v pořadu Interview Plus přiblížil fungování krajní pravice | Foto: Karolína Němcová | Zdroj: Český rozhlas

Strany krajní pravice napříč Evropou nyní zažívají nárůst voličské podpory. Ve všech zemích je spojuje několik základních rysů – nacionalismus, včetně odporu k migraci, konzervatismus v kulturních tématech jakými jsou například sexuální menšiny nebo klimatická politika, vyjmenovává politolog Hloušek.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu pořadu Interview Plus. Moderuje Jan Bumba.

„Také jsou levicově orientované v ekonomické a sociální politice,“ podotýká. „Rády by měly poměrně široký stát, který by redistribuoval prostředky občanům. Ale ne všichni jsou chápáni jako občané.“

Krajní pravice totiž uznává jen vybranou část společnosti, zejména bílou část populace. „Prosazují něco jako welfare šovinismus. Chtějí velký, blahobytný a sociální stát, který se postará o občany. Ale kdo je občan, určuje barva pleti a místo narození, ne co je napsáno v občanském průkaze,“ popisuje.

Lidé je často volí s pocitem protestu, pokračuje Hloušek. „Krajní pravice je označení pro stranu, od které napravo dál už nic dalšího relevantního není,“ přibližuje a dodává:

„Neznamená to nutně, že by musela být nedemokratická nebo extremistická, ale je pravda, že tam často najdeme některé problematické body z hlediska toho, jak má fungovat liberální demokracie.“

Někdo, kdo se postará

Na rozdíl od mainstreamových stran krajně pravicové strany nabízejí rychlá řešení, která ale nejsou realistická ani systémově ani finančně. Ukázkovým příkladem je například řešení migrace.

Krajní, nebo populistická pravice? Ve Francii řeší, kam patří Národní sdružení Marine Le Penové

Číst článek

„Celkem jasně pojmenovávají problém, ale nabízejí velmi jednoduchá řešení, která ve složité situaci současného světa fungovat nemůžou. Jenomže to volič nevidí, protože nemá čas ani kapacitu, aby o tom přemýšlel,“ vysvětluje Hloušek.

„Vize, že přijde někdo, kdo se o mě postará a vyřeší ten obrovský problém, někoho vede k tomu, že volí krajní pravici.“

Krajně pravicová řešení jsou navíc často modifikována politickou odpovědností a po vstupu do vlády se jejich představitelé přiklánějí spíše k mainstreamu.

„Nic jiného jim nezbývá, protože jednoduché recepty krajní pravice nefungují. Takže v momentu, kdy se tyto strany dostávají do vlády, se dostávají do konfliktu se svým vlastním programem,“ konstatuje.

Palčivost problémů, jež ke krajní pravici lákají nové voliče, si v některých zemích pomalu začínají uvědomovat i mainstreamoví politici. Jejich snahy uchopit problematiku ústí v řešení, jakým je například nedávno schválený migrační pakt. V jiných státech se naopak zdá, že se politický střed vyprazdňuje.

Progresivistické symboly

Častými voliči krajní pravice jsou lidé, kteří mají pocit, že současnému světu úplně nerozumí nebo že jim ujíždí vlak. To může být způsobeno i přehnanou akcentací některých populárních témat.

‚Každý týden tu vidíte, jak na sebe lidi vytahují nože.‘ Proč volí mladí Němci krajní pravici?

Číst článek

„Podobně jako jsme přehnali tempo Zelené dohody (Green Dealu) a boje proti klimatickým změnám, tak jsme velmi pravděpodobně přehnali i tempo změn v takzvaném progresivistickém stylu,“ domnívá se Hloušek.

Důraz kladený na menšiny nebo ekologii může vyvolávat dojem, že jiná každodenní témata jsou těmto trendům upozaděna. Progresivistické debaty navíc vyvolávají silné emoce a jsou vděčným mediálním tématem.

„Když bychom se podívali, kolik vychází k čemu zákonů a co se projednává, asi bychom byli překvapeni, že kulturní témata tak velkou prominenci v politických debatách nemají,“ uzavírá Hloušek. „Jsou to symboly, které útočí na naše emoce, a tím pádem máme pocit, že to, co zajímá primárně nás jako mainstreamové voliče, zůstává v pozadí.“

Více podrobností si můžete poslechnout v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Jan Bumba.

Jan Bumba, esta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme