Pane primáři, proč by se podle vás měl zvýšit poplatek za pohotovost?
Zdeněk Monhart: Důvod, proč si – nejenom já, ale jistě převážná většina lékařů a všech zdravotníků, kteří pracují na urgentních příjmech – myslíme, že by poplatek měl být vyšší, je to, že vidíme, že na urgentní příjmy chodí část pacientů opravdu s banalitami.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celé Pro a proti o navyšování poplatků za urgentní příjem. Debatují primář Zdeněk Monhart a poslanec Tom Philipp (KDU-ČSL)

Ty mohly být vyřešeny předchozí den u praktického lékaře, nebo by jistě vyčkaly do ordinace praktického lékaře ráno. Ale pacienti dnes nejsou nijak motivováni k tomu, aby svoje jednoduché zdravotní obtíže, případně i zdravotní obtíže dlouhodobé, řešili u svého dispenzarizujícího (soustavná odborná lékařská péče, pozn. red.) specialisty nebo u svého dispenzarizujícího praktického lékaře.

Vědí, že na urgentním příjmu budou ošetřeni rychleji, dostanou komplexnější péči, za kterou by třeba museli dvakrát nebo třikrát k lékaři. Šli by za praktikem, ten by jim dal žádanku na rentgen, pak by jeli někam na rentgen... A prostě to řeší cestou urgentního příjmu.

Vůbec nehovořím o tom, že by se takto chovali všichni pacienti, ale část z nich. A vidíme nejenom narůstající zátěž urgentů a zdravotníků a frustraci lékařů i sester, kteří tam pracují za tohoto stavu. Ale taky vidíme to, že tyto banální případy zdržují a zpomalují ošetřování.

Pane poslanče, není to pádný argument, proč by se návštěvy pohotovostí měly regulovat vyšším poplatkem?
Tom Philipp (KDU-ČSL): Je to argument, který nutí k zamyšlení, jak správně nastavit motivace pro pacienty i pro lékaře. A jak vůbec správně nastavit ošetření v době mezi pátou nebo šestou večer a sedmou nebo půl osmou ráno.

To je dlouhodobý problém. A nemyslím si, že by situaci zásadně zlepšilo jenom jedno řešení. Ani to, o kterém se tady bavíme, to znamená navýšení poplatku.

Naopak by mohlo docházet k tomu, že někteří pacienti, pro které by poplatek byl příliš vysoký, by mohli dojít k nějaké újmě na zdraví, pokud by nedošli na urgent nebo na noční službu.

Pane primáři, vy takovou obavu nemáte? Že při zvýšení poplatku by si část pacientů návštěvu rozmyslela a že by to nebylo dobře pro jejich zdravotní stav?
Monhart: Já tu obavu nemám. Souhlasím s tím, že to není samospasné řešení. Musí být více opatření včetně třeba soustavné edukace obyvatelstva v tom, co je a k čemu je určený urgentní příjem, pohotovost.

Ale vezměte si, že poplatek je ve výši 90 korun, tuším, od roku 2009. Průměrná hrubá mzda v České republice se zvýšila na dvojnásobek, ale poplatek zůstává stejný. A představte si je, jak často potřebujete urgentní příjem.

Když je vám opravdu špatně, tak si neřeknete, jestli tam půjdu za 90 korun, a nepůjdu tam za 300 korun. Když máte bolesti na hrudi a obáváte se, že máte infarkt, nebo se obáváte, že máte mozkovou příhodu, nebo máte vysoké horečky, kašlete a jste přesvědčen, že máte zápal plic – tak tam půjdete.

Pokud je ten stav opravdu vážný, budete hospitalizováni a regulační poplatek za ošetření neplatíte. Pokud tam půjdete a zjistíte, že to není tak vážné, jak jste se obávali, tak zaplatíte 300 korun za ujištění, že to s vámi není tak vážné.

Nízkoprahová péče

Pane poslanče, kromě vaší role zákonodárce působíte i jako předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny. Zlepší se situace, jakmile za pohotovosti začnou mít odpovědnosti právě pojišťovny a nikoliv kraje?
Philipp: Myslím, že toto zásadní vliv na pohotovosti mít nebude. V tuto chvíli byla odpovědnost více na kraji. Ale i pojišťovna měla povinnost udržovat nebo pomáhat udržovat síť.

Teď v tom pojišťovna zůstane v uvozovkách sama. Ale samozřejmě bude v zájmu kraje, aby lékaři měli kde sloužit. Myslím, že situace se tímto zásadně nezmění, nebo skoro vůbec nezmění.

Myslím, že pojišťovny – a Všeobecná zdravotní pojišťovna to určitě dělá, dělá to i třeba ministerstvo svými úhradovými vyhláškami nebo zákony – je rozšiřování sdílených praxí a podporování praxí, které mají otevřeno nebo obsluhují svoje pacienty i během večerních hodin.

Nízkoprahová péče, to znamená to, co poskytují praktičtí lékaři, by se měla rozšířit i do odpoledne, třeba do tří do čtyř hodin odpoledne.

Tohle by mělo být součástí práce praktických lékařů. Péči by poskytovali třeba ve sdruženém zdravotnickém zařízení nebo ve skupině. A to třeba až do deseti do večera. Právě to by nemocnicím výrazně pomohlo.

Pane primáři, pomohlo by to i podle vás?
Monhart: Pokud to bude fungovat, pokud budou pacienti vědět, že mohou jít k praktikovi
do sdílené praxe třeba do osmi večer, tak by to určitě pomoci mohlo. 

Poslechněte si celou debatu ze záznamu v úvodu článku.

Lukáš Matoška, job Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít