Nečasova vláda ustála hlasování o nedůvěře
80 ku 113, takový byl poměr hlasů opozice a koalice při hlasování o nedůvěře vládě Petra Nečase. ČSSD, která hlasování vyvolala, věděla, že na úspěch nemá šanci. Stačila si ale během několika hodin diskuze říct ve sněmovně všechno, co měla ohledně korupční kauzy na ministerstvu životního prostředí, kvůli které chtěla vládu rozhoupat, na srdci.
I když koalice disponuje 118 hlasy, ještě pár hodin před hlasováním nebylo jasné, jestli může Petr Nečas s partnery z Věcí veřejných počítat. Nelíbilo se jim, že už bývalý ministr životního prostředí Pavel Drobil vyhodil z funkce Libora Michálka, který oznámil údajnou korupci a to, že je policejní prezident ještě na svém místě.
O včera zažehnané koaliční krizi mluvila ve světě o osmé Rádia Česko předsedkyně Poslanecké sněmovny a místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová
Nakonec zasáhla hlava státu a rozhádané koaliční partnery srovnala. Do té doby zvláště zástupci strany Věci veřejné váhaly s podporou kabinetu, kterým otřásl skandál s údajnou korupcí na ministerstvu životního prostředí. Špičky koaličních partají uzavřely na Hradě nepsanou a nezveřejněnou dohodu, díky které pak ve sněmovně kabinet bez potíží přestál hlasování o nedůvěře.
Média potom spekulovala, že součástí dohody je odchod policejního prezidenta Oldřicha Martinů, což byla klíčová podmínka Věcí veřejných.
Po hlasování o nedůvěře už pak mohl být premiér spokojený.
„Vládní koalice obstála v testu soudržnosti. Nebudeme zakrývat, že to byla nějaká selanka. Nakonec se ale počítá výsledek a ten je jednoznačně v rámci koaliční soudržnosti,“ uvedl Petr Nečas.
Opak platí pro sociální demokraty. I když byli na straně poražených, místopředseda ČSSD Milan Urban to vidí jinak:
„Zdánlivě to vypadá, že jsme prohráli. Já si ale myslím, že sociální demokracie je vítězem úterního politického klání v poslanecké sněmovně, protože se ukázalo, jak to kdo myslí s morálkou, politikou a demokracií. Jasným poraženým jsou Věci veřejné. Bohužel musím konstatovat, možná s lítostí, že jsme ztratili možného budoucího koaličního partnera po příštích volbách.“
'Čtvrtý člen koalice'
Opoziční ČSSD se nezamlouvá také postup prezidenta. Podle jejího úřadujícího předsedy Bohuslava Sobotky to z něj dělá čtvrtého člena vládní koalice:
„Neboť sám sebe postavil do role jakéhosi sudího, který napříště bude rozhodovat koaliční spory. A bude také arbitrem pokud jde o dodržení dohod. To bude také velmi zvláštní, protože tyto dohody jsou zatím utajené. Sociální demokracie požaduje, aby vládní koalice zveřejnila, na základě čeho dosáhla shody, co jsou ty obchody, co jsou ty ústupky, kterých bylo dosaženo. Myslím si, že zejména strana, která se nazývá Věci veřejné, by v žádném případě neměla souhlasit s tím, aby se takové věci utajovaly před občany.“
„Prezident republiky má právo ve chvíli, kdy vidí, že je ohrožena stabilita České republiky, především v kontextu celé Evropy, svolat si představitele koaličních stran. Je dobré, že s nimi jednal, jak tuto krizi řešit,“ reaguje předsedkyně Poslanecké sněmovny a místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová. Ta podle svých slov nemá žádné informace o předmětu případné dohody mezi koaličními stranami:
O roli prezidenta Klause při koaličním vyjednávání mluvil na Rádiu Česko politolog Stanislav Balík, vedoucí katedry politologie Masarykovy univerzity v Brně
„Veřejnost se obsah dohody určitě časem dozví a nyní není žádný důvod z toho být neklidný.“
„Nejedná se sice o standardní postup, nicméně prezident je součástí výkonné moci, je hlavou státu, proto krok prezidenta nepovažuji za nelegitimní,“ říká politolog Stanislav Balík, vedoucí katedry politologie Masarykovy univerzity v Brně.
„Koaliční vláda v poměrném volebním systému musí být vždy schopna různých kompromisů. To, co se v jednu chvíli může jevit jako prohra, může znamenat pro další koaliční partnery prohru v jinou chvíli. Ale pro mne by byla prohra, kdyby vláda nebyla schopna fungovat a padla a to se nestalo,“ odmítá Němcová spekulace o prohře ODS, která pravděpodobně souhlasila s odstoupením policejního prezidenta.
Diskuze před hlasováním byla bohatá a dlouhá a plně v režii opozice. Její poslanci nenechali na Nečasově vládě nit suchou a padly i výzvy, aby premiér odstoupil. Nakonec sociálním demokratům chybělo ke shození vlády 21 hlasů. Poslance Věcí veřejných, na které zacílili část svých vystoupení ale nepřesvědčili.
