Občas krok dobrým směrem, ale hotovo není, hodnotí sociolog Prokop, zda vláda plní své naplánované cíle
Na splnění úkolů, které si vláda vepsala do programového prohlášení, zbývá už jen rok. Jak to vypadá s body, které se týkají sociální oblasti, ale i školství, vzdělávání, analyzuje v dalším díle projektu Radiožurnálu Život k nezaplacení sociolog Daniel Prokop.
Díváme se do programového prohlášení vlády. Bod nezaměstnanost: „Podpoříme kratší pracovní úvazky, včetně výhodného zdanění, slevou na pojistných odvodech a celkově zvýšíme flexibilitu zákoníku práce v zájmu zaměstnavatelů i zaměstnanců.“ Jak si vláda stojí v tomto vodě?
Myslím, že tohle se z části podařilo splnit, protože se snížily sociální odvody na částečné úvazky. Pokud jste rodič, důchodce nebo student, tak je o pět procent menší váš sociální odvod. Ale to je jenom pro zaměstnavatele, pro firmy. Na straně zaměstnanců, pracujících je problém, že pořád v částečných úvazcích jste docela hodně zdaněn, protože nevyčerpáte všechny slevy.
Poslechněte si rozhovor ze seriálu Život k nezaplacení se sociologem Danielem Prokopem
Tam je tak malý příjem, že narazíte na to, že nevyčerpáte všechny daňové slevy. Takže je pořád máme v evropském kontextu zdaněny obrovsky. Když máte například patnáct tisíc na částečném úvazku, když pracujete na poloviční úvazek, tak ta daňová sazba je obrovská. To samozřejmě taky vede k tomu, že lidé místo toho využívají dohody o provedení práce.
Takže v tomto bodě byl krok dobrým směrem, ale rozhodně není hotovo.
„Prostřednictvím daňových nástrojů a zjednodušeným systémem sociálních dávek zajistíme, aby práce a náklady spojené s výchovou dětí a péčí o blízké osoby nezaznamenaly propad životní úrovně.“
Na straně dávek se zvýšil příspěvek na péči, což je dobře. Na straně daní se to moc nezměnilo, protože třeba slevy na děti stagnují. Problém je, že dneska sleva na první dítě je zhruba něco přes patnáct tisíc. Její hodnota je tedy výrazně nižší než třeba v roce 2009, kdy to bylo 10 tisíc.
Od té doby narostly ceny, narostly platy. Takže zejména hodnota slevy na první dítě je zastaralá. Dnes politici místo toho, aby zvyšovali slevy na všechny děti nějak s růstem mezd, tak rádi zvyšují na druhé a třetí dítě.
Ono to vypadá propopulačně, pro porodnost a podobně. Ale realita je taková, že to zvyšují, protože těch druhých a třetích dětí v těch domácnostech je méně, takže to stojí méně peněz a prodáte to voličům.
21:38
Nedokončování škol stojí Česko miliardy, je třeba snížit neúspěšnost studentů, upozorňuje Prokop
Číst článek
Důležitá je sleva na první dítě, protože i porodnost v Česku je nízká. Lidé odkládají první dítě a potom jich nestihnou mít víc. Také to vedlo k tomu, že se udělaly slevy na děti podle počtu. To vede k možnosti takových daňových optimalizací: když máte dvě rodiny, dvě domácnosti a napíšete do toho daňového přiznání, že jsou spolu, tak z těch dětí se stane čtvrté a páté dítě a vy máte větší slevy.
Politici tam tedy občas vnáší takovou nesystémovost. Lepší by bylo mít všechny slevy na děti stejné – na první až páté. A třeba trošku vyšší slevu na děti do tří let, kde je největší omezení možnosti pracovat. Tak tam je logická vyšší sleva.
Motivace poklesem příjmu
„Připravíme koncepční změny v sociálních dávkových systémech, odstraníme body zlomu z dávkových a daňových systémů s cílem, aby lidé nezůstávali v pastech chudoby a byli více motivováni k pracovní aktivitě.“ Což se, až na řadu výjimek, do jisté míry podařilo.
Revize v tom základu jde dobrým směrem, že tam nejsou zlomy chudoby. Ty zlomy toho, kdy si vlastně vyděláte třeba o tisíc korun víc a ztratíte pět tisíc. To bylo v tom systému předtím. Teď to bude pro řadu lidí trochu motivačnější.
Výjimkou, a apelujeme v tom na ministerstvo práce, je to, když jste v exekuci a insolvenci. Tam je absurdní systém, že si vyděláte třeba patnáct tisíc, insolvenční správce nebo exekutor vám vezme deset z těch patnácti dodatečných. O osm tisíc klesnou jejich dávky. Takže si vyděláte o patnáct tisíc čistého navíc a klesne vám příjem o tři tisíce. A jestli si představují, že lidé budou motivováni pracovat poklesem příjmu, tak to si představují chybně.
To je třeba změnit. Pořád je tam past chudoby, když máte dávky a jste v insolvencích nebo v některých typech exekucí.
Asociální a nerealistický návrh, nebo nutná změna systému? Devět ekonomů hodnotí penzijní reformu
Číst článek
V programovém prohlášení vlády byla také pasáž: „Zavedeme možnost platit jedno procento svého důchodového pojištění rodičům nebo prarodičům.“ To spadlo pod stůl, ne?
Tohle byl takový krok, který zní hrozně populárně, že je to mezigenerační solidarita a podobně. Když o něm přemýšlíte, tak k čemu by to vedlo? Určitě by to vedlo k tomu, že část lidí by jim to dávala, ti rodiče by jim to vraceli a byl by z toho takový spíš obchod mezi těmi generacemi.
Ten systém by ztratil příjmy, protože by se někde muselo ušetřit procento z odvodů.
Nebo by se musely zvýšit odvody, aby byly na další důchody. Zároveň tam je problém v tom, že když vám nedej bože to dítě, které vám odvádí peníze, umře, tak byste ještě byl potrestaný snížením důchodu.
Jsou tam problémy, které systém dělají zbytečně složitý. Místo reformy bychom řešili tři roky parametry tohoto zbytečného systému.
Takže tady myslím, že je dobře, že to neexistuje.
Na druhou stranu je dobře, když mají rodiče daňové slevy na děti a stát je bonifikuje, protože v budoucnu budou poplatníky. To, že se rodí děti, má prospěch pro tu společnost.
Valorizace slevy na poplatníka. To vláda měla zavést?
Myslím, že na tom nebyla shoda od začátku. Prosadily to tam některé strany, ale některé to od začátku nechtěly. My jsme to navrhovali v Národní ekonomické radě dvakrát a vláda na to nikdy nereagovala, byť to má v tom programu.
To je sleva, že vy máte nějaké daně, které zaplatíte a odečtete si od toho 30 800 korun. To samozřejmě pro člověka, který má extrémně vysoký plat, tak to není nic zásadního, že si odečte prostě 2,5 tisíce měsíčně z daní. Ale pro nízkopříjmového člověka je to to zásadní. Když se ta sleva nezvyšuje, tak to poškozuje nízkopříjmové zaměstnance.
V roce 2009 sleva tvořila asi 25 tisíc. Kdybychom ji valorizovali jenom od té doby třeba z růstem mezd, tak je dneska 45 tisíc. Není to 30 tisíc.
Takže ta reálná hodnota té slevy je výrazně menší, než byla kdysi. Tohle poškozuje chudší zaměstnance, což potom vidíme ve společném výzkumu to, že musí šetřit a to brzdí ekonomiku.
18:38
Ukazatele chudoby Česko řadí mezi nejlepší v Evropě. Srovnávání zemí ale kulhá, problém je v definici
Číst článek
To vláda nesplnila a myslím si, že se měla snažit to splnit.
Jak se to teď stanoví?
To je částka, která je napsána v zákoně. Na rok 2025 ta sleva bude stejná jako letos, tam není žádné zvyšování.
Ta sleva zastarává. Mělo by smysl, aby tvořila 50 % průměrné mzdy nebo něco takového. Aby vynulovala danění z 50 % průměrné mzdy. Nebo aby byla nastavená tak, že se vlastně neplatí daň z minimální mzdy a zvyšovala se s tím růstem minimální mzdy.
Jinak to vede k tomu, že zvyšujeme skrytě danění těch chudších zaměstnanců.
Vyšší nemocenská v dobách pandemie?
Zase řadu věcí vláda z programového prohlášení splnila. Například oddlužení v důchodech.
Oddlužení prošlo. Důchodová reforma, přestože míří na hlavní obrysy těch tří důchodových parametrů: věk, kolik máte důchody a kolik odvádíte, je nutná, protože ušetří fakt hodně. Jinak by se ten důchodový systém rozpadl.
Doufám, že splní ještě jednu věc, a to je ta flexibilita zaměstnání. Tam je teď návrh, že se má změnit podpora v nezaměstnanosti tak, že když ztratíte práci nebo chcete změnit práci, tak máte větší podporu v prvních dvou měsících.
Ale je větší tlak na to, abyste se rekvalifikoval nebo abyste se snažil tu novou práci najít. Což vede k tomu, že to umožní více lidem měnit práce, protože budou moct jeden dva měsíce hledat lepší práci.
V Česku, když měníte práci takhle, a jste měsíc na podpoře, tak vám zroste mzda asi o 10 % průměru. Státu se vyplatí, že ti lidé nejsou přikovaní k pracím, které se bojí opustit.
Návrat z prázdnin do práce a do školy. Případů covidu přibývá, překvapit může rizikové pacienty
Číst článek
Mobilita na trhu práce zlepšuje ten trh a my máme mobilitu jako jedni z nejhorších v Evropě. Když se tohle podaří prosadit, aby byla větší podpora na začátku, ale stát víc tlačil na ty rekvalifikace a na tu snahu během té nezaměstnanosti, tak to může pomoct hodně trhu práce.
Za chvíli to bude pět let od začátku pandemie covidu-19. Co jsme si z ní vzali kromě toho, že se na ní snažíme zapomenout?
Náš společný výzkum začínal tím, že jsme zkoumali, jak se lidé chovají v epidemii. Dlouho jsme upozorňovali, že vlastně nemá už úplně smysl zavírat všechny volnočasové aktivity dětí a podobně.
Majorita těch kontaktů v jedné chvíli byla na pracovištích a musíte řešit ta pracoviště a testování, aby lidé mohli být na home offici. Tak se daly omezit kontakty v covidu.
Závěry od sociálních vědců ke covidu, třeba proč je ta epidemie hodně sociální fenomén, tak byly ty, že česká společnost je zranitelná mimo jiné proto, že lidé hodně chodí na pracoviště.
Máme tady mnohem méně home officů než třeba ve Švédsku nebo v Británii. Tam je dokázali zapnout v době epidemie a hodně ztlumit kontakty na pracovišti. My máme hodně průmyslu, hodně prací, kde nemůžete dělat z domova.
Druhá věc je, že máme hodně vícegeneračních domácností. V zemích, jako je Česko, Polsko, Slovensko, odchází lidé od rodičů v 26 až 30 letech. Ve Švédsku odchází v 18. Tam jsou v mnohem menším kontaktu v domácnostech a díky tomu se to nepřenáší na starší generace. Česká společnost je zranitelná tím, kolik má silných kontaktů mezi těmi generacemi v domácnostech.
Třetí věc je, že máme hrozně restriktivní a přísné politiky, jako například nemocenská. Ta je v Česku 60 % mzdy. V zahraničí to je často 80 až 100 %. Lidé se pak nebojí, když mají teplotu, ten den nejít do práce, protože nemají takový výpadek příjmů.
Restriktivností našich systémů jsme zejména chudším lidem neumožnili využít nemocenské, což je v době epidemie potřeba. Mimo tu epidemii to zase tak potřeba není, ale v době epidemie by náhradový poměr měl být vyšší. Lidé, kteří si nemocenskou musí vzít, by neměli být trestáni velkou ztrátou příjmů.
