Rolbař Částka na Šumavě udržuje lyžařské stopy. ‚Sněhu je málo. Občas nemůžu vyrazit,‘ popisuje
Údržba lyžařských stop často stojí na lidech, kteří nejdou po práci domů, ale sednou do rolby a vyrazí na sníh. Jedním z takových nadšenců je čtyřicátník Kryštof Částka, který udržuje zhruba 50 kilometrů bílé stopy v okolí Železné Rudy na Šumavě a od letošní zimy zaučuje i mladšího kolegu. Kromě toho je otec dvou dětí, podnikatel v gastronomii, lyžařský trenér, zastupitel města, a když mu zbude čas, tak na běžkách i závodí.
Kryštof Částka vstává ve čtyři hodiny ráno, ovšem nikoliv kvůli tomu, aby sedl do rolby. Musí do kuchyně uvařit a připravit dalších tisíc věcí, které má jako majitel velkého bufetu na starost.
Opěrný bod v krušnohorských pláních. Maringotka s bufetem občerstvuje běžkaře pět let
Číst článek
Když už to nemůže vydržet a padá sníh, domluví se s kolegy a uteče do rolby. Mnohem častěji ale vezme děti a vyrazí s nimi za hranice na Velký Javor nebo na Gerlovu huť, která leží v nadmořské výšce 950 metrů a sníh tady drží o něco déle než jinde na Železnorudsku.
„Trénuju nejen běžkaře, ale máme reprezentanty ve skikrosu, v létě jezdíme na kole, běháme, prostě děláme kdejaké outdoorové aktivity,“ vysvětluje Částka a rozhlíží se, kam zmizely děti.
Úprava běžeckých stop
Než se z lesa vynoří trojice svěřenců, Kryštof odpovídá na pozdravy běžkařů, kteří sviští okolo, někteří se zastaví a hned se dají do řeči. Vypadá to, že je lepší schovat se do rolby. „Znám tady asi už každého, jezdí sem jak místní, tak potkávám hodně spolužáků z vysoké školy z Plzně,“ říká bývalý učitel tělocviku a angličtiny.
„Každého zajímá, jaká je stopa, kdy vyrazím s rolbou a tak.“ Děti už přijíždějí, první jede čtrnáctiletá Zorka, ze které se vyklube dcera. „Táta toho stíhá moc, ale poslední dobou není moc doma.“
Vypadá to, že si Kryštof Částka upravuje stopu tak trochu pro sebe a svoje svěřence. „Občas mě z toho někdo i obviní, že si to dělám pro sebe,“ směje se rolbař. „Ono je ale nejlepší si to po sobě zkontrolovat, zjistit, jaký je výsledek práce.“
Život v horách
Začíná se stmívat, běžkaři se vrací k parkovišti, kde čeká s těmi nejmenšími sportovci Jiřina Částková. „Manžel upravuje stopu a sníh před barákem zbude na mě,“ pobaveně odpovídá zdravotní záchranářka.
O sněhu a životě na horách toho vědí manželé hodně, léta provozovali boudu Klínovku v Krkonoších, než se rozhodli pro Šumavu. Běžkaři mizí, Kryštof Částka startuje rolbu a vyjíždí na Polom.
„Sněhu je málo, lidi netuší, že občas s rolbou ani nemůžu vyrazit, abych ji nezničil.“ Ani rolbař není doma pokaždé pánem, běžkaři si umí postěžovat i na to, že ve stopě je hodně lidí. „Včera jsem málem vyskočil z kůže. Dělám stopu a proti mně vyjedou saně tažené psy. Okamžitě stopu rozbili. Ale co mám dělat, značená turistická trasa je pro každého.“
Sněžná rolba
Moderní stroj jemně vrní, uvnitř je skoro ticho, reflektory osvětlují zimní krajinu a Kryštof rychlostí turisty vykrajuje stopu. Rolba stála šest milionů korun a přispěl na ni Plzeňský kraj a město Železná Ruda.
„Jsem ještě pořád zastupitel, takže i moje ruka v tom hrála roli, nicméně nemohla být osamocená,“ vesele rozpráví rolbař a kroutí joystickem. Ze tmy se vynoří běžkař, mává a něco ukazuje. Kryštof otevře dveře, vyhlédne ven a nevěřícně kroutí hlavou.
Běžkař se ptá, kam má přispět na stopu. „To jsou lidi, to je hezké,“ říká spokojeně, ale okamžitě dodá, že systém placení za údržbu stop moc nefunguje. „Na tom už nemám čas, to musí řešit někdo jiný.“
Okruh kolem Polomu objede Kryštof Částka za dvě hodiny, rolbu zamkne na parkovišti a vrací se domů. „Zítra musím vstávat pro změnu ve tři hodiny. Jedeme s dětmi závodit na Moravu. Domů se vrátíme v noci.“
