Síla Senátu není velká. Vydobyl si ale symbolickou roli morální autority, tvrdí komentátor Kubičko
Senát se poprvé od letošních zářijových voleb sešel v obměněném složení. Jaké jsou jeho priority? A jaká je síla Senátu v Česku obecně? Komentátor Českého rozhlasu Radko Kubičko v audiozáznamu ještě přiblíží vztahy koalice Spolu a Starostů, nové vedení Zelených či novinky v komunikaci premiéra Fialy.
„Síla Senátu není obecně příliš velká. Vydobyl si ale symbolickou roli morální autority nebo klidné síly, kde se vede politická diskuse a kde neprobíhá tak tvrdý politický boj, jako je to běžné třeba v Poslanecké sněmovně,“ říká v pořadu Jak to vidí... komentátor Českého rozhlasu Radko Kubičko.
Posílené ANO
Podle něj je to dáno i tím, že Senát nemá příliš velký vliv na samotnou vládu. „Tak byl koneckonců koncipován, i když zákonodárce ho oslabil třeba tím, že jeho veto může Poslanecká sněmovna přehlasovat prostou většinou. Neděje se tak u Ústavy, kde by měl být pojistkou. Ne vždy to zafungovalo. Senát například souhlasil s předčasnými volbami, které se musely dříve vyhlašovat pouze ústavním zákonem, nebo se vzdal volby prezidenta.“
I přesto má ale Senát v Česku podle Kubička autoritu, přičemž změna jeho složení není úplně podstatná.
„Vládní strany si tam zachovaly většinu. Na vládu to sice vliv nemá, ale vracení zákonů to přece jenom může nějakým způsobem zdržet. Jedinou podstatnou změnou je, že opoziční hnutí ANO posílilo a má svého místopředsedu, což je ale hlavně vzkaz, že hnutí ANO nadále posiluje, a to dokonce i v Senátu.“
Senát dál povede Vystrčil. Místopředsedy se stali Drahoš, Oberfalzer, Seitlová a Václavec
Číst článek
Zatímco dříve bylo hnutí ANO bráno jako strana jednoho muže, která bojovala s nedostatkem důvěryhodných osobností, které by vystupovali ve většinovém volebním systému sami za sebe, nyní se ukazuje, že lidé volí hnutí ANO zcela protestně a přestává jim vadit kontroverzní lídr Andrej Babiš.
„Je to proto, že hnutí ANO přijalo svoji opoziční roli, i když by to měla spíše plnit levicová sociálnědemokratická strana, jako je to běžné ve vyspělých demokraciích. U nás máme jako hlavní sociálnědemokratickou stranu hnutí ANO, v jejímž čele stojí miliardář, což je opravdu paradox,“ poukazuje komentátor.
Křivdy minulosti
Sociální demokraté ale hlavní opoziční roli v minulých volbách udržet nedokázali. Podle Kubička se jim v tuto chvíli otevírá prostor, aby roli získali zpátky.
„Současná vláda se deklaruje jako pravicová nebo liberální, kde má velký vliv pravicová ODS a proti níž by měla stát levicová strana. SOCDEM ale tuto pozici zatím není schopná získat, i když má novou předsedkyni Janu Maláčovou, která je na české politické scéně nepřehlédnutelná. Její koketování s tím, že by se levicové strany měly spojit, včetně koaličního hnutí Stačilo! Kateřiny Konečné, jehož součástí je i KSČM, je ale přinejmenším kontroverzní, i když je to asi jediná možnost, jak to udělat.“
Senátorka Zwyrtek Hamplová v klubu ANO a SOCDEM nezasedne. Šlachta by tolik nevadil
Číst článek
Jana Maláčová se odvolává na francouzský vzor jednotné lidové levicové fronty, jejíž součástí jsou i velmi radikální politické levicové strany. V Česku má ale KSČM stále punc dědičky totalitní KSČ, kvůli čemuž se některé politické síly od spojení sil distancují.
„KSČM se sice zbavila lidí, kteří byli spojeni s bývalým režimem, svůj název ale nikdy neopustila. Navíc když přijde řeč na komunistický režim, Kateřina Konečná jej de facto neodsuzuje, což je pro některé politické síly, jako například pro sociální demokracii, která byla v minulosti zakázanou a pronásledovanou stranou, nepřekročitelný problém. Zdálo by se, že některé křivdy by už možná mohly být zapomenuty, vidíme ale, že minulost se nezapomíná...,“ dodává Radko Kubičko.
