Jakým způsobem chce Evropa postupovat, aby byla nově nastolená agenda relevantní pro Rusko i Spojené státy? Jak může zvýšit svoji vyjednávací sílu?
Myslím, že cesta je jednoznačná i jediná. Evropa musí být silnější. Vyjádřil jsem to obrazem, že je potřeba položit na stůl peníze a zbraně. To je skutečně jediná možnost, jak nás budou brát ostatní vážně. Evropa - pokud nebude dostatečně silná ekonomicky, pokud nebude dávat víc peněz na svou obranu a nebude silnější a odpovědnější - nemůže být brána vážně. A myslím, že si to začíná uvědomovat stále více evropských zemí.

Předpokládám, že výsledkem jednání je i měsíční příměří navržené Francií a Velkou Británií, které by se vztahovalo na moře, vzdušný prostor a energetickou soustavu. Na to ale musí být dva, prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj byl na jednání. Chystají se nějaké rozhovory s Ruskem?
Myslím, že je několik důležitých věcí, které si musí sednout dohromady. První je, že jsme se sešli ve formátu, kam byly přizvány některé nejen evropské země, které jsou brány vážně a mají určitou sílu i v podpoře Ukrajiny, účastnilo se také Norsko, Kanada a hlavně Velká Británie.

V těchto těžkých časech, kdy se mění mezinárodní řád, je důležité, aby se země, které mají reálnou sílu a moc, ujaly vůdčí role. To se děje ve formě tandemu Velká Británie, Francie, což jsou obě evropské země, které jsou členy Rady bezpečnosti, jaderné mocnosti a z tohoto hlediska je jejich vyjednávací prostor určitě docela silný.

Důležité také je, aby pokud Evropa říká, že se chce účastnit mírového řešení na Ukrajině, tak aby přišla s vlastním plánem. To se stalo - je to návrh na limitované příměří, věc, o které se dá jednat jak se Spojenými státy, tak dalšími aktéry. Plán vzniká v souladu s ukrajinskými představiteli.

Záruky pro Ukrajinu

Diskutoval se v neděli případný postup směrem k Rusku? Diskutoval by se tento plán přes Spojené státy nebo by Evropa měla začít s Ruskem jednat samostatně?
Včera (v neděli) tolik nešlo o konkrétní plán, to je výsledek až dalších kroků. Včera spíše šlo o potvrzení a formulování základních pozic. Evropa se státy, které tam byly zastoupeny, je přesvědčena, že jakékoliv řešení musí být děláno s Ukrajinou a nemůže být děláno na úkor svrchovanosti a bezpečnostních záruk pro Ukrajinu.

Jednou z klíčových bezpečnostních záruk do budoucna je to, že pomůžeme Ukrajině mít silnou armádu.

Možná nejpodstatnější pro nás všechny je, že se chceme starat o svoji bezpečnost a obranu. To znamená, že budeme nejen navyšovat prostředky, které dáváme do obrany, ale vytvářet i na evropské úrovni finanční nástroje, abychom mohli posílit náš obranný průmysl a výrobní kapacity. To si myslím, že je nejpodstatnější z hlediska jak vztahů se Spojenými státy, tak síly Evropy v geopolitické hře.

Dá se říct, že vznikající koalice ochotných států bude svým způsobem suplovat EU, kde názor na podporu Ukrajiny není jednotný, a tím je méně akceschopná?
Takto bych to úplně neformuloval. Jednání může být v různých formátech, a ne u všech musejí být nutně všichni. EU hraje důležitou roli a musíme se dohodnout. Jednou z velkých „zbraní“ EU byla jednota a rozhodnost, ať už v krocích proti Rusku, třeba u protiruských sankcí, tak hlavně v krocích na podporu Ukrajiny.

Dokázali jsme to tři roky, tak věřím, že se dokážeme domluvit i nadále, ačkoliv znám dopis maďarského premiéra Viktora Orbána a vím, že to tentokrát jednoduché nebude.

EU ale sama nestačí. Potřebujeme do toho celého vtáhnout Velkou Británii, což se děje a já jsem velice rád. Musím říct jednu věc, kterou mnozí nebudou chtít slyšet, ale která zaznívala opakovaně i v Londýně. Celé to nelze dělat bez Spojených států. Potřebujeme spolupráci Evropy se Spojenými státy a musíme se snažit, aby jakkoliv je to teď obtížné, tato spolupráce do budoucna fungovala.

Odpovědnost za kontinent

Jakým způsobem do toho Spojené státy zapojit? V neděli americký prezident prohlásil, že Spojené státy by se měly méně zabývat Putinem a více problémy s ilegální migrací, aby nedopadly jako Evropa. Mluvili jste o tom, jakým způsobem se znovu propojit?
Zní to jednoduše, ale jednoduché to vůbec není. Musíme být jako Evropa odpovědnější a silnější a do jisté míry se srovnat se Spojenými státy, například pokud jde o to, jak se staráme o obranu Evropy. Signály a jasné řeči ze strany Spojených států jsou srozumitelné. Nezaznívají až teď, ale zaznívají s určitou rétorickou razancí. Musíme přijmout odpovědnost za bezpečnost na našem kontinentu a nemůžeme spoléhat, že to za nás budou v té míře jako dosud dělat Spojené státy.

Na druhé straně ale představa, že se odřízneme od Spojených států a zařídíme si všechno sami okamžitě, je naivní a nevychází ze znalosti ani vojenské, ani ekonomické reality. Potřebujeme spolupráci se Spojenými státy, ale současně musíme ukázat ochotu a připravenost se víc o svoji bezpečnost starat, což nám mimochodem také zvýší autoritu u našich partnerů a spojenců, kterými Spojené státy určitě jsou.

Předpokládám, že toto všechno se bude probírat ve čtvrtek na Evropské radě v Bruselu. Má být výsledkem jednání v Bruselu nový rozpočet na obranu, když mluvíme o tom, že zvýšená role v budoucí bezpečnosti Ukrajiny znamená pro Evropu větší vojenskou kapacitu a další finance na její zaplacení?
Rozpočet je jedna věc, ale co já pokládám se za podstatné, je upravit pravidla tak, abychom mohli využívat prostředky, které už existují. Upravit myšlení tak, abychom si všichni uvědomili, že nebudeme mít prosperitu, nedosáhneme klimatických cílů, nebudeme mít nic, co zvyšuje kvalitu našeho života, pokud nebudeme žít v bezpečí.

Teď je potřeba investovat do bezpečnosti. Je ta chvíle, kdy musíme napnout všechny síly proto, abychom přezbrojili Evropu, měli účinné obranné systémy a víc propojili evropská vojska a naše akvizice, dělali všechno pro to, abychom žili v bezpečí. K tomu musíme upravit finanční nástroje a musíme najít další prostředky. To není jednoduché.

Nejdůležitější je, aby nastala určitá změna myšlení, aby se evropské země přestaly cítit tak bezstarostně: on někdo za nás bezpečnost zařídí. Ne, nikdo ji nezařídí. Svět je nebezpečný a je potřeba, abychom to udělali my. Mluvím o tom dlouhodobě a neříkám, že jsem rád, ale mezinárodní situace mi bohužel dává za pravdu. Jsem rád, že i jiné evropské země začínají uvažovat podobně.

Věra Štechrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít