Tlak jsem zažil jen od Mynáře, snažil se intervenovat ve svůj prospěch, popisuje končící ústavní soudce
Z Ústavního soudu po deseti letech odchází soudce Vojtěch Šimíček. „Bylo to pro mě krásných deset let, práce ústavního soudce je za odměnu a hrozně si vážím, že jsem tu možnost dostal,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál a iROZHLAS.cz. Dekádu svého působení hodnotí jako standardnější než první porevoluční, kde lidé věřili Ústavnímu soudu především díky osobnostem z disentu. A popisuje i tlak, který zažíval od tehdejšího hradního kancléře Mynáře.
Jakým způsobem se proměnil Ústavní soud během vašeho mandátu?
Nebudu hodnotit sebe, ale tu dekádu. A začal bych tím, že dává smysl porovnávat mou třetí dekádu Ústavního soudu s těmi předchozími dvěma desetiletími.
První soud jsem pojmenoval podle filmu Zrození hrdiny, protože v roce 1993 vznikl první český Ústavní soud opravdu trochu jako hrdina, jako orgán ochrany práva, který tady do té doby předtím nebyl.
Zároveň to byl trochu zjednodušeně řečeno soud velmi silných osobních příběhů jednotlivých soudců. Po roce 1989 totiž v České republice nebylo tolik prestižních právníků, kteří by mohli nastoupit na tento úřad, tak prezident Havel při nominaci sáhnul i do řad bývalých politických vězňů. To způsobilo důvěru lidí těmto konkrétním osobnostem, čímž se zvyšovala i prestiž soudu.
Ústavní stížnost? Babiš jako ministr hájil stejný postup, jaký mu teď vadí u vlády, říká právnička
Číst článek
Druhý a třetí Ústavní soudy byly už nutně daleko normálnější soudy, což nemyslím nijak pejorativně. Soudci druhé, třetí i nastupující čtvrté dekády totiž už působí za mnohem standardnější situace jako v jiných obvyklých demokraciích. Už to nejsou bývalí chartisté a političtí vězni, ale soudci z kvalitním vzděláním, kteří mohli třeba studovat v zahraničí.
Obecně ale platí, že Ústavní soud se vždy hodně projevuje podle toho, jaké návrhy dostává, protože pak o těch návrzích samozřejmě musí rozhodovat. Bývalý předseda Rychetský s oblibou zmiňoval příměr, že Ústavní soud je místnost, která má kliku jenom zvenčí, čili on si sám ty dveře nemůže otevřít, ale kdo chce podat návrh, tak si ty dveře otevře a do té místnosti se dostane.
Soudy byly často v těch dekádách hodnoceny, jako že složení působí spíš pravicově nebo levicově. Já bych tomuto tvrzení rád oponoval, protože je to dáno hlavně tím, jaké návrhy dostane. Soud je určen k ochraně slabších, takže lze předpokládat, že když je levice v opozici, tak bude dostávat více levicové návrhy, a zase naopak.
Ke třetí dekádě, kdy jsem působil, bych řekl, že byla nejklidnější, protože jsme zažili nejklidnější politickou situaci. Mezi lety 2013 a 2023 se odehrála dvě volební období, kdy nedošlo k předčasným volbám. To se na tom, že situace není tak politicky vyhrocená, aby to musel Ústavní soud řešit, podepsalo.
I v rámci této dekády se objevily z mého pohledu nějaké ústavně-právní přehmaty, které ale nebyly předmětem řízení před Ústavním soudem. Díky tomuto si také myslím, že klidnější období způsobilo i menší tlak.
Spory o platech soudců neskončí. Pokušení ze strany politické moci tady bude vždy, říká právník Němeček
Číst článek
Čím se ale vyznačovala ta poslední dekáda a nezažily to ty předchozí, byl covid. To bylo absolutní vybočení a nová situace, na kterou nebyl vůbec nikdo připraven – ani sociální zařízení, ani vláda a ani soudy. Takže tady museli ústavní soudci hodně improvizovat, jelikož návrhů chodilo poměrně hodně.
Co to znamená, že jste museli improvizovat? Bylo to o tom praktickém fungování, nebo spíše o vykládání práva, které nebylo psáno s myšlenkou, že přijde celosvětová pandemie?
Odpověděla jste úplně skvělé, mělo to obě roviny. Samozřejmě jsme se museli potýkat s tou praktickou stránkou jako všichni, ale zároveň jsme řešili, jak často rozhodovat o opatřeních, která už mezitím přestala platit.
Dva předsedové
Vy jste pracoval pod dvěma předsedy, pod kým se vám pracovalo lépe?
V žádném případě neřeknu lépe a hůř, to by bylo velmi nekorektní. Pan doktor Rychetský a pan doktor Baxa jsou úplně jiné povahové typy, jiné osobnosti. Pan Rychetský je řekněme politický matador s velmi obdivuhodnou minulostí chartisty a osobního přítele Václava Havla, naopak pan Baxa je kariérní soudce z jiné generace a jinou osobní historií.
Pod panem Rychetským jsem pracoval prakticky devět let, pod panem Baxou dohromady asi jeden rok. Předtím jsem s ním ale spolupracoval v rámci Nejvyššího správního soudu, takže si troufám říct, že se známe dobře a jsme přátelé.
‚Ústavní soud to vyřešil za mě.‘ Trans lidé našli zastání, další na řadě je vláda
Číst článek
Porovnal bych je tak, že jsou typově velmi odlišní a i jejich vedení je odlišné. Pod doktorem Rychetským vystupoval Ústavní soud dvacet let jako nezávislý orgán a věřím tomu, že stejně to bude s doktorem Baxou.
A v praxi ta odlišnost pro vás znamená třeba, že se očekává, že něco uděláte v jiné rychlosti, má ten rozdílný osobní přístup nějaké praktické důsledky?
Pana doktora Baxu považuji za vynikajícího předsedu – nejdříve Nejvyššího správního soudu a nyní i Ústavního soudu.
Pokud bych měl vybrat jednu z jeho výborných vlastností, tak je to otevřenost a komunikativnost. On se svými soudci a celým soudem velmi otevřeně komunikuje, je empatický a vyjde téměř s každým, což je pro tuto funkci ohromná devíza.
A jaká je teď atmosféra mezi soudci Ústavního soudu, zvlášť když teď vlastně přibyli noví ve velkém počtu?
Jsem z toho nadšený, protože si myslím, že až 12. června tento soud opustím, tak vím, že tu zbude soud, který je nepochybně lepší než ten předchozí. Ze svých kolegů mám velmi dobrý pocit a z odchodu lehce hořkosladké pocity, protože něco končí, ale vím, že to bude dobrý soud.
Správně jiskřivá atmosféra
Proč je podle vás toto složení lepší než Ústavní soud minulý?
O aktuálním soudu chci mluvit jen pozitivně. Všichni nově nastoupivší soudci jsou aktivní a je vidět, že chtějí dělat svou práci dobře s maximálním možným úsilím. Atmosféra je mimořádně pracovitá, soudci jsou připraveni na diskusi a argumentaci.
Myslím, že je tam správně jiskřivá atmosféra, jak má na soudu být, ne vždy se s každým shodnete, ale je tam loajální prostředí společného cíle a přesvědčení, že soud je důležitější než jednotlivý soudce.
Zároveň je také dobré, že složení soudu je velmi rozmanité. Každý má jiný životní příběh, jsou tam lidé z regionů, takže si myslím, že je zajištěna pluralita.
ANO napadlo změny ve stavebním spoření u Ústavního soudu. Kritizují retroaktivitu ustanovení
Číst článek
Není tam tedy ale přece jenom stále málo žen? Zvlášť když se podíváme na celkové počty žen v justici a její složení, tak se stále nedostávají na ta nejvyšší místa.
Toto kritérium je samozřejmě důležité, ale není jediné. Aktuálně na Ústavním soudu působí čtyři soudkyně a všechny jsou vynikající. Co vím z médií, tak tým kolem pana prezidenta má enormní zájem, aby to zastoupení žen bylo ještě výraznější, což je úplně v pořádku.
Bude také záležet, zda oslovené kandidátky budou chtít jít pracovat na Ústavní soud, protože ne každému je příjemné to grilování kolem toho. Ale to jsou zase věci, do kterých až tak nevidím, ale určitě to nevnímám tak, že by ze strany těch nominantů byla nevůle ještě více posílit postavení žen.
A ovlivňuje zastoupení žen v senátu nebo plénu to, jakým způsobem nahlížíte na případy?
Jsem konzervativně nahlížející člověk a nemám rád, aby se vytvářely nějaké umělé hranice mezi ženami a muži. Pro mě je skutečně důležité, aby soud byl pestrý. Všechny čtyři současné soudkyně jsou vynikající, a hlavně je na nich nádherné, že každá je jiná. Ale vynikající jsou také ti nově jmenovaní soudci a také je každý jiný.
Politický tlak od Mynáře
Které případy pro vás byly nejnáročnější při rozhodování z hlediska nějakého vnímání tlaku nebo očekávání veřejnosti a politických tlaků?
Kromě dvou případů, které jsou zdokumentovány a vypovídal jsem o nich před podvýborem pro justici, kde šlo na nějaké náznaky a přání tehdejšího kancléře prezidenta republiky Vratislava Mynáře, jsem se s politickým tlakem prakticky nesetkal. V těchto dvou případech se Mynář snažil intervenovat ve svůj prospěch.
Ale jinak s čistým svědomí můžu říct, že za těch deset let, ani předtím, když jsem jedenáct let soudil na Nejvyšším správním soudu, nedošlo ani náznakem, skutečně ani náznakem k nějakým politickým intervencím. A to byly často věci s politickým přesahem, jako rozpuštění politických stran, volební kauzy a podobně. Čehož si velmi vážím, česká justice je ve středoevropském prostoru jakousi oázou klidu.
Čtyři není dost. Jako slabinu Ústavního soudu vnímám malé zastoupení žen, kritizuje Zámečníková
Číst článek
A pokud se bavíme o politických dozvucích, tak bych zmínil nedávný nález, který se týkal valorizací penzí. Shodou okolností jsem ještě dnes (rozhovor byl vedený 21. 5. – pozn. red.) dostal velmi výhružný, nepříjemný anonymní dopis. Takže, byť je to věc už čtyři a půl měsíce rozhodnutá, tak ty dozvuky ještě pořád nějak doznívají. Tahle kauza pro nás byla mírou verbální agresivity asi nejvýznamnější a nejsilnější.
Myslíte, že je to typem té kauzy, anebo že už i v Česku stoupá verbální agrese a proniká až k vám na základě těch rozhodnutí?
Řeknu to velmi opatrně. Je normální, že Ústavní soud rozhoduje kauzy, které mají politické dopady, protože je to instituce, která je součástí ústavního systému – tedy i politického. Je také v pořádku, že některá rozhodnutí budou někdy přijímána od některé části politické sféry s nadšením a někdy rozpačitě s odmítáním.
Nicméně bych si hrozně přál, aby i to soudní rozhodování probíhalo trošku jako takový gentlemanský sportovní zápas, kde budou v průběhu padat argumenty na všechny strany, ale utkání skončí podáním ruky. A toto trošku postrádám. V Česku mi trochu chybí ten sportovní duch.
Je logické, že rozhodnutí mohou lidé kritizovat, ale je důležité, aby nebyla zpochybněna samotná instituce a její nezávislé postavení. V dlouhodobém horizontu je ústavní systém nejlepším pro celou společnost, i když se to krátkodobě někomu nemusí zdát výhodné.
A je ten český Ústavní soud odolný a možná odolnější než to, co vidíme v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku?
Situace ve všech třech zemích je dost odlišná. V Polsku se to mění. Slovenská situace je velmi specifická, protože teprve teď hrozí nějaké potenciální ataky a v Maďarsku je Ústavní soud už zpacifikován.
Polská vláda chystá personální reset Ústavního soudu. Odpor se předpokládá hlavně u prezidenta
Číst článek
Myslím si ale, že aktuální český soud bude soudem sebevědomým, korektním a zejména bude dodržovat „povinnost nevděku“ vůči orgánu, který ho nominoval. I když se teď říká, že to je Pavlův soud, jako předtím Zemanův, Klausův a Havlův, tak tomu tak opravdu není.
To, že je prezident nominant, neznamená, že bude Ústavní soud nějak přehnaně loajální a nelze to ani předpokládat, což je správně.
Kam budou směřovat další kroky už bývalého ústavního soudce?
Jednoznačně se vracím na Nejvyšší správní soud, protože jsem byl pouze dočasně přeložen na Ústavní soud. Už vím, jakou budu mít kancelář a se kterým senátem budu pracovat. Vracím se tam velice rád, protože tam pracuje třicet soudců, kterých si profesně i lidsky vážím.
Je to skvělé pracoviště a rozhodně to není žádná kariérní degradace jít z Ústavního soudu na Nejvyšší správní soud.
