Zemanův ‚faul‘, Nečasovy úspory, Babišova špatná forma. Jak premiéři využívali legislativní nouzi?
Nejen současná vláda čelí za vyhlášení stavu legislativní nouze kritice. Výtky si vyslechli i předchůdci. „Hrubého faulu“ se dopustila vláda Miloše Zemana při schvalování vysílacího zákona, nebo pravicová vláda Petra Nečase (ODS) a úřednický kabinet Jana Fishera s úspornými balíčky. Ani minulá vláda Andreje Babiše (ANO) nevyužívala tento institut zcela správně. Kdo a kolikrát vyhlásil stav legislativní nouze, ukazuje přehled serveru iROZHLAS.cz.
Ani odborníci na ústavní právo se neshodnou, jestli je vyhlášení legislativního stavu nouze, ke kterému přistoupila současná vláda kvůli valorizaci důchodů, v pořádku nebo už překračuje pomyslné mantinely ústavnosti.
Antoš vs. Kysela. Bylo by rychlé protlačení seškrtaných valorizací důchodů protiústavní?
Číst článek
„Obecně je problém, že politici vnímají stav legislativní nouze jako nástroj, který můžou použít libovolně bez omezení a neuvědomují si často mantinely, které stanovuje jednací řád Sněmovny, nebo které obecně platí proto, aby nebyl obcházen standardní legislativní proces a aby se nějakým způsobem neznehodnocoval parlamentarismus jako takový,“ upozorňuje politolog Lukáš Jelínek (v minulosti měl blízko k Vladimíru Špidlovi a Lubomíru Zaorálkovi z ČSSD).
Tento mimořádný nástroj k prosazování zákonů byl využíván od počátku vzniku samostatné České republiky. Která vláda jej využívala nejvíce? Kdy se k němu zákonodárci uchylovali? A kdo si za jeho použití vysloužil největší kritiku?
Server iROZHLAS.cz připomíná nejznámější případy v novodobé politické historii.
- Vláda Petra Fialy
- Vlády Andreje Babiše
- Vláda Petra Nečase
- Vláda Jana Fischera
- Vláda Vladimíra Špidly
- Vláda Miloše Zemana
- Vlády Václava Klause
- Vlády bez stavu legislativní nouze
Současná vláda
Vláda Petra Fialy (ODS) zatím využila legislativní nouzi k prosazení 23 předloh. V únoru 2022 ho vyhlásila kvůli novele pandemického zákona. Kromě SPD se tehdy proti zákonu postavili senátoři.
Ústavní soud zamítl návrh opozice na zrušení částí pandemického zákona. Ten platí dál beze změn
Číst článek
Jejich veto ale Poslanecká sněmovna přehlasovala. K SPD se s kritikou přidalo i hnutí ANO a společně podali stížnost k Ústavnímu soudu. Před ním ale novela obstála, i když legislativní proces označili soudci za „rychlý až překotný“.
V březnu pak v legislativní nouzi zahájila Fialova vláda schvalování série předloh, které měly bezprostřední souvislost s ruským vpádem na Ukrajinu. Šlo o úpravy v oblasti školství, energetiky, zaměstnanosti a dalších. Kritika využití zrychleného procesu byla ale spíše výjimečná.
Skutečnou vlnu nevole vyvolalo až aktuální vyhlášení legislativní nouze kvůli valorizaci důchodů. Více si můžete přečíst ZDE.
Vláda Andreje Babiše
Premiantem co do počtu projednaných zákonů ve stavu legislativní nouze je minulá vláda vedená Andrejem Babišem. Ta tímto zrychleným způsobem projednala 81 zákonů, ačkoliv ne všechny byly schválené nebo se v legislativním procesu dostaly do finále.
Babiš měl ale pro vyhlášení legislativní nouze pádný argument. A to pandemii onemocnění covid-19, která za jeho vlády vypukla.
„Za Babiše stav legislativní nouze dával smysl, protože covidová pandemie byla rána pro nás pro všechny. Málokdo se dokázal orientovat v tom, jak proti ní bojovat, ať už po té epidemické stránce, nebo po té stránce legislativní a politické. Takže při schvalování zákonů, které měly reagovat na pandemii, legislativní nouze opodstatnění podle mě měla,“ myslí si Jelínek.
Řada zákonů, která v té době prošla, se týkala opatření spojených s bojem s onemocněním – třeba kompenzačního bonusu, poskytování ošetřovného, daňových změn v souvislosti s koronavirem nebo distribuce očkování.
„Problém byl v tom, že Babišova vláda si nedala vůbec práci s argumentací nebo s odůvodňováním při vyhlašování stavu legislativní nouze,“ připomíná Jelínek. A za to ji kritizovala nejen opozice, ale i mnozí ústavní právníci či instituce.
Řádné zdůvodnění je součástí podmínek vyhlášení stavu legislativní nouze. „Zdůvodňování ze strany ministerstva zdravotnictví byla velmi stručná, velmi povrchní, velmi odbytá,“ popisuje.
Vláda Petra Nečase
S jistotou největší kritiku za vyhlášení stavu legislativní nouze sklidil kabinet Petra Nečase. A to ačkoliv jej využil pro schválení „pouze“ šesti zákonů. Jeho krok totiž vedl ke stížnosti k Ústavnímu soudu a rozsudku, který přijaté zákony zrušil.
9:21
Ústavní soud zrušil sociální škrty. Norma bude platit do konce roku
Číst článek
„Ústavní soud sice v minulosti často kritizoval schvalovací proceduru v Poslanecké sněmovně, ale takto ostré vymezení se vůči zneužití stavu legislativní nouze, to bylo opravdu za Nečasovy vlády mimořádné, výjimečné,“ říká Jelínek a vidí paralelu s aktuální situací.
Nečas chtěl prosadit narychlo čtyři úsporná opatření, která měla snížit schodek státního rozpočtu na 135 miliard korun v následujícím roce. Po obstrukcích opozice se rozhodl pro stav legislativní nouze.
Důvod? Aby začaly zákony platit od začátku nového roku, potřebovala je vláda na podzim 2010 rychle protlačit schvalováním ve Sněmovně. Dalším motivem patrně bylo, aby byly zákony odhlasovány ještě neobměněným Senátem.
„Tenkrát se podle mě ukázalo, že to, že vláda sama dlouho přešlapuje nad některými kroky, které chce nebo by měla udělat, a že se je rozhodne řešit až na poslední chvíli, ještě není pádný důvod pro přijetí stavu legislativní nouze. Je naprosto správně, že vládu Ústavní soud klepl takříkajíc přes prsty,“ míní politolog.
Nečasův kabinet se podle Jelínka chtěl vyhnout diskusi s opozicí, možným obstrukcím i zdlouhavému sněmovnímu legislativnímu procesu.
Vláda Jana Fischera
Kvůli schválení státního rozpočtu a snížení deficitu přistoupila úřednická vláda Jana Fischera k vyhlášení stavu legislativní nouze v září 2009. Fischer to zdůvodnil tak, že v důsledku globální hospodářské krize byl propad ekonomiky mnohem větší, než vláda očekávala, a sestavit rozpočet se slibovaným deficitem bylo možné jen drastickým snížením výdajů.
‚Nesnesitelná lehkost utrácení.‘ Expremiér Fischer kritizuje plánovaný schodek 390 miliard v roce 2022
Číst článek
Vláda proto předložila balíček změn zákonů, pro které se vžilo označení Janotův balíček podle tehdejšího ministra financí Eduarda Janoty.
V březnu 2010 pak sáhla k tomuto institut opět, a to kvůli schválení zákona o dani z přidané hodnoty. Platný zákon totiž vyvolal řadu negativních reakcí a vláda ho chtěla rychle „opravit“. Vyhlášení stavu legislativní nouze tak zdůvodnila „negativními celospolečenskými účinky spojenými s možnými a značnými hospodářskými škodami“.
Tehdy se poslanci přes hodinu v rozpravě dohadovali, kdo nese za celou situaci odpovědnost a kdo udělal v zákoně chybu. Trvání stavu legislativní potvrdila Sněmovna jen těsnou většinou.
„Janotův reformní balíček je podobný případ jako reformy za Nečase. Dá se to možná srovnávat i s dnešní situací. Byla to ukázka toho, kdy si chtějí politici zjednodušit život a to je velký problém,“ říká Jelínek, podle nějž snaha vlády usnadnit si cestu „něco vypovídá o její neúctě ke Sněmovně, ale i voličům“.
Fischerův kabinet využil stav legislativní nouze pro schválení čtveřice předloh. V posledním případě oprávněně. „Požádal o rychlé projednání v legislativní nouzi dluhopisů, které se měly týkat úhrady škod po povodních na Moravě a ve Slezsku. A tam to samozřejmě smysl dávalo,“ vysvětluje Jelínek.
Vláda Vladimíra Špidly
I v srpnu 2002 došlo k vyhlášení stavu legislativní nouze v reakci na povodně, které byly nejrozsáhlejší událostí svého druhu v historii České republiky. Schválení prošlo ve Sněmovně víceméně hladce. Vláda chtěla rychle prosadit tzv. protipovodňový balíček.
„Stav legislativní nouze je možno vyhlásit za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody.“
§99 (Jednací řád sněmovny)
Ani tehdy se tento krok ale neobešel bez kritiky. Poslanec Vladimír Tlustý (ODS) řekl, že vláda popovodňové situace zneužívá, a to během projednávání zákona o spotřebních daních. Ten ale nakonec neprošel.
V legislativní nouzi pak v listopadu vládní poslanci prosadili třeba také návrh zákona o pobytu ozbrojených sil USA na českém území za účelem posílení ochrany vzdušného prostoru republiky v době konání summitu OSN v Praze.
Vláda Miloše Zemana
Kabinet Miloše Zemana (tehdy ČSSD) ve stavu legislativní nouze přijal především dvě předlohy, které byly později označovány za kontroverzní – zákon o televizním a rozhlasovém vysílání a zákon o zákazu dodávek pro íránskou jadernou elektrárnu Búšehr.
„To je opět úplně rozdílná dvojice případů, na kterých se dá dokumentovat to, kdy legislativní nouzi vyhlašovat a kdy ne,“ poukazuje Jelínek.
V případě dodávek pro elektrárnu šlo o to, že podle vlády by uskutečnění obchodu poškodilo Česko především z politických, bezpečnostních, ale i ekonomických důvodů. Řada poslanců především z řad komunistů s tím nesouhlasila.
Podle Jelínka bylo ale vyhlášení legislativní nouze v pořádku: „Byla to reakce na vyostřující se mezinárodní situaci i na požadavky našich spojenců a na spojenecké závazky České republiky. To je okamžik, kdy legislativní nouze smysl má, protože se snaží něčemu předejít a zabránit.“
Za zcela opačný případ ale považuje schválení vysílacího zákona, který se poté stal symbolem tzv. krize v České televizi za éry opoziční smlouvy na přelomu tisíciletí.
„To byl pochopitelně jeden z těch nejhrubších faulů, které si můžeme při používání legislativní nouze představit. O to to bylo brutálnější, že se na tom společném postupu dohodly jak vládní sociální demokracie, tak opoziční ODS,“ hodnotí Jelínek.
Dominantní strany ve vládě i v opozici podle něj „destruovaly parlamentní mechanismus ruku v ruce“. „Byl to obrovský nápor na českou ústavnost. A bylo adekvátní, že nakonec ta situace vyústila i v masivní odpor veřejnosti proti snaze nějakým způsobem znásilnit veřejnoprávní média, tedy konkrétně Českou televizi,“ podotýká.
Celkem Zemanova vláda schválila v legislativní nouzi osm zákonů – mezi nimi třeba zákon, kterým se mělo na stáních zaměstnancích ušetřit více než osm miliard korun.
Vlády Václava Klause
K legislativní nouzi přistoupil sedmkrát i kabinet Václava Klause (tehdy ODS), a to jak během jeho prvního i druhého působení. Schvaloval se tak třeba zákon o úpravě volebních obvodů, zákon o rozpočtu nebo zákony spojené se situací v Jugoslávii – změny názvů území na Balkáně nebo sankční opatření.
Ty se ale obešly – s výjimkou poslance Miroslava Sládka (hnutí Republikáni Miroslava Sládka) – bez kritiky či diskusí.
Vlády bez legislativní nouze
Najdou se ale i vlády a jejich předsedové, kteří se bez legislativní nouze obešli. Třeba relativně krátce vládnoucí premiéři sociální demokracie Stanislav Gross a Jiří Paroubek. Celé volební období k ní nepřistoupil ani Bohuslav Sobotka (také ČSSD) a také Mirek Topolánek (ODS).
