V sázce je hořkost i aroma.
Proč se v eurovolbách hraje i o budoucnost českého piva

Stále častější horká léta a zhoršující se sucho poškozují žatecký chmel, pro některá česká piva nenahraditelný. „Co zažíváme teď, je jen ochutnávkou budoucnosti. Při adaptaci chmelnic bychom na to měli pamatovat,“ říká bioklimatolog Miroslav Trnka. Jaké jsou vyhlídky odvětví a jakou roli v tom může hrát Zelená dohoda i blížící se evropské volby? Ptali jsme se chmelařů, pivovarníků, expertů na klima a přírodu i na postoje kandidujících politiků.

Žatec/Praha 24. května 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Chmel je chytřejší než meruňka. Přežije toho hodně,“ usmívá se Jaroslav Pokorný. Stojíme na širé chmelnici v obci Stekník u Žatce. Vedoucí zdejší pobočky Chmelařského institutu mi ukazuje, jak rostlinku správně navázat, aby začala šplhat po drátu vzhůru za sluncem. Chmel je podle Pokorného odolnější než právě ovocné stromy, které letos předčasně rozkvetly a pak katastrofálně pomrzly.

„Zažil jsem, že začátkem května hodně pršelo a pak přišly mrazy, takže ten chmel vypadal jako v Mrazíkovi, obalený ledem. To mu nevadí, normálně přežije. Ale samozřejmě taky nemá rád obrovské výkyvy – minus, plus.“ I pro chmel to za určitých okolností může znamenat průšvih, popisuje Pokorný. Nohy máme během rozhovoru zabořené do permské červenky – hluboké ornice, která nedávno dostala tenhle kraj až na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

„Zdejší červenka dobře drží vodu. Kořenový systém chmelu si pro ni dokáže dobře sáhnout, je jeden až tři metry hluboký,“ vysvětluje Zdeněk Rosa. Šéfuje žateckému družstvu, které se zdejším chmelem obchoduje. „Tahle půda společně se zdejším klimatem svědčí žateckému poloranému červeňáku, odrůdě se skvělým aromatem a hořkostí. Jsou na něm založeny všechny české ležáky. Tenhle chmel najdete v každém prémiovém pivu v Česku. Zařazení na seznam UNESCO jen potvrzuje jeho jedinečnost a to, že jde o oblast světového významu, kde se chmel pěstuje už přes tisíc let.“

Ovšem právě prvky, které jsou pro chmel nejzásadnější, se v Česku rychle mění. Úrodná půda degraduje a z českých polí jí kvůli špatnému hospodaření ročně odteče tolik, že by to naplnilo dva miliony sklápěcích tatrovek. Tohle přirovnání rád používá Vojtěch Kotecký, expert z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Přepočteno na hmotnost, ministerstvo zemědělství ve zprávě za rok 2021 uvádělo roční úbytek skoro 21 milionů tun ornice v hodnotě víc než čtyř miliard korun. Ovšem finančně vyčíslovat škodu je tu složité, protože centimetrová vrstva půdy vzniká podle místních podmínek sto až tisíc let.

Kromě půdy přestává být stabilní a pro zemědělce spolehlivé i podnebí. Kvůli lidské činnosti se svět i Česko nebývalým tempem otepluje, přibývá tropických dní, extrémních výkyvů počasí a z české krajiny mizí voda, jak ukazuje třeba analýza Akademie věd. Na českém území sice prší stále přibližně stejně, ale rozložení srážek se mění, krajina není schopná vodu dobře zadržovat, ta se navíc kvůli vyšším teplotám rychleji odpařuje.

Největším nepřítelem chmele jsou přitom horko a sucho. „Za posledních deset, patnáct let vidíme větší výkyvy ve výnosech i kvalitě sklizně. Většinou po dobré sezoně následuje velmi špatná a čím dál víc se ty nůžky rozevírají. Zvyšuje se míra nestability, jestli chmel bude, nebo ne,“ říká manažer udržitelnosti Plzeňského prazdroje Ivan Tučník.

„Změna klimatu je tady a je potřeba s tím něco dělat. Pokusit se zmírnit její postup a zároveň se adaptovat. Je to riziko pro pěstitele i pro nás. Potřebujeme dostatek chmele, abychom byli schopni vařit naše piva. A české odrůdy, ty my nejsme schopni nahradit.“ Někde se dá podle Tučníka s recepturou hrát a zkoušet vyšlechtit vůči změně klimatu odolnější odrůdy chmele, což se děje. Ale nejde to vždy. „Plzeň je plzní i díky žateckému poloranému červeňáku. Vaříme ji stejně už 180 let a spotřebitel očekává stále stejnou chuť,“ upozorňuje Tučník.

Jak funguje chmelová matematika, ukazuje na výnosech a kvalitě sklizně v letech 2021 a 2022. Hodně záleží na množství alfa kyselin, právě díky nim pivo během vaření získává chuť.

„V roce 2021 byla sklizeň nejlepší za poslední století. V roce 2022 zase nejhorší od začátku 60. let. Loni byla sklizeň lehce nadprůměrná, což nemusí být nutně dobrá zpráva, protože obsah alfa hořkých látek byl podprůměrný – a ty my sledujeme primárně, právě ony dodávají pivu hořkost a aroma.“ Znamená to podle Tučníka, že když je celkový výnos chmele poloviční, a ještě má přibližně poloviční obsah alfa kyselin, může se výsledek sklizně lišit až čtyřnásobně – přesně takový skok podle něj nastal mezi lety 2021 a 2022.

Má budoucnost, ale…

Když bioklimatolog Martin Možný s kolegy loni publikoval studii o dopadech změny klimatu na pěstování chmele, vzbudilo to neobyčejný ohlas i za hranicemi vědecké obce. „Nedělali jsme to kvůli tomu, že je to téma populární. Ale samozřejmě jde v tomhle případě i společensky zajímavou otázku, která oslovila i konzumenty a pěstitele,“ říká Miroslav Trnka, spoluautor studie, která vyšla v mezinárodním časopise Nature Communications.

„Chmel se rozmnožuje vegetativně, tím pádem zůstává skoro identický, a velmi dobře se na něm proto pozoruje, jak se mění v čase a reaguje na klima. Máme data, která sahají až do 19. století, první studii udělal kolega Možný už před patnácti lety a ukazuje se překvapivá závislost.

U žateckého poloraného červeňáku i dalších podobně kvalitních odrůd jinde v Evropě se zcela prokazatelně snižuje obsah alfa kyselin, tedy kvalita chmele, v souvislosti s rostoucí teplotou. A současně suchá období vedou k nižšímu výnosu. Do budoucna tak u některých oblastí můžeme mluvit o pětinovém až třetinovém propadu výtěžnosti u tradičních odrůd na daném místě,“ vysvětluje Trnka z ústavu Czechglobe české Akademie věd, kde vede Oddělení dopadů změny klimatu na agrosystémy.

Relativně dobrá zpráva pro Žatecko zní, že jiné chmelařské oblasti v Evropě budou v tomto ohledu změnou klimatu postiženy hůř. Třeba Španělsko nebo Slovinsko. „To znamená, že s chmelem to u nás bude horší, než to mívali předkové, ale ve srovnání s jinými na tom budeme lépe, třeba spolu s Bavorskem. Nejhůř na tom jsou ve Slovinsku, kde už desítky let ustupují od tradičních odrůd k modernějším, s vyšším obsahem hořkých alfa kyselin. Tyto nové odrůdy ale nejsou tolik ceněny, protože nemají ty chuťové vlastnosti, které pivovarník potřebuje,“ říká Trnka.

Chmel se podle něj jako jedna z mála českých plodin nemůže vyhnout následkům zvyšujících se teplot tím, že pěstitel začne dřív na jaře nebo vyseje i na podzim. Klíčová fáze růstu se totiž odehrává až v létě, důležitá je délka dne. Chmel také nejde jen tak „přestěhovat“ do chladnějších oblastí nebo těch s lepším přístupem k zavlažování, protože zároveň potřebuje onu kvalitní, hlubokou půdu. Trnka ale doufá, že adaptačními opatřeními budou čeští chmelaři schopní kvalitu tradiční odrůdy udržet. Podle analýzy ovšem zaznamenají větší rozdíly v kvalitě mezi ročníky.

Při rozhovoru se Zdeňkem Rosou a Jaroslavem Pokorným z žateckého chmelařského družstva a institutu je zřejmé, že vůči vědecké studii z dílny Akademie věd jsou skeptičtí. „Ne zcela se s ní ztotožňujeme, žádný katastrofický scénář nevidíme. Třeba termín sklizně je stále kolem 20. srpna, to je podle našich záznamů stejné jako před sto lety. S tím, že se otepluje, musíme pracovat. Bavili jsme se o závlahách nebo o rozšíření portfolia odrůd – máme jich teď dvacet osm a šlechtíme odolnější vůči suchu. Ale chmel tu fungoval tisíc let a nějakou dobu bude dál,“ myslí si Rosa.

Podle Trnky jde o poměrně běžnou reakci pěstitelů, kteří jsou na dané plodině závislí a potřebují uzavírat dlouhodobější obchodní kontrakty. Setkává se s podobnými reakcemi prý i u jiných studií o jiných druzích českých rostlin. „Pěstování chmele u nás ve srovnání s jinými oblastmi budoucnost má, ale je potřeba vnímat, že adaptační opatření, která teď aplikujeme, by měla obstát i za dvacet třicet let. To je jedna z nejdůležitějších informací, které jsme se pěstitelům snažili sdělit – že co zažívají dnes, je jen ochutnávkou toho, co bude bohužel pokračovat,“ zobecňuje bioklimatolog Miroslav Trnka to, co v poslední době bolestně pocítili hlavně čeští pěstitelé ovoce.

Bude plzeň chutnat stejně?

Dokud bude chmelu dostatečné množství, na chuti piva byste dopad rostoucích teplot zatím poznat neměli. Jen to dá při špatné sklizni více práce a nese to s sebou vyšší finanční náklady. Když je totiž v chmelu kvůli nadměrně teplé sezoně méně hořkých látek, potřebujete zkrátka k zajištění stejného množství hořkých látek sklidit více chmelových šišek. A je i úlohou sládků, aby se s komplikacemi popasovali. „Ať jsou vstupní suroviny jakékoli, mělo by pivo chutnat stejně. Zatím se nám to vždy dařilo a věřím, že to tak zůstane. Ale bude to čím dál náročnější, abychom chuť piva zachovali. Pro sládky to bude stále větší oříšek,“ upozorňuje Ivan Tučník z Plzeňského prazdroje.

Také proto tvrdí, že k podnikovým prioritám patří snižování dopadů aktivit Prazdroje na klima a obecně na životní prostředí, stejně jako snaha adaptovat se na měnící se podmínky. „Ochranu klimatu a Green Deal vnímáme jako pomoc našemu byznysu. Nedělat nic je pro nás podnikatelské riziko. Chceme snížit náš dopad na životní prostředí, ale i pomoct našim dodavatelům chmele či sladovnického ječmene, aby byli odolnější vůči extrémům. Sami na to leckdy nemají kapacitu, proto se angažujeme v jejich prospěch. Pokud totiž zemědělci budou dělat totéž, co dosud, výsledky nemusejí být stejné. A my chceme, aby mohli i ve změněných podmínkách pěstovat stejně kvalitní surovinu,“ říká Tučník.

Popisuje, že vnitřní cíle Plzeňského prazdroje nečekají na to, až je předepíše evropská legislativa vyplývající ze Zelené dohody pro Evropu. Třeba co do emisí skleníkových plynů jsou ambicióznější. „Jen devatenáct procent nám jich vzniká ve výrobě, tu chceme mít bezemisní do roku 2030. V plzeňském závodu už veškeré teplo vyrábíme z biomasy, tím emise klesly skoro o polovinu. Na Slovensku stavíme solární park. V Česku je to složitější. Instalujeme fotovoltaiku, ale dodavatele zelené elektřiny na dokrytí veškeré spotřeby stále hledáme,“ popisuje Tučník.

Víc než osmdesát procent firemních emisí skleníkových plynů je ale vázaných na dodavatelský a odběratelský řetězec. „Tam chceme být emisně neutrální do roku 2040,“ dává manažer udržitelnosti najevo, že kdo bude chtít s tímto pivovarem obchodovat, bude muset ochranu klimatu také řešit.

Adaptací na změnu klimatu se firma začala intenzivně zabývat, když začaly mít výnosy a kvalita chmele neobvyklé meziroční výkyvy. Když se Prazdroj snažil najít příčinu, došel ke stejnému závěru jako vědci, se kterými se ostatně snaží spolupracovat – že na vině je přibývající sucho, horko, extrémy v počasí, tedy dopady změny klimatu.

„Spustili jsme spolu s partnery projekt Pro chmel. Měříme třeba takzvané chmelové EKG – tloušťku stonku a průtok živin, což ukazuje úroveň stresu a dá se z toho vyčíst, kolik chmel v konkrétní hodinu spotřebuje vody. Máme i čidla na vlhkost a teplotu půdy, časosběrné kamery. Prostě sledujeme, co se na chmelnici děje. Cílem je pomoci chmelařům se přizpůsobit tak, aby to mělo dopad na výnos a kvalitu. Dostanou informaci, kolik vody a kdy ideálně použít, protože většina z nich nemá zdroj vody. Tak aby si mohli vybudovat nádrž a věděli, jak nakládat s vodou efektivně,“ popisuje Ivan Tučník.

Kromě toho se v Prazdroji zabývají i kvalitou půdy pro pěstování plodin potřebných k výrobě piva. Jaroslav Pokorný z Chmelařského institutu v Žatci mi na chmelnici v nedalekém Stekníku ukazuje, že tady prý s degradací a odplavováním půdy problém nemají. „To se týká hlavně jiné rostlinné výroby, kde se kvůli ceně hnoje nevyplatí hnojení. Myslím, že chmelaři udržují půdu, na které pracují, ve vynikajícím stavu. Chmelnice musí být hnojená organickou hmotou – to je podstatná věc. Tady hnojíme jednou za tři roky až čtyřicet tun hnoje na hektar, takže my máme stav půdy perfektní nebo dobrý,“ říká Pokorný.

Zdeněk Rosa z chmelařského družstva v Žatci dodává, že chmel se v Česku pěstuje jen na pěti tisících hektarech, z pohledu celého zemědělství jde tedy o okrajovou, specifickou plodinu. Plzeňský prazdroj coby odběratel ovšem i v tomto sektoru problémy s půdou vnímá. „Chmelince nejsou výjimkou v tom, co vidíme napříč zemědělstvím – půda je hodně vysílená intenzivním způsobem hospodaření. Proto jsme loni spustili také projekt Kytky pro chmel, kde se snažíme vést naše dodavatele k regenerativnímu pěstování chmelu,“ říká manažer udržitelnosti Prazdroje Tučník.

Jde primárně o to, aby i v několikametrovém prostoru mezi řadami rostlin chmelu rostla další zeleň. „Taky neoráme, pěstujeme směsi víceletých rostlin, do půdy nesaháme, snažíme se o celoroční zazelenění, aby rostliny chmelu pomohly. Cílem je zvýšit schopnost půdy zadržet vodu, zlepšit strukturu půdy a navýšit objem organické hmoty. Už po prvním roce jsme viděli výsledky, půda měla mnohem vyšší schopnost vsáknout vodu a udržet se během horkých letních dnů chladnější,“ vypráví Tučník o začátku pětiletého projektu ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou na dvaceti chmelnicích ve čtyřech různých lokalitách.

„Já jsem optimista v tom, že kombinací snižování emisí a adaptace jsme schopní problémy zvládnout,“ podotýká bioklimatolog Miroslav Trnka. „Ovšem doba, kdy stačilo jen snižování emisí, ta minula před pětadvaceti lety. A naopak – víme, že bez snižování emisí bude naše schopnost adaptovat se v řadě oblastí limitovaná, třeba právě u chmelu.“ Trnka k tomu dodává, že pokud bychom se chtěli na změnu klimatu jen adaptovat, a neřešili omezování uhlí, ropy, zemního plynu a dalších zdrojů nadměrných emisí skleníkových plynů, někdy kolem roku 2050 bychom své adaptační možnosti vyčerpali.

„Máme možnost českou krajinu, české zemědělství provést změnou klimatu s pomocí robustních a dobře promyšlených adaptačních opatření. Ale nebude to stačit, pokud zároveň nebudeme snižovat emise. Bez toho se dostaneme se do situace, kdy adaptační opatření budou tak drahá, že náklady na současné snižování emisí proti tomu budou legrační záležitostí,“ upozorňuje Trnka. Obojí, tedy snižování emisí i adaptace na změnu klimatu, patří k základním cílům Zelené dohody pro Evropu.

Tzv. Green Deal schválený členskými zeměmi v roce 2019 je teď před volbami do Evropského parlamentu žhavým tématem a terčem kampaní. Politici o něm ale často mluví v obecné rovině, aniž by bylo zřejmé, co přesně Green Dealem myslí nebo do jaké míry se ztotožňují, či neztotožňují s mnoha jednotlivými částmi jeho komplexního obsahu.

Abychom to zmapovali a přispěli k věcné debatě o Zelené dohodě v celé její šíři, oslovili jsme všechny kandidující subjekty se sadou dvanácti otázek. Nepoužívali jsme při tom polarizující termín Green Deal a pracovali jen s jeho obsahem. Ptali jsme se na problémy, které Zelená dohoda postihuje – od migrace, přes opravitelnost výrobků až právě po ochranu klimatu mimo jiné k zachování kvality chmelu. Přehled toho, co si kandidáti myslí, najdete zde.

‚Postřiky nám neberte‘

Z hlediska stability klimatu, která prospívá mimo jiné pěstování a kvalitě chmelu, je klíčové snižování emisí skleníkových plynů. To je také jeden z hlavních cílů Zelené dohody – definovaný jako klimatická neutralita do roku 2050. Jde o stav, kdy země Evropské unie nebudou vypouštět do atmosféry žádné lidskou činností způsobené nepřirozené emise. Respektive dovedou uměle odebrat ty, které zatím nepůjde eliminovat jinak.

Podstatná je také rychlost snižování emisí, protože o stavu klimatu rozhoduje jejich celkové množství v atmosféře. Proto v návaznosti na Zelenou dohodu, která udává obecný směr a záměry, vznikl Evropský klimatický zákon a potom i balík konkrétních legislativních návrhů Fit for 55, který má EU dovést ke snížení emisí o 55 procent do roku 2030 (ve srovnání s rokem 1990). Končící složení Evropského parlamentu postupně tento balík s některými úpravami uvádělo do praxe.

Zároveň dosluhující Evropská komise v souladu s radami vědců vydala doporučení, aby dalším postupným cílem na cestě ke klimatické neutralitě bylo snížení emisí o 90 procent do roku 2040. Osud, případně konkrétní provedení tohoto cíle bude mít do značné míry v rukou nové složení Evropského parlamentu, které vzejde z evropských voleb (v Česku v pátek a v sobotu 7. a 8. června).

Český rozhlas oslovil všechny kandidující subjekty také s otázkou, jestli by Evropská unie skutečně měla usilovat o 90procentní snížení emisí do roku 2040 s ohledem mimo jiné právě na negativní dopady extrémních letních teplot na kvalitu českého chmelu. Názory na tuto otázku dělí kandidující subjekty přibližně na dvě poloviny.

Text pokračuje pod anketou

U těch, které mají podle relevantních průzkumů největší šanci se do europarlamentu dostat (v průměru měly přes tři procenta u Ipsosu a STEM/Marku), je to podobné. Koalice Spolu, Starostové, Piráti a Sociální demokracie jsou pro zachování tohoto cíle. Proti jsou hnutí Ano, SPD s Trikolórou, koalice Stačilo a Přísaha s Motoristy. Jejich vysvětlení i postoje všech ostatních subjektů, které odpověděly, najdete zde.

„Na snížení emisí jsme začali pracovat, a co je důležité, nejenom my, ale i řada dalších zemí,“ poukazuje Vojtěch Kotecký na častý argument, že „Evropa se snaží, a zbytek světa nic nedělá“. „Růst čínských emisí se prakticky zastavil a už se jen čeká, kdy začnou klesat. Ty americké klesají rychle. Poměrně razantně snižují emise také další země v bohatém světě i v rozvojových zemích. Třeba Nigérie nebo Vietnam pracují na snižování emisí v poslední době intenzivněji než Česko,“ vypočítává pedagog a výzkumník Karlovy univerzity.

„Nám ta diskuse o Zelené dohodě přijde v poslední době hodně ideologická. Změna klimatu je tady a je potřeba s tím něco dělat,“ říká Ivan Tučník z Plzeňského prazdroje. „Na Green Dealu vítáme třeba větší důraz na obnovitelné zdroje energie. V Česku se těch zdrojů moc nestaví, projektů v přípravné fázi moc není a my hledáme partnera, který nám prostřednictvím virtuálního nákupu energie pokryje spotřebu kompletně zelenou elektřinou. Věříme, že právě tlak na zjednodušení podmínek pro investory do obnovitelných zdrojů tomuhle pomůže.“

Prazdroj je součástí skupiny Asahi z Japonska, které má stejný emisní cíl jako Evropská unie – být klimaticky neutrální v roce 2050. „Evropa je na to ale mnohem lépe připravená, má plán jednotlivých kroků, Japonsko se spoustu věcí učí od nás,“ vypozoroval Tučník. Mateřská společnost Prazdroje Asahi ovšem působí na burze, a tak spoustu věcí v ochraně klimatu a životního prostředí dělá kvůli požadavkům investorů. A některé dobrovolně. „V zásadních věcech by se nastavení nelišilo, ani kdyby se na nás nevztahovala pravidla Evropské unie,“ myslí si manažer udržitelnosti plzeňského pivovaru.

Pro ten bude podle Ivana Tučníka výzvou Evropským parlamentem nedávno schválené nařízení, které má za cíl snížit množství obalových odpadů v Evropské unii. „Jako celek to logiku dává, cirkularita je naším cílem, usilujeme třeba o její nastavení i pro plechovky v Česku a jsme na to připravení. Ale některé detaily pro nás budou výzvou. Třeba požadavek mít v plastových obalech aspoň 55 procent recyklátu. My jsme přestali prodávat pivo v plastových lahvích a u zbytku máme v průměru ten podíl vyšší. Jenže je potřeba to zajistit pro každou součást obalů, a třeba pro víčka u sudů tohle zatím neumíme,“ hledá Tučník příklad komplikací, které pro jeho firmu ze Zelené dohody plynou.

Když se na problémy spojené s konkrétními opatřeními při naplňování Green Dealu ptám chmelařů na Žatecku, bez váhání se shodnou. „Je složité chránit chmel proti škůdcům, nařízení EU nám velmi zužují okruh využitelných látek. Třeba proti jarním škůdcům se do loňska používal přípravek Aktara. To už nelze a náhradu nemáme,“ říká Zdeněk Rosa z Chmelařství, družstva Žatec o tažení evropské legislativy proti toxickým látkám, byť třeba navrhovaný zákon o omezení pesticidů v zemích EU na polovinu do roku 2030 současným europarlamentem neprošel.

„Chmel je náročný na škůdce a choroby. Představte si, že jste pěstitel, na jaře máte chmel plný dřepčíka a lalokonosce, ty kytky stojí mnoho tisíc korun, máte z toho statisícové výnosy, a teď vám to ti škůdci žerou a vy to nemůžete postříkat, protože někdo rozhodl, že už se to používat nebude. To je samozřejmě obrovský průšvih,“ stěžuje si Jaroslav Pokorný z Chmelařského institutu na zpřísňující se pravidla. „Panuje povědomí, že my chmelaři a vůbec zemědělci ničíme přírodu a stříkáme si, jak chceme. To není pravda, ty přípravky jsou tak neuvěřitelně drahé, že si sakra rozmyslíme, než je použijeme.“

Dřepčíkovi svědčí teplé počasí a i dalším škůdcům a chorobám v zemědělství se podle expertů bude se stoupajícími teplotami dařit lépe. K faktorům, které přispívají k většímu množství škůdců v krajině, je její chudoba, podotýká Vojtěch Kotecký z Centra pro otázky životního prostředí Karlovy univerzity. „Děje se to, když v krajině chybí příroda – drobná, rozmanitá zeleň, meze, remízky, klidně jen maličké biotopy na ploše několika metrů. Ty mohou být útočištěm pro predátory, kteří pomáhají hubit škůdce, škodlivý hmyz.“

Zemědělci potřebují pomoc

Aby se takovéto plochy i do zemědělské krajiny začaly vracet, to je jedním z klíčových úkolů další legislativy, která vyplývá z Green Dealu. Za úkol má vrátit značnou část krajiny přírodě i obnovovat tu zničenou, jak se na tom dohodly země z celého světa na konferenci v Montrealu v prosinci 2022. Šlo tenkrát i o velký úspěch českého předsednictví Evropské unii. Objevila se ale zásadní třecí plocha mezi zastánci evropského Zákona o obnově přírody, a především agrobyznysem.

V připomínkovém řízení měl zákon velkou veřejnou podporu, stejně jako má podle průzkumů u občanů v Nizozemsku, Švédsku a Itálii, tedy v zemích, které ho blokují. Podle odborníků jde o zákon přelomový, zatím ovšem není platný. Evropský parlament ho sice letos těsně schválil, i když v oslabené podobě oproti původnímu návrhu. Pak se ale prozatím zasekl v Radě Evropské unie, když svou podporu na poslední chvíli stáhlo také Maďarsko. Rakousko, Belgie, Finsko a Polsko se plánovaly hlasování zdržet.

„Z konkrétních testů víme, že třeba natažení biopásu napříč polem může velmi razantně snížit zamoření škůdci, protože je útočištěm pro predátory,“ říká Kotecký. Podle Jaroslava Pokorného se ale potřeba péče o biodiverzitu v zemědělství na chmelnice nevztahuje. „To mícháme jablka s hruškami. V rostlinné výrobě je potřeba měnit osevní postupy, střídat plodiny, aby se zabránilo ztrátě biodiverzity nebo degradaci půdy. Ale chmelnice je specifická, nemá s tím nic moc společného. My chceme mít na chmelnici jenom chmel, ne nějaký plevel. Chmelnice sama o sobě je poměrně živý organismus, je na ní tolik hmyzu a všeličeho, že její biodiverzita je docela dobrá,“ argumentuje vedoucí hospodářství Chmelařského institutu ve Stekníku na Žatecku.

Vojtěch Kotecký zemědělce obecně chápe, když se na potřebu změnit způsoby hospodaření netváří nadšeně. „Je to pro ně práce navíc a svých starostí mají nad hlavu. Ať jde o globální konkurenci, sucho, rostoucí ceny vstupů, vyšší náklady na práci. Navíc jim nikdo nikdy pořádně neřekl, jak by to měli dělat, neexistuje funkční poradenství, nejsou investiční programy. Ono jim nejde jen říct, ať to prostě udělají,“ myslí si Kotecký. Přitom zdůrazňuje, že zlepšit hospodaření s půdou a krajinou včetně té zemědělské potřebujeme, a to právě i v zájmu přežití zemědělství, které podle něj už naráží na limity schopnosti fungovat.

„Je to ale úkol na desítky let, jde možná o běh na ještě delší trať než v případě snižování emisí,“ podotýká. Za jeden z nejvážnějších problémů české krajiny považuje Vojtěch Kotecký jednak degradaci a erozi půdy a pro celou Evropu do budoucna i nedostatek vody v krajině. Oba problémy spolu souvisejí a nelze je řešit bez rozsáhlých změn v lesnictví a právě i v zemědělství.

Pokud jde o zadržování vody v krajině, vidí Kotecký zatím jednu zásadní potíž evropské legislativy. Zaměřuje se podle něj hodně na kvalitu vody a způsob, jakým s ní nakládáme v řekách, jezerech, potocích a přehradách. „To je ale pěstiteli nebo lesníkovi skoro jedno, ti potřebují, aby voda zůstávala v půdě, v lese. Takže pro hospodaření s vodou v krajině je důležité to, jak s ní dokážeme nakládat, ještě než do těchto vodních ploch doteče. Částečně to řeší legislativa obnovy přírody a péče o půdu, protože organická hmota vodu zadržuje,“ upozorňuje biolog.

Pokud jde o půdu, vzniká legislativa, která má stanovit standardy péče o ni v evropském zemědělství, aby byla zdravá a neodtékala. „Jde o to sjednotit monitoring a určit obecná pravidla, rozpracovat to musejí národní státy, protože jiné věci jsou potřeba ve Finsku a jiné v Portugalsku. Z velké části to tedy bude na nás, můžeme navázat na protierozní vyhlášku, která už v Česku platí,“ vysvětluje Kotecký.

Bez evropské legislativy se ale komplexní ochrana krajiny a dobré fungování lesů i polí neobejde a příští europarlament v tom může sehrát důležitou úlohu. Podle Koteckého se zřejmě otevře debata, jestli Evropa potřebuje speciální legislativu na péči o vodu. Ohledně půdy za vůbec nejpodstatnější nepovažuje ani tak specializovanou půdní legislativu jako to, jestli se podaří změnit systém zemědělských dotací. To má na péči o půdu podle něj největší dopad.

„To znamená, že klíčové bude další kolo vyjednávání. Existují různé způsoby, jak zajistit péči zemědělců o biodiverzitu. Ve Švýcarsku nebo Británii mají systém plateb farmářům za lepší hospodaření v krajině. Nebo to lze navázat právě na systém dotací. V omezené míře to v EU už teď funguje a bylo schválené posílení těchto prvků. Jenže když přišly zemědělské protesty, tak nejjednodušší způsob, jak vyjít zemědělcům v něčem rychle vstříc, bylo seškrtat ekologické podmínky zemědělských dotací,“ lituje Vojtěch Kotecký z Karlovy univerzity.

Důležitá je podle něj ale hlavně dlouhodobější perspektiva. Nová pravidla Společné zemědělské politiky se budou schvalovat pro období od roku 2028. „Stálo by asi za to udělat dlouhodobější reformu, nastavit postupný přesun dotací k péči o krajinu, aby to mělo náběh, zemědělci se mohli připravit a stát přichystal pomocný aparát. Než ta nová pravidla domluvíme, bylo by dobré udělat krok zpět a říct si, jak si představujeme zemědělství za dvacet třicet let, aby bylo odolné proti změně klimatu – a podle toho to nastavit,“ navrhuje Kotecký.

Ze subjektů, které za Česko kandidují do Evropského parlamentu, se z nich většina vyslovila pro silné odvození zemědělských dotací od kvality péče o půdu a biodiverzitu. Ze subjektů, které mají největší šance vyslat své zástupce do europarlamentu (nad tříprocentní hranicí v průměru průzkumů Ipsosu a STEM/Marku v posledním čtvrtroce), jsou proti této ekologizaci zemědělských dotací hnutí ANO, SPD s Trikolórou, koalice Stačilo a Přísaha s Motoristy. I to vyplývá z jejich vyjádření na dotazy Českého rozhlasu. Odpovědi všech subjektů i s vysvětlením konkrétních kandidátů naleznete zde.

Jan Kaliba

Související témata: chmel, Zelená dohoda pro Evropu, podnebí, Miroslav Trnka, klimatická změna, Vojtěch Kotecký, Evropská unie, Volby do Evropského parlamentu, Evropský parlament, životní prostředí, Green Deal, Speciál Green Deal