Z Brna rovnou na frontu. Češi vybrali peníze na trenažér pro ukrajinské piloty stíhaček F-16
Češi darovali skoro 1,8 milionu korun na trenažér pro ukrajinské piloty stíhaček F-16. Veřejnou sbírku založil spolek Česká stopa, který už jeden simulátor na Ukrajinu dodal, a to díky brněnskému startupu Dogfight Boss. Další dva využívá k tréninku i Univerzita obrany v Brně. O výcvik ukrajinských pilotů má zájem i česká vláda, premiér Petr Fiala (ODS) se na tom domluvil s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským.
Průmyslová hala ve čtvrti Královo pole působí tak trochu ukrajinským stylem. Všechno je tu zarostlé bujnou vegetací, stromy obklíčily garáže a málokterá firma tu má pořádnou reklamu. Nápisy na vratech jsou skoro nečitelné nebo malé, jako je ten Dogfighter Boss.
Přesto tu vzniká technologie na vysoké úrovni, která pomáhá pilotům zvládnout přechod na moderní stíhačky F-16. Ze dveří vychází zamyšlený čtyřicátník a rovnou vede návštěvu do patra, kde u okna stojí kokpit. „Uvnitř to vypadá úplně stejně jako v F-16, akorát že všechno jsme si tady vyrobili sami,“ říká Lukáš Homola, zakladatel firmy.
Pro laika je množství tlačítek a displejů v kokpitu dokonale nepřehledné a jediné, co poznávám, je klimatizace. I na to výrobce myslí. „Aby se piloti neuvařili,“ usmívá se Homola.
Jeden simulátor kompletně navržený a vyrobený firmou Dogfight Boss slouží v letecké škole na Ukrajině, a teď se chýlí ke konci veřejná sbírka na další kus. Vede ji brněnský spolek Česká stopa, cílovou částku 1,8 milionu korun už téměř vybral.
„I když to byla poměrné velká částka, tak jsme si na to troufli,“ říká za spolek Aleš Pavel. „Chybí asi jen čtyřicet tisíc korun.“
Výcvik ukrajinských pilotů
Šéf firmy Lukáš Homola působil dvacet let jako herní vývojář. Podílel se mimo jiné i na legendární Mafii nebo Vietcongu. Touha stát se pilotem ho přivedla ke stavbě vlastního kokpitu, z koníčku se stal byznys.
3:35
Pilotem nanečisto. Vojenské letecké simulátory připraví letce do bojových misí
Číst článek
„Vždycky jsem chtěl být pilot. Nakonec se mi to splnilo, mám pilotní průkaz na malá letadla a začal jsem se věnovat výrobě simulátorů, nejdřív jen pro hobíky. Měli jsme skvělou komunitu, bylo to nadšení i zábava. Postupně ale náš hardware dosáhl takové kvality a také ceny, že přestal být pro běžné nadšence dostupný. Vývoj byl drahý a zařízení natolik propracované, že jsme se posunuli k profesionální výrobě.“
Zájme ze strany ukrajinské armády je podle Aleše Pavla obrovský. „Za ten první simulátor máme oficiální poděkování. Původní cílová částka byla symbolicky 1,6 milionu, protože jde o F-16. Později přibylo i 200 tisíc navíc na pořízení dodávky, která umožní snadné přesuny. Trenažer se vejde i do malých dveří, což je v ukrajinských podmínkách zásadní výhoda,“ vysvětluje Pavel.
Dogfight Boss Podle Homoly vyrobil doposud deset trenažérů, ale z obchodních a také bezpečnostních důvodů nechce kromě zmíněných příjemců uvádět konkrétní odběratele. Trenažéry zatím vznikají bez státní podpory.
„Nemáme žádné investory, všechno děláme z vlastního kapitálu. Je to těžké, ale věříme, že letos se to zlomí,“ říká Homola. Firma se snaží prosadit na mezinárodních veletrzích, například v Orlandu prezentovala svůj hardware vedle světových gigantů.
O možném zapojení do státem organizovaného výcviku ukrajinských pilotů zatím probíhají jen předběžné rozhovory. Česká vláda už dříve oznámila, že se zapojí do přípravy ukrajinských pilotů na F-16. Právě české simulátory by podle vládního zmocněnce pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáše Kopečného mohly hrát klíčovou roli.
„V Česku už delší dobu existují kapacity pro výcvik pilotů, včetně těch na F-16. Máme tu státní i soukromé firmy, které cvičí piloty z celého světa,“ popisuje Českému rozhlasu.
Podle něj existuje reálná šance, že se do programu zapojí i český průmysl. „Jednání probíhají, ale zatím není podepsaný žádný kontrakt,“ dodává.
Zvláštní povolovací režim
Simulátor F-16 je podle české legislativy zařazen mezi vojenský materiál, a proto jeho vývoz podléhá zvláštnímu povolovacímu režimu. „Získat vývozní licenci není jednoduché a každá zakázka se posuzuje individuálně. Proces je časově i administrativně náročný,“ vysvětluje Homola.
I to je důvod, proč jeho firma zatím vyrábí jen omezené množství kusů a proč je každá dodávka na Ukrajinu předmětem složité koordinace a schvalování.
Sbírka na nový trenažér míří do finále díky dárcům, kteří podle Aleš Pavla přispívají i velkými částkami.
„Velkou radost nám dělá, jak štědří lidé jsou. Přispívají třeba majitelé malých firem. Někteří poslali i sto tisíc korun, aniž by se ozvali nebo chtěli být jakkoli zmiňováni. Jednoho z dárců jsem nakonec dohledal a osobně mu zavolal, abych mu poděkoval. A on? Řekl mi, že to vůbec nebere jako dar, ale jako svou povinnost. Pomoci Ukrajině mu přišlo samozřejmé,“ dodává Aleš Pavel z České stopy.
