Záplavy v Krnově den po dni: zlověstný šum vody střídá bzukot aktivit
„Jste dnes asi třicátá, kdo si kupuje powerbanku,“ komentuje prodavač krnovské prodejny elektra. Je pátek 13. září a hydrologové vydali další varování před povodněmi. Provoz ve městě houstne, parkoviště před supermarkety jsou zaplněná, ve vzduchu je nervozita. Řada z nás si pamatuje záplavy v roce 1997 – dostatek balené vody, zásoby jídla a baterky jsou nezbytnost. Po 27 letech přibyla potřeba nabitých mobilních telefonů.
Sobota: voda stoupá
Sobota přináší druhý den intenzivního deště, prognózy hydrologů se naplňují. U řeky Opavy v centru města se srocují lidé v pláštěnkách a sledují stoupající hladinu. Kdo má auto, zaparkoval ho ve vyvýšených lokalitách, krnovská část Cvilín či vrchní část Kostelce se během okamžiku přeměňují v přeplněné parkoviště.
S přibývajícími hodinami postupuje i voda, která zaplavuje první silnice. Lidé na facebooku sdílejí fotografie ze zasažených oblastí – vlna se valí vesnicemi Chomýž, Zátor, Brantice a brzy zasahuje i krnovský Kostelec.
Vedení Krnova čelí kritice za pozdní evakuaci. Jak se situace vyvíjela minutu po minutě?
Číst článek
Z města se ozývají sirény a hlášení, kterým přes prudký vítr a déšť není rozumět. Volám si s rodiči, kteří se právě vrátili z dovolené do svého bytu v centru Krnova. Na poslední chvíli vyparkovávají auto ze zaplavených podzemních garáží, kde už voda sahá po kolena. Stíhají to těsně, pár minut poté vypadne elektřina a o několik hodin později i mobilní síť.
V Kostelci zůstávám navzdory výzvám k evakuaci, náš dům je vysoko a vzdálený desítky metrů od záplavové vlny. Padne ale tma a není vidět, kam voda pokročila. Zlověstný hukot vody z vesnice signalizuje, že povodeň už nabrala spád a sílu. Starosta na instagramu informuje, že z oblasti právě evakuovali posledních 20 lidí.
Neděle: řeka bere vše
Ráno se budím za světla. Z otevřeného okna doléhá šum připomínající vzdálený vodopád. Vracejí se mi vzpomínky na rok 1997. Kostelec opět zaplavila voda. Tentokrát má podobu silné a dravé řeky prorážející okna domů. Nerozlila se ven, ale vytrhla se z břehů o několik vesnic výš. Našla si svoje původní koryto, které kdysi dávno vedlo právě okolo ulice Brantická. Teď s sebou bere vše, co jí stojí v cestě.
Po kolejích už nejezdí vlaky, vystřídali je pěší, kteří se snaží dostat ke Krnovu a zjistit, jaká je situace. Zdravíme se otázkou: „Tak jak to vypadá?“ Nikdo totiž nemá žádné informace, kromě těch, které získal na vlastní oči. Nevíme nic, ani o svých nejbližších.
Stále prší a fouká silný vítr. U pole potkávám sousedy ze vzdáleného zaplaveného domu. Oblečeni jsou jen do půl pasu, mají bundy, svetry a spodní prádlo. V rukou nesou gumáky a na zádech kufry. Dochází mi, že se právě přebrodili přes proud vody.
Okolo poledne vysvitne slunce. Jeho paprsky se odrážejí od hladiny vody, ze které přímo uprostřed ční elektrické sloupy kostelecké rozvodny. Absurdní panorama připomínající slovinské jezero Bled. Jeden paradoxní výhled střídá druhý, zatímco na kopci se pasou krávy jako z reklamy na Alpy, na opačné straně létá několik helikoptér včetně armádního vrtulníku. Vyprošťují obyvatele zatopených domů. Spousta jich zůstala i během nejsilnější záplavové vlny.
Pondělí: odkrývá se zkáza
Jak rychle voda přišla, tak i odchází. V pondělí navečer klesne tak, že je možné dostat se do některých ulic. Kostelec ale vypadá jako z postapokalyptického filmu – rozervané silnice, vyvrácené stromy a zničené zahrady beze slov vypráví o síle povodňového živlu.
Ve vesnici je ticho, projíždějí první auta. Někteří už začínají vyklízet bahno ze zahrad, jiní bezradně chodí okolo domu, jako by nevěděli, kde začít. Na zahradě asi osmdesátiletého muže leží vyvrácené stromy s mohutnými kořeny. On stojí u zborceného pletiva a marně z něj prsty vybírá stébla naplavené trávy.
34:56
Vlček lituje výroku, že Krnov selhal při evakuaci. ‚Informace po hasičské linii nebyly korektní,‘ řekl
Číst článek
Na zdevastovaných ulicích se potkávají první sousedé a zdraví se. Zjišťují, jak kdo strávil posledních 24 hodin. „Pro mě přiletěl včera vrtulník, ale řekl jsem spuštěnému hasiči, že nikam nejdu. Vzal jsem si nahoru pivo, rum a přečkal to tam. Nic jinýho nemám, ani pojistku na barák,“ popisuje muž z jednoho z nejzničenějších domů. Špinavou vodou sahající nad kotníky se brodí v pantoflích. „Dveře vyrvané z pantů, nestihl jsem ani vynést nábytek, všechno zničené.“
Mobilní síť už místy začíná fungovat, většina města je však bez proudu. Podle odhadů minimálně několik dní bude. Ti připravenější vytahují vlastní elektrické generátory. Sousedská výpomoc funguje. Dobrodinci objíždějí i ulice Krnova a nabízejí dobití mobilních telefonů dalším. Po dvou dnech jsem v kontaktu s rodiči, kteří zůstali v centru města. Bez zdroje tepla, světla a tekoucí vody.
Úterý: zmar a první pomoc
V úterý voda opadne natolik, že je možné projít celým Kostelcem. Fotím zničená místa a asi šedesátiletá žena mi zastupuje cestu s otázkou, kam mám namířeno. Po vysvětlení, že jsem zdejší, pokýve chápavě hlavou. „Oni tu začnou brzy jezdit, víte? Na kole s foťákem v ruce a budou říkat: ‚Hele, Béďo, podívej, jak je to hrozný,‘“ naráží na fenomén povodňové turistiky, který místní zasažené katastrofou dráždí.
Některé domy stále nesou známky povodní z roku 1997. Ještě 27 let poté zůstávají omítnuté jen z poloviny. Na zatopené autodílně vedle Opavy visí pamětní deska připomínající tehdejší výšku povodňové hladiny. Nová ryska na fasádě ukazuje, že tentokrát voda vystoupala skoro o metr výš. „Tak co, jak bylo u moře? Tam nahoře u vás to muselo šumět,“ vynoří se majitel dílny. „Kolik jsem měl vody? Tři a půl metru. To se s rokem 1997 nedá srovnat,“ říká a chvátá pryč.
„Nejde jen o ty škody na majetku. Ale člověk už nemá sílu to absolvovat celé znova. Když se na tu spoušť dívám, nevím ani, kde začít,“ komentuje jedna z místních žen. „V roce 1997 jsme zvažovali stěhování, ale všichni to označili za stoletou vodu. Tak jsme se s tím poprali a říkali si, že další bude za sto let. Ale teď…,“ kroutí hlavou.
Na místních je vidět únava, vyčerpání a bezradnost. „V noci jsem usnul o půl jedné a v jednu jsem byl zas vzhůru. Nejde spát, nejde,“ ozývá se z hloučku postávajících sousedů. Někteří nadávají na špatnou organizaci při povodních, chybějící informovanost a pozdní zásah armády.
Jiní nad diskusemi mávají rukou a z oken domů mlčky vyhazují zničený nábytek a matrace. Ulicemi projíždějí první auta s pomocí, nabízejí pitnou vodu, vlhčené ubrousky a základní potraviny. Největší poptávka v regionu je ale po gumácích a lopatách.
Středa: nová energie
Ve středu je většina města stále bez elektřiny. Šumění vody ale nahradil bzukot aktivit – auta, čerpadla, traktory. Slunce svítí a vlévá energii do žil. Po kolejích projede první drezína zjišťující průjezdnost tratě.
Na mnoha místech jsou cisterny s pitnou vodou. Přímo v Kostelci vznikají provizorní sprchy a dobíjecí mobilní stanice. Projíždějící vůz nabízí teplé obědy. „Pro obyvatele Kostelce je připraveno teplé jídlo. Najdete ho ve stánku směrem ke koním. Takže pojďte se najest,“ zní severomoravským nářečím z tlampače.
Do zasažených míst se sjíždějí dobrovolníci. Budou teď potřeba, aby se Krnov rychleji nadechl nad hladinou povodně roku 2024.
