Analytik: USA měly užití dalekonosných zbraní v týlu Ruska povolit dávno. Válka by stála míň peněz i životů
„To, že Západ tyto zbraně dodává později a vymýšlí si spoustu omezení, jen válku na Ukrajině prodražuje,“ říká analytik Petr Boháček o dalekonosných zbraních, jejichž použití v ruském týlu Spojené státy dosud blokovaly. Nyní ale USA „pracují“ na tom, aby se Ukrajině restrikce uvolnily. „Mělo to být už dávno, konec války by byl blíž a stál by méně peněz i méně životů,“ míní Boháček. V rozhovoru také vysvětluje, proč se postoj USA mění právě teď.
Spojené státy kvůli obavám z eskalace konfliktu dosud odmítaly souhlasit, aby jimi dodávané dalekonosné zbraně Ukrajina použila k útokům proti cílům v ruském vnitrozemí. Nyní ale vidíme, že se debata v tomto směru začíná měnit. Washington sice Ukrajině zatím nedal zelenou, americký prezident Joe Biden nicméně minulý týden řekl, že Spojené státy na zrušení restrikcí „pracují“. Co by to pro Ukrajinu znamenalo? Jak významný by byl takový posun pro vývoj války?
Posun by to byl poměrně velký. Ukrajina se zbraně dlouhého doletu snaží získat dlouho, ale neúspěšně. Je to jedna z posledních bariér, kterými Západ omezuje to, co Ukrajina může dělat.
Kdo je Petr Boháček?
Petr Boháček je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky se zaměřením na transatlantické vztahy či politiku Spojených států. Na pražské Univerzitě Karlově vystudoval magisterský obor bezpečnostní studia. V minulosti pracoval jako politický a bezpečnostní analytik pro několik zahraničních firem a založil analytický portál Evropský bezpečnostní žurnál. V současnosti působí jako specialista na kosmické technologie Centra HiLASE ve Fyzikálním ústavu AV ČR.
Myslím, že to do určité míry souvisí s prezidentskou kampaní ve Spojených státech a také s tím, že Ukrajina v poslední době provedla pomocí dronů několik útoků poměrně hluboko na ruském území. Tím vlastně dokázala, že žádná eskalace útoků nehrozí a do určité míry tak sebrala hlavní kartu z ruky americké administrativy. Ta se teď nemá moc čím bránit a vymlouvat se, proč by použití zbraní dlouhého doletu dále limitovala. To jsou podle mě hlavní důvody, které k tomu vedly a které se teď mění.
Proti jakým cílům by Ukrajina dalekonosné zbraně využila? Byla by to hlavně letiště, odkud startují bombardéry, které odpalují střely proti cílům na Ukrajině?
Asi to nebudou nutně všechna tahle letiště. Řada z nich je více než 300 kilometrů za hranicemi mezi Ukrajinou a Ruskem, což je pro tyto zbraně moc daleko – ať už to jsou rakety ATACMS, nebo Storm Shadow. ATACMS jsou americké a Storm Shadow francouzsko-britské rakety, které chtěli Evropané dát Ukrajincům po celou dobu, ale Amerika to blokovala, protože v nich jsou americké komponenty. Teď se jedná o jejich povolení a čeká se i na to, že Joe Biden možná oznámí, že Ukrajina bude moct použít také nějaké rakety ATACMS. Ale to zatím oznámeno nebylo.
Jde nicméně o to, že řadu logistických center a základen mají Rusové blízko hranic a umožňuje jim to vést válku efektivně. Nemusí se bát, že budou zasaženy, a nemusí dělat nákladné operace, jako to musí dělat Ukrajinci. Tady je dobré zmínit poměrně jasný citát, který řekl litevský ministr zahraničních věcí. Podle něj je pravda taková, že Spojené státy v důsledku této politiky brání více základny v Rusku než ukrajinské civilisty v Kyjevě.
Tohle se teď změní. Nepovede to sice k tomu, že Ukrajina najednou začne vyhrávat a válka se dramaticky změní. Ale minimálně je to to nejzásadnější, co nyní Spojené státy mohou udělat pro to, aby Ukrajina dále neustupovala, nebyla v horší a horší pozici a aby Vladimiru Putinovi nevycházel celý ten jeho kalkul a dlouhodobá strategie na Ukrajině.
Má uvolnění restrikcí na využití dalekonosných zbraní i další výhody? Někteří odborníci poukazují například na to, že by v takovém případě bylo Rusko postaveno před určité dilema, kam umístit drahocennou protivzdušnou obranu, což by usnadnilo průchod také ukrajinským dronům.
To je rozhodně problém, kterému čelí i Ukrajina. Protiletadlových kompletů je totiž celosvětově málo. Spojené státy produkují Patriotů málo na to, aby dokázaly uchránit Ukrajinu, zbytek Evropy a například i Tchaj-wan.
Ukrajina stále čeká na souhlas Washingtonu s údery v hloubi Ruska. To stahuje své letouny
Číst článek
Do stejného problému bude uvaleno i Rusko, které s tím má také potíže zejména v okolí Moskvy – mluvilo se o tom ve spojitosti s úspěšným útokem ukrajinského dronu, který proletěl obrannými systémy. Těch má být údajně přes 20, ale očividně tam už nejsou, protože chrání infrastrukturu jinde.
Přesně tohle budou dilemata, kterým bude Rusko vystaveno a bude je muset řešit. Ukrajina už nebude muset bojovat s rukama svázanýma za zády, protože se i Rusko bude muset bránit. A to je ta hlavní změna, která bude hrozně náročná na rozprostření a plánování sil a také pro výrobní kapacity Ruska jako takové.
Biden pod tlakem
Ukrajina po takovém kroku volá dlouhé měsíce, Washington to ale odmítal. Proč o uvolnění těchto restrikcí uvažuje Bidenova administrativa právě teď? Už jste zmiňoval, že to může souviset s prezidentskou kampaní v USA. Je to také důsledek sílícího tlaku na Bidena, ať už ze strany Ukrajiny, Polska nebo možná i Velké Británie? Věříte, že tento tlak nakonec bude účinný a Biden na to kývne?
Myslím, že dlouhodobě se tam projevilo to, že Spojené státy mají jiné zájmy, než je Ukrajina. Zároveň se bojí eskalace a myslím, že Joe Biden i jeho okolí jsou ovlivněni určitou studenoválečnou logikou v tom, že nechtějí jakýmkoliv způsobem napomáhat eskalaci s Ruskem, největší jadernou velmocí. Opravdu se eskalace dlouhodobě bojí. To je důvod tohoto přístupu – podpora Ukrajiny, ale zároveň omezení v různých zbrojních systémech.
Ukrajinská ofenziva a údery na Moskvu jsou přelom. Kreml na to nemá notičky, říká odborník
Číst článek
Těch odůvodnění ale byla celá řada. Washington se bál, že pak nebude moct nastartovat vztahy s Ruskem nebo toho, že je raket málo. Ten tlak byl ale nyní způsoben tím, že Joe Biden odešel z kampaně a je tady nová kandidátka. I když ne tak úplně nová. Kamala Harrisová se vykresluje jako změna, ta je ale v řadě otázek, včetně těch zahraničněpolitických, zatím jen papírová. Administrativa proto musí ukázat, že politika bude jiná – i v kontrastu s Donaldem Trumpem. V některých ohledech totiž demokraté a republikáni nejsou rozdílní. Ani jedna strana nechtěla dát Ukrajině doposud to, co potřebuje. Nyní to začíná být v kampani vidět a alespoň rétoricky se tam začíná rozehrávat rozdíl.
Republikáni a Donald Trump mluví o nějakém šíleném plánu, kdy vymění ukrajinské území za mír, zatímco Kamala Harrisová mluví o neochvějné podpoře Ukrajiny. A nyní musí ukázat, že to tak opravdu myslí a že se administrativa bude chovat jinak, než by se například choval Donald Trump. To je podle mě ten největší důvod, proč k té změně dochází. Nehledě na to, že situace na Ukrajině je dlouhodobě špatná, že Ukrajina musí významně ustupovat a evropští partneři tlačí více a více na to, aby zbraně dlouhého doletu mohly být Ukrajině poskytnuty.
Mohou do té debaty promluvit také zprávy o dodávce dvou stovek íránských balistických střel Fath-360, které na začátku září dorazily do Ruska? Například Forbes píše, že by dodávka těchto zbraní, o které Moskva s Teheránem jednala dva roky, mohla být poslední kapkou pro západní spojence, kteří dosud Ukrajincům bránili střílet jejich zbraněmi do týlu Ruska. Může mít dodávka íránských střel nakonec takový efekt?
Nemyslím si, že to bude mít zásadní efekt, protože těmi nejvíce ohroženými jsou samozřejmě Evropané. Ale možná to může mít nějaký efekt z hlediska toho, že se Amerika bojí íránských střel i s ohledem na jejich vztah s Izraelem, pro který znamenají hrozbu. Možná se to do toho také zamíchá, dodávek je ale celá řada, ať už z Íránu nebo ze Severní Koreje.
28:24
Pozor, je to past! Kdo nejvíc těžil z výměny vězňů mezi Ruskem a západními zeměmi?
Číst článek
Myslím, že si i Západ uvědomuje, že ve výrobních kapacitách začíná selhávat. A pokud Západ jako takový není schopný zbraně vyrábět, začíná to být v kontextu s Íránem, se Severní Koreou a Ruskem velký problém. Bavíme se jak o ATACMS, tak třeba o systémech Patriot, které Amerika dlouhodobě nechce dodávat, protože se bojí, že jich nebude mít dostatek.
S těmito dodávkami z Íránu je toto soupeření výrobních kapacit ještě větší a Západ musí ukázat, že je schopný dodávat, že je schopný prioritizovat a že je schopný podporovat souboje po světě, jinak ztratí strategickou nadřazenost. Podle mě to je jen jeden díl skládačky. To, co nám válka zatím ukázala, je, že se Rusko může opřít o poměrně silné výrobní kapacity nejenom doma, ale právě i v zemích, jako je Írán a Severní Korea. A na to prostě musíme nějakým způsobem reagovat.
Putin už mohl být poražen
Jak se vůbec na otázku použití dalekonosných zbraní díváte vy? Rozumíte těm obavám Washingtonu, nebo naopak souzníte spíš s ukrajinským či polským pohledem, že by Ukrajina měla mít možnost naložit s těmito zbraněmi po svém?
Myslím, že od začátku je přístup Západu chybný. Válka už dávno mohla být u konce a Vladimir Putin poražen. Použití jaderných zbraní je jen taková karta odstrašení, kterou mává. Jaderné zbraně jsou určené k odstrašení, ne k použití. Není jakýkoliv taktický smysl je použít. Proto si myslím, že tyto zbraně měly být dodány Ukrajině dávno. To, že Západ tyto zbraně dodává později a vymýšlí si spoustu omezení, jen válku na Ukrajině prodražuje.
Kontraktoři, novinářské cesty i ‚lekce přátelství‘. Rusko šíří vliv v Africe, dopady bývají destruktivní
Číst článek
Ale zároveň tím hlavním, kdo by konflikt měl vyřešit, je Evropa, a ne Spojené státy. Poukazuje to na to, že unikátní technologie, jakou jsou rakety Storm Shadow, jsou pořád závislé na amerických komponentech. A Evropa by měla být i v tomto směru více nezávislá, aby si mohla svoji bezpečnost zajistit. Takže mělo to být už dávno, konec války by byl blíž, levnější a stál by nejen méně peněz, ale i méně životů.
I v rámci té současné debaty o použití dalekonosných zbraní Putin hrozí, že by to znamenalo zapojení Západu do války a Moskva by na to reagovala. Podle vás to jsou tedy jen výhrůžky, které jsme viděli už v minulosti, nebo jaké jsou reálné hrozby? Jaké má Rusko možnosti na to reagovat?
Jsou to stále ty stejné, dva a půl roku opakující se výhrůžky. Musíme si uvědomit, že je třeba režimu nastavit hranice, za které nesmí chodit. Hranice jeho chování, které prostě nebudeme přijímat. Pokud to neuděláme, bude se toto chování opakovat nejenom na Ukrajině, ale také v Pobaltí a jinde na východě Evropy. A my jsme to za dva a půl roku stále neudělali. Takhle jednoduché to podle mě je.
‚Strašidelná‘ směna území za mír
Pokud se vrátíme k Bidenovi. Jak si Joe Biden vedl, pokud jde o podporu Ukrajiny? Například bývalý americký velvyslanec na Ukrajině William Taylor tvrdí, že Biden odvedl „skvělou práci“, při přijímání rozhodnutí o podpoře Ukrajiny byl ale pomalý, ať už jde o dodávky raketometů HIMARS nebo stíhacích letounů F-16. Uvedl to na setkání pořádaném 12. září na Americké univerzitě v Kyjevě. Jak byste zhodnotil podporu Bidenovy administrativy Ukrajině vy?
Samozřejmě byla naprosto klíčová. Bez ní by Ukrajina nebyla v takové pozici, aby se dokázala vypořádat s prvotní invazí a nějak proti ní bojovat. To je určitě nutné říct.
Zároveň tady jsou ale nedostatky z hlediska toho inkrementalistického přístupu, i když má řadu opodstatnění. Jedna věc je nedostatečná produkce. Další věc je, že Spojené státy už nechtějí být světovým policajtem, který je schopný zapojit se do všech konfliktů po světě, jako to bylo například v 90. letech. V tomto smyslu se podle mě Joe Biden snažil zapojení omezovat. Další motivací pro něj určitě bylo to, aby se Evropané vzchopili. Aby se mohl podívat na to, co jsou vlastně Evropané schopní Ukrajině dodat sami. Tady ale narážíme na technologické limity, například zmiňovaných komponentů, a to je velká zkouška.
Demokraté jsou ochotni Trumpa zesměšňovat více než v předešlých letech, míní americký politolog
Číst článek
Já vlastně chápu důvody, které k tomu Joea Bidena vedly, ať už z hlediska americké vnitřní politiky, nebo zbrojní politiky. Posledních několik měsíců to ale vypadá jen jako vytahování si alibistických výmluv, proč to takhle nemůže být, a oddalování rozhodnutí do období před volbami s cílem použít to v rámci kampaně. Takže ano, je tam nějaké opodstatnění, ale ultimátně je toto opodstatnění vlastně jen vnitřní politikou Spojených států a stojí více peněz i více životů ukrajinských vojáků.
V tomto kontextu ho z hlediska Evropy hodnotím spíš negativně, i když ten dlouhodobý přístup Joea Bidena je samozřejmě nezpochybnitelný a klíčový k tomu, aby Ukrajina vůbec přežila. Ale znovu musím zopakovat, že ta největší zodpovědnost by měla být na straně Evropy a viděli jsme, že stále existují obrovské limity toho, co Evropa je schopna sama udělat.
Bývalý americký velvyslanec na Ukrajině také míní, že Harrisová bude v podpoře Ukrajiny „agresivnější“. Může to tak být? Co podle vás čekat od Harrisové, pokud by ovládla Bílý dům?
Rétoricky se vykresluje tak, že je odlišná. Že bude tvrdší v zahraniční politice, ať už je to válka v Gaze, nebo otázka Ukrajiny. Ale zároveň je pořád velkou součástí současné administrativy, takže se jí strašně špatně artikuluje, co bude dělat jinak. A myslím, že ani sama Harrisová pořád neví, co by se přesně stalo jinak.
25:55
Mikloš: Jestli bude Trumpova politika jednoznačně ve prospěch Ukrajiny nebo Ruska, není zřejmé
Číst článek
Jestli si z hlediska vnitřních průzkumů voličů a současné kampaně vyhodnotí, že pro ni bude lepší být v otázce Ukrajiny ještě tvrdší, protože chtějí být ve velkém kontrastu s Donaldem Trumpem, pak to k tomu podle mě povede. Bude to jeden z důvodů, proč by měla být tvrdší, ne kvůli nějakým morálním zásadám. Harrisová a její tým hrají kampaň velice opatrně a velice kalkulovaně. Bude se muset vykreslit jako kandidátka, která je jiná než Joe Biden. A válka na Ukrajině je jeden z vektorů, ve kterém to bude moct dokázat.
Co naopak čekat od Donalda Trumpa, pokud jde o podporu Ukrajiny? Co víme o Trumpových plánech, pokud jde o postoj k rusko-ukrajinské válce?
Donald Trump mluví o svém plánu, že válka skončí ještě dřív, než se ujme úřadu. Chce Ukrajinu donutit usednout k jednacímu stolu tím, že by jim jinak vzal veškerou vojenskou podporu, a Rusko naopak tím, že by Ukrajinu zalil obrovským množstvím zbraní a Rusko by ji hned prohrálo. Jeho prohlášení jsou hrozně nekonzistentní. Mluví o tom, že se chce vyhnout třetí světové válce, a tím, že Ukrajině dodáváme zbraně, si podle něj pohráváme s jadernou eskalací. V něčem si tedy protiřečí.
Spíš tedy jde o rétorický „claim“, že bude velký mediátor a vyjedná velký světový mír. O tom mluvil už v minulých kampaních, ale když byl prezidentem, například se severokorejským diktátorem nedojednal vlastně vůbec nic.
Nejstrašidelnější by podle mě bylo, kdyby chtěl donutit obě strany k dohodě, kde se vymění území Ukrajiny za mír. To je v současné situaci, kdy Ukrajina stále ustupuje, těžko představitelné. Byla by to obrovská prohra pro Evropu i pro Západ. Znamenalo by to, že validujeme Putinovi jeho taktiku s tím, že může rozpoutat válku, pokud se mu nelíbí politika sousedních zemí a my s tím nic neuděláme. To je to největší riziko. Samozřejmě je tam i riziko toho, že Donald Trump oslabí pozici NATO, ale zároveň to může paradoxně motivovat Evropu, aby si sama zajistila svou bezpečnost. Jsou tam ale čistě praktické limity, které určují, jestli to dokáže, nebo ne.
Rozhodně by tedy Donald Trump byl špatnou zprávou pro Ukrajinu i pro Evropu, ale museli bychom se s ní nějak vypořádat – samozřejmě také Ukrajinci, kteří už se s ním snaží domluvit na tom, jak by případná dohoda vypadala.
