Vědci se konečně dozvěděli víc o kočovných Avarech. Byli silně patrilineární, vdovu si brali příbuzní

Generace rodů nebo zvyklosti ohledně manželských svazků. To všechno vyčetli vědci z DNA z kostí z avarských pohřebišť v dnešním Maďarsku. Avaři, původně kočovníci z Asie, přišli v 6. století do Evropy. Nezachovaly se po nich žádné textové záznamy, takže o jejich společnosti se toho moc neví. Nové informace teď přináší studie, která vyšla v časopise Nature.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Archeologické naleziště (ilustrační foto)

Archeologické naleziště (ilustrační foto) | Foto: Kerstin Willner | Zdroj: Profimedia

Centrum avarské říše, jinak řečeno kaganátu, bylo v dnešním Maďarsku mezi Tisou a Dunajem, kde jsou k nalezení rozsáhlá avarská pohřebiště. Vědci se ve studii, kterou zveřejnil časopis Nature, zaměřili na čtyři, která jsou už celá prozkoumaná. Analyzovali DNA z kostí celkem víc než čtyř stovek lidí.

Avaři pocházeli ze severovýchodní Asie, zjistili vědci. Porovnávali DNA z kosterní nálezů v Maďarsku

Číst článek

Hodně nebožtíků bylo navzájem příbuzných. „Vysoká míra příbuznosti nás překvapila, to jsme nečekali,“ přiznává vedoucí studie archeogenetička Zuzana Hofmanová, která působí v Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku a také na Masarykově univerzitě v Brně.

Hlavním cíle průzkumu bylo zjistit, jak se projevila změna z kočovného na usedlý způsob života.

Patrilineární společnost

„Ještě více nás překvapilo to, že při rekonstrukci jejich vztahů se nám podařilo vytvořit rodokmeny. Ten nejhlubší z nich měl až devět generací. Z genetických dat se dosud nepodařilo rekonstruovat takto hluboké rodokmeny,“ pokračuje Hofmanová.

Z rodokmenů vědci poznali, že ta avarská společnost byla silně patrilineární, to znamená, že výsady a majetek dědil syn.

Archeologové objevili další záhadný římský dvanáctistěn. Nikdo neví, k čemu sloužil

Číst článek

Vědci nenašli žádné známky blízkých příbuzenských sňatků. Nevěsty měly taky asijský původ, ale pocházely odjinud, z jiných míst. Žena jednoduše odcházela za manželem.

Výzkumníci zaznamenali i jeden případ, kdy rodokmen pokračoval ne po mužské, ale po ženské linii.

„Shodou okolností je to moment, kdy došlo k velké archeologické změně týkající se patrilinearity v celém regionu. To může značit, že došlo k tamní politické změně, která ale stále byla provázána kontinuitou v mateřské linii. Ženy mohli hrát roli v nástupnictví a v tom, jak byla distribuovaná moc,“ pokračuje Hofmanová.

Sňatky s vdovou

Vdovu si zpravidla vzal příbuzný jejího zesnulého manžela – třeba její tchán nebo švagr. Takovým svazkům se říká levirátní.

„Tento druh svazků je známý především z nomádských komunit. Jsou dány v souvislosti s ochranou žen a dětí, také se jedná o známku důležitosti – komunita se je snažila udržet i přes smrt partnera,“ vysvětluje Hofmanová.

Je zřejmé, že Avaři věděli, kdo je s kým příbuzný. A v jejich společnosti to hrálo významnou roli.

„Byli si vědomi toho, kdo je jejich příbuzný, i například z pátého kolene. Levirátní sňatky jsou z těchto komunit známé a tyto kulturní praktiky se udržely i po usazení v Evropě. To je v rozporu s tím, co si mnozí myslí, že se stane po nárůstu imigrace určité společnosti,“ zavírá vedoucí studie, archeogenetička Zuzana Hofmanová.

Helena Berková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme