‚Se lží se nesmíří.‘ Běloruský režim utahuje šrouby, opozičník známý i v Česku byl odsouzen na sedm let
Byl čtvrtek 20. srpna 2020, když se rodina Pavla Sevjarynce chystala na jeho návrat z vazby domů. Hlasitý kritik Alexandra Lukašenka měl být následující den propuštěn na svobodu, místo toho ale rodině přišla nečekaná zpráva – úřady proti Pavlovi zahájily trestní řízení, propuštění se nekoná. Tento týden si konečně vyslechl rozsudek, podle něj má ve vězení strávit sedm let. Jeho případ se tak stává dalším důkazem útlaku Lukašenkova režimu.
„Ve chvíli, kdy mi zavolali a řekli, že proti Pavlovi bylo zahájeno trestní řízení, měl za sebou už 75 dnů správního trestu a my jsme ho následující den čekali doma. Připravovali jsme se, nakoupili jsme potraviny a začínali vařit Pavlova oblíbená jídla. A najednou zvoní telefon s informací, že se manžel zítra domů nevrátí, že byl zadržen kvůli trestnímu řízení. V tu chvíli jsem si připadala, jako by se mi propadla země pod nohama.“
Kdo je Pavel Sevjarynec
Spisovatel a opoziční politik Pavel Sevjarynec se narodil v roce 1976 v běloruském městě Orša. Vzděláním je geograf, patří ale k lídrům běloruské křesťanskodemokratické strany a k dlouholetým kritikům prezidenta Alexandra Lukašenka. Kvůli svým protirežimním aktivitám byl několikrát zadržen a poslán do vazby, po prezidentských volbách v roce 2010 strávil ve vězení tři roky.
Tak loni v srpnu popisovala žena Pavla Sevjarynce okamžik, kdy se o zahájení trestního řízení proti jejímu manželovi a dlouholetému protirežimnímu kritikovi dozvěděla. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz tehdy Volha Sevjarynecová přiblížila také okolnosti jeho zadržení, ke kterému došlo začátkem loňského června, v době vrcholících příprav na prezidentské volby.
V tu dobu už měl spoluzakladatel běloruské křesťanskodemokratické strany s vězením bohaté zkušenosti. Kvůli svým protirežimním aktivitám a odvaze postavit se vládě samozvaného prezidenta Alexandra Lukašenka strávil za mřížemi dohromady přes šest let, kvůli účasti na demonstracích a veřejné podpoře Lukašenkovy protikandidátky Svjatlany Cichanouské ale skončil opět v poutech.
„Byl zadržen u nás před domem 7. června, když se vracel z agitačního mítinku na podporu zaregistrovaných kandidátů na prezidenta. Jeho účast na mítinku byla naprosto legální, to ale nebylo překážkou pro to, aby ho zákeřně zadrželi před očima jeho ženy a syna přímo před domem,“ řekla tehdy manželka zadržovaného politika a aktivisty, který podle ní nikdy neuvažoval o emigraci a odmítal přestat i s protirežimními aktivitami, „s bezprávím a lží“ se totiž smířit nedokáže.
Politik a spisovatel, kterému v roce 2014 vyšla v Česku kniha „Miluji Bělorusko“, strávil následujících 11 měsíců za mřížemi a čekal na verdikt soudu. Proces se Sevjaryncem a dalšími šesti opozičními aktivisty obviněnými z účasti na masových nepokojích začal v běloruském Mogilevu v polovině května, po necelých dvou týdnech si všichni obžalovaní vyslechli svůj trest.
S tím nejpřísnějším odešel 44letý Pavel Sevjarynec, který si má odpykat sedm let ve vězení se zostřeným režimem.
„Na naše poměry je trest samozřejmě vysoký, z hlediska toho, co se v současnosti děje v Bělorusku, ale bohužel odpovídá současnému trendu,“ říká pro iROZHLAS.cz analytik Asociace pro mezinárodní otázky Michal Lebduška.
Soudní proces po bělorusku
Dvoutýdenní soudní proces probíhal za zavřenými dveřmi. Soud v Mogilevu dokonce odsoudil na 20 dnů do vězení i dva novináře, kteří do města na východě Běloruska přijeli, aby o procesu se Sevjaryncem informovali.
Šlo o reportéra místního zpravodajského portálu Uladzimira Lapceviče a dopisovatele německé stanice Deutche Welle Aljaksandra Burakova, které v polovině května zadržela policie před budovou soudu a obvinila je z „nepovoleného shromáždění“.
„Jde o celkem běžný postup Lukašenkova režimu, který si tímto způsobem hlídá, aby se nedostaly ven nějaké nepohodlné informace. Opět to zapadá do trendu, který je v Bělorusku běžný. Není to jen otázka aktuálních soudních procesů, které souvisejí s protesty z loňského roku, tímto způsobem režim funguje dlouhodobě,“ podotýká Lebduška.
Novináři a rodiny obviněných se však mohli dostavit alespoň na závěr slyšení, během kterého soudkyně Iryna Lanchavová vynesla svůj verdikt. Zatímco Sevjarynec odešel se sedmiletým trestem, ostatní mají ve vězení strávit čtyři nebo pět let.
Rádio Svobodná Evropa přinesla záběry přímo ze soudní síně, ze kterých je patrné, že odhodlanost bojovat proti režimu Sevjarynce ani po 11 měsících strávených za mřížemi neopustila. Po vynesení rozsudku nejdříve uvedl, že žádný soudní proces v podstatě neproběhl, a následně začal spolu s ostatnímu odsouzenými skandovat: „Věříme, můžeme, vyhrajeme.“
Video ze soudní síně následně sdílela na facebooku i jeho manželka Volha, která k odkazu napsala: „Přátelé, proč pláčete a vyjadřujete mi soucit? Podívejte se, jakého mám úžasného manžela. Bělorusko bude svobodné!“
Pokud se Sevjarynec a další šestice odsouzených neodvolá, podle Rádia Svobodná Evropa nabude rozsudek právní moci za deset dnů. Jak ale upozorňuje odborník na Bělorusko, možnost odvolání ve skutečnosti nemá žádnou váhu.
„Samozřejmě nevíme, jestli se Sevjarynec odvolá, nebo ne. Obecně ale mohu říct, že možnost odvolání v kontextu běloruského systému nic neznamená. V Bělorusku nezávislé soudnictví neexistuje, v tomto smyslu tedy jde o pouhou formalitu, která má vytvořit určité zdání, že je to normální demokratický systém, prakticky to ale nic neznamená,“ říká Lebduška.
Tvrdé podmínky ve věznicích
Případ křesťanskodemokratického politika, spisovatele a bývalého novináře Pavla Sevjarynce v minulém roce poutal pozornost v Evropě i v Česku, které v minulosti také navštívil. V září se za jeho propuštění na svobodu vyslovila strana KDU-ČSL, která upozornila mimo jiné na podmínky, jakým 44letý opozičník ve vězení čelí.
V rozhovoru pro iROZHLAS.cz o nich hovořila také Volha Sevjarynecová, podle které její manžel strávil 75 dnů takzvaného správního trestu v Akrescině – věznici nedaleko Minsku, která se loni v létě stala nechvalně známou kvůli mučení Lukašenkových odpůrců.
Aktivistka z Minsku: Bělorusku vládne atmosféra strachu. Věřím ale, že jsme na cestě k demokracii
Číst článek
„Většinu času trávil v karceru – to je místnost o velikosti dva na tři metry, bez oken a s nepřetržitě rozsvícenou tlumenou žárovkou. Co se týká vybavení, je tam jenom napevno přidělaná železná stolička a dřevěná pryčna, která se každý den ráno zvedá a přidělává na stěnu. V noci pak bez matrace i polštáře musí spát podle řádu od 22.00 do 6.00. Voda v umyvadle a na záchodě je schválně odpojená,“ popsala Sevjarynecová, podle které se roky strávené ve vězení podepisují i na manželově zdraví.
Po převozu z Akresciny strávil Sevjarynec několik měsíců ve věznici Mogilevu, také tam ale čelil tvrdým podmínkám. Podle Rádia Svobodná Evropa ho vedení před časem označilo za osobu se sklony k extremismu a později mu přišili také status „náchylný k útokům na správu“ věznice. To znamená, že je s ním zacházeno jako se zvláště nebezpečným, všude mimo vlastní celu proto musí mít nasazena pouta.
‚Máte na palubě bombu.‘ Piloti odkloněného letadla si varování ověřovali, přistáli až po červeném kódu
Číst článek
Režim utahuje šrouby
Případ Pavla Sevjarynce a dalších zadržených politických oponentů ukazuje, že Lukašenkův režim utahuje šrouby čím dál silněji. Devět měsíců po zfalšovaných prezidentských volbách, po kterých se Alexandr Lukašenko opět prohlásil prezidentem Běloruska, tamní lidskoprávní organizace stále informují o případech násilí a šikany v tamních vězeňských zařízeních.
„Postup režimu vůči vězněným lidem je určitě tvrdší, než byl před volbami. Samozřejmě, pokud bychom šli dál do historie, například k prezidentským volbám v roce 2010, i tehdy se děly podobné věci. Represe začaly sílit hlavně po propuknutí loňských protestů, v porovnání s tehdejším obdobím je ale postup režimu rozdílný v tom, že se nyní více zaměřuje na konkrétní osoby, které mohou mít vliv na veřejné mínění,“ shrnuje Lebduška.
Vedle únosu 26letého novináře a blogera Ramana Prataseviče, ke kterému došlo během nedělní cesty z Atén do Vilniusu, v posledních dnech vyvolal pobouření také případ úmrtí Vitolda Ašuraka. Jeden z koordinátorů občanského hnutí bojujícího proti Lukašenkovu režimu byl v lednu odsouzen k pětiletému vězení za narušení veřejného pořádku a násilí proti policii, minulý týden ale ve vězení ve Šklově náhle zemřel.
Důvodem úmrtí byla podle úřadů zástava srdce, záznamy z kamer přitom ukazují, že si 50letý politický vězeň večer před smrtí při pádu způsobil zranění v obličeji. Podle odborníků, na které odkazuje Rádio Svobodná Evropa, je proto otázkou, proč dozorci zjevně oslabeného muže poslali do cely samotného, přestože měl zjevné zdravotní potíže.
V den Ašurakova pohřbu, na který podle serveru Gomel today dorazily stovky lidí, se v médiích objevily zprávy o dalším úmrtí jednoho z kritiků režimu. Podle lidskoprávní organizace Vjasna šlo o 18letého mladíka Dzmitryje Stachouského, kterého úřady vyšetřovaly kvůli účasti na loňských protivládních protestech.
„Kdyby nepokračovali ve vyvíjení morálního tlaku na mě, myslím, že bych se nerozhodl k takovému hroznému činu, jako je sebevražda. Ale docházely mi síly,“ napsal po úterním výslechu na policii na sociální síti VKontakte.
Podle Vjasny se Stachouski rozhodl ukončit život skokem z šestnáctipatrové budovy v hlavním městě Minsku. Jeho smrt vyvolala další vlnu pobouření, ke které se připojila i vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská.
„Chlapec byl pronásledován za účast na protestech. To je devastující. Lukašenko terorizuje zemi, máme více a více obětí,“ napsala na twitteru Cichanouská a vyzvala Lukašenka, aby s terorem běloruských obyvatel přestal.
