Rozdělená společnost, rozdrobený stranický systém nebo osobní animozity čelných politiků. Málokterá země tyto pojmy poslední dobou naplňuje tak jako Bulharsko. Balkánská země má za sebou během dvou let hned patery parlamentní volby, po kterých se vystřídalo šest vlád včetně čtyř úřednických. Ta poslední se zabetonovanou situaci pokusí vyřešit pomocí „rotačního premiérství“ kompromisem hlavních politických soupeřů.

Sofie 6:00 18. června 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Případ Bulharska v posledních letech ukazuje, jak může celou zemi paralyzovat politický pat, kdy ani opakované volby nedokážou situaci pročistit a nabídnout většinu, která by mohla zemi efektivně spravovat.

Během posledních dvou let museli bulharští voliči k celkem pěti parlamentním volbám – v dubnu 2021, červenci 2021, listopadu 2021, říjnu 2022 a konečně v dubnu 2023. Žádné přitom nenabídly přirozenou parlamentní většinu.

Bulharského expremiéra Borisova zadržela policie. Podezřívá ho ze zneužití evropských peněz

Číst článek

Hlavním důvodem jsou nepřekonatelné osobní spory mezi lídry nejsilnějších stran. Zejména trojnásobný expremiér obviňovaný z korupce a klientelismu Bojko Borisov své konzervativně populistické straně GERB (Občané za evropský rozvoj Bulharska) značně omezuje koaliční potenciál. Přestože ve volbách tradičně sesbírá přibližně čtvrtinu voličských hlasů a končí první nebo druhý, na většinu to nestačí.

Aktuálně je největším vyzyvatelem GERBu expremiér Kiril Petrov a jeho strana Pokračujeme ve změně (PP), kterou volí především proevropsky a liberálně ladění voliči.

Právě na proevropském směřování se obě partaje shodnou, dlouhou dobu však z jejich rozhádanosti těžil proruský prezident Rumen Radev, který měl možnost jmenovat úřednické vlády plné svých přátel a spojenců.

Mezi východem a západem

Země na samém jihovýchodním okraji Evropské unie je dlouhodobě rozpolcená mezi prozápadním a provýchodním směřováním.

Po listopadu 1989 si v Bulharsku zachovala mimořádně velký vliv socialistická strana, která je následnicí Bulharské komunistické strany. I po vstupu do NATO v roce 2004 a do EU o tři roky později zůstalo Bulharsko vždy tak trochu pod ruským vlivem.

Bulharská vláda vyhostila 70 ruských diplomatů za špionáž. Část populace je ale stále na straně Ruska

Číst článek

Současný prezident Rumen Radev jako nestranický nominant socialistů dlouhodobě patří k nejvíce proruským čelným politikům států EU. Formálně sice Putinovu invazi odsoudil, zdůrazňuje ale negativní vliv protiruských sankcí na bulharskou ekonomiku nebo mluví o anektovaném poloostrovu Krym jako o ruském.

Když byl v prosinci 2021 během spojených prezidentských i parlamentních voleb Radev znovuzvolen, podporovaly jej tři ze čtyř stran, které po parlamentních volbách utvořily proevropskou vládu Kirila Petkova.

Šlo o Pokračujeme ve změně (PP), Demokratické Bulharsko (DB), Bulharskou socialistickou stranu (BSPzB) a Je takový národ (ITN).

„Bulharsko se vydává na novou cestu. Plně rozvineme potenciál této země,“ sliboval vítěz během povolebních oslav.

Právě pod Petkovovým kabinetem, který vládl jen něco málo přes sedm měsíců, se začalo Bulharsko Rusku odcizovat. Vláda byla totiž do funkce jmenována v prosinci 2021, takže byla u moci během prvních měsíců války na Ukrajině.

Pro lepší orientaci ve stranickém spektru poslouží graf volebních zisků jednotlivých stran v pěti posledních parlamentních volbách.

Tajná podpora Ukrajiny

Jen pár dní po ruském vpádu na Ukrajinu premiér Petkov z vlády vyhodil ministra obrany (a předtím dvojnásobného úřednického premiéra) Stefana Janeva, který odmítal mluvit o válce, ale papouškoval kremelskou dikci o „speciální vojenské operaci“. Dále kabinet zahájil rychlý odklon od ruského plynu nebo z důvodu špionáže vyhostil desítky ruských diplomatů.

‚Někdy si musíte vybrat.‘ Kuleba naléhavě vyzval Bulharsko, aby Ukrajině poskytlo vojenskou pomoc

Číst článek

Ukrajině potají dodával zbraně, munici a pohonné hmoty. Navenek Petkovova vláda kvůli veřejnému mínění, prezidentovu naladění i některým socialistickým členům vlády zdůrazňovala, že Ukrajinu nevyzbrojuje, letos v lednu ale Petkov již o všem veřejně promluvil.

„Odhadujeme, že asi třetina munice, kterou ukrajinská armáda potřebovala v počáteční fázi války, pocházela z Bulharska,“ řekl mimo jiné. Kvůli odporu koaličních socialistů nešlo o přímé dodávky, ale přes prostředníky. Nejčastěji Polsko.

Ukrajinská vláda následně vše potvrdila. „V dubnu 2022 hrozilo, že nám dojde munice. Bulharské sklady měly velké množství, a tak mě prezident Zelenskyj poslal, abych potřebný materiál získal,“ uvedl ministr zahraničí Dmytro Kuleba. Tehdy podle něj šlo o otázku „života a smrti“ a Petkov se rozhodl být „na správné straně dějin“.

Proruská Obnova

Petkov letos v lednu dodávky na Ukrajinu veřejně potvrdil již z opoziční role, loni v létě totiž přišel o parlamentní většinu kvůli odchodu populistického hnutí Je takový národ (ITN) a jeho vláda padla.

Následovaly dva po sobě jdoucí úřednické kabinety Galaba Doneva, který zemi vedl až do minulého týdne. Ty kormidlem otočily zase více k Rusku. Například opět podnikly kroky k obnovení dodávek plynu z Ruska.

„Úroveň ruského vlivu v Bulharsku činí zemi velmi zranitelnou. Válka na Ukrajině znovu obnažila staré šrámy rozdělující zemi,“ popsal pro Politico Ruslan Stefanov z Centra pro studium demokracie.

Proruské a vypjatě nacionalistické hlasy se v poslední době překlopily do nové strany Obnova (Revival), jejíž podpora má stoupající tendence. V zatím posledních volbách se vyhoupla se ziskem 13,6 % už na třetí místo.

Do širšího povědomí se strana dostala během pandemie, kdy šířila konspirační teorie a organizovala protesty proti očkování. Nyní brojí proti plánovanému přijetí eura a voliče mobilizuje mimo jiné i řečmi o tom, že je dnešní Bulharsko americkou kolonií. Obroda také dostala podporu od ruské velvyslankyně Eleonory Mitrofanovové.

Neobvyklé řešení

Po dubnových pátých volbách už ale bylo politické nestability už příliš. Sice opět nepřinesly přirozenou většinu, nakonec se ale dohodly na vládě dvě nejsilnější a znepřátelené formace. Na jedné straně Borisovův konzervativně populistický GERB a na druhé reformě-protikorupční blok stran Pokračujeme ve změně a Demokratické Bulharsko (PP-DB) vedený Petkovem.

Oba lídři ale ustoupili do pozadí a zvolili šalamounský způsob. Sestaví kabinet pouze na příštích 18 měsíců, přičemž během prvních devíti bude premiérem Nikolaj Denkov z PP a dalších devět bývalá eurokomisařka Marija Gabrielová z GERBu.

„Já budu během prvních devíti měsíců premiérem a Gabrielová vicepremiérkou a ministryní zahraničí. V následujících devíti měsících bude premiérkou Gabrielová a já vicepremiérem,“ upřesnil při společné tiskové konferenci s Gabrielovou Denkov, který je exministrem školství. Politickou situaci v zemi označil za „extrémně těžkou“.

25:49

Izraelská levice skomírá. Netanjahu mezi extremisty našel ochotné spojence, míní analytik Tureček

Číst článek

„Všichni jsme udělali mnoho ústupků,“ doplnila jej Gabrielová.

Oba subjekty dlouho spolupráci na vládní úrovni odmítaly. Reformě-protikorupční blok PP-DB obviňoval GERB, že během dekády, kdy byl u moci, dopustil, aby v nejchudší zemi EU rozbujela korupce.

Novému kabinetu s tímto „rotačním premiérstvím“ minulé úterý vyslovil parlament důvěru. Proti byli především poslanci z proruských a nacionalistických stran. I díky takovémuto historickému kompromisu má nyní Bulharsko naději na stabilní vládní koalici.

Varovným příkladem ale může být případ Izraele, který k rotačnímu premiérství také před časem přistoupil ve snaze vyřešit zdánlivě nepřekročitelné nepřátelství mezi lídrem Likudu Benjaminem Netanjahuem a předsedou Modrobílé aliance Benny Gancem. Než aby ale Netanjahu uvolnil po smluvené době premiérský post, tak raději vyvolal další předčasné volby a nyní vládne s krajní pravicí a náboženskými fundamentalisty.

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít