Evropská unie se připravuje na odstřižení od ruského plynu. Jaké jsou její možnosti? Horečnatě se shánějí dodávky zkapalněného plynu ze zámoří, uvažuje se o vlastní těžbě i výstavbě nových jaderných bloků, vlády vyzývají k úsporám… Server iROZHLAS.cz se v analytickém přehledu věnuje energetické situaci v různých částech Evropy. Zatímco v Německu, Francii nebo Nizozemsku se dokonce vrací spalování uhlí, Pyrenejský poloostrov se zimy obávat nemusí.

Analýza Evropa 5:00 15. srpna 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Evropská unie je připravena na to, že Rusko přeruší dodávky plynu. Jednou z hlavních věcí, které jsme se už naučili, je, že musíme diverzifikovat energetické zdroje. Musíme se zbavit závislosti na ruském plynu.“

Těmito slovy reagovala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová už v polovině letošního února na chování Putinova Ruska pár dní před samotnou invazí na Ukrajinu. Dnes o půl roku později je odstřižení od ruského plynu jednou z hlavních otázek před nadcházející topnou sezonou.

Spotřebu zchladí úspory

Nejjednodušším řešením, jak problému čelit, jsou úspory. Vlády jednotlivých zemí tak vyzvaly občany k šetrnému zacházení s energiemi a samy se snaží jít příkladem.

Češi neumí správně vytápět byt ani školu. Jak ušetřit? ‚Spotřebu sledujte neustále,‘ radí analytik

Číst článek

V Německu dochází k omezování provozu bazénů nebo nočního osvětlení veřejných budov a památek, ve Španělsku se v rámci úspor v létě omezí chlazení a v zimě vytápění budov. To vše proto, aby plyn uložený v zásobnících vydržel v zimě co nejdéle.

Zapojuje se i Česko. Resort průmyslu v navrhované vyhlášce naznačuje, že by se v případě nedostatku paliva v teplárnách budovy vytápěly na nižší teploty. V centrálně vytápěných obývacích pokojích, kuchyních nebo kancelářích se má teplota snížit na 18 stupňů, ve školních učebnách nebo koupelnách na 19.

To vše reaguje na nedávno schválený cíl Evropské komise – snížit spotřebu plynu v evropských zemích o 15 %. Snížení pokojové teploty o jeden stupeň totiž může vést až k šestiprocentní úspoře.

„Čím méně energií spotřebujeme, tím méně budeme závislí na Rusku,“ vyhlašuje český ministr průmyslu Jozef Síkela (za STAN).

Dodávky, kde se dá

Nad tím, jak ruský plyn nahradit, v posledních měsících přemýšlejí ve většině unijních zemí. Evropská komise jedná o dodávkách zemního plynu s Nigérií a už dojednala memoranda s Ázerbájdžánem, Norskem, Izraelem či Egyptem.

Expert na zásobování plynem Michal Kocůrek z EGÚ ale upozorňuje, že to ani zdaleka nemusí stačit. „Jsou to země, které patří mezi stávající dodavatele LNG. A v krátkém časovém horizontu neočekáváme, že by mohly výrazným způsobem navýšit svůj export do Evropské unie. Je určitě v pořádku s nimi začít jednat o navýšení kapacit, ale pro letošní zimu bych v tom neviděl velký přínos,“ myslí si.

I proto se prohlubuje spolupráce také s USA. V červnu Evropská unie i kvůli prudkému snížení ruských dodávek poprvé dovezla více plynu ve formě LNG z USA než plynovody z Ruska.

Nezbytně nutnou infrastrukturou pro zajištění vyšších dodávek zkapalněného plynu jsou terminály – ať už pevné, nebo plovoucí – pro skladování a opětovné zplyňování LNG. Do konce roku by měly být spuštěny nové terminály ve Finsku, Nizozemsku nebo Turecku. A v příštím roce pak dvě jednotky v Německu a po jedné v Itálii a Řecku.

Po zařazení jádra mezi přechodně zelené zdroje energie se také uvolnila cesta jak pro prodloužení životnosti, tak rovnou pro stavbu nových jaderných bloků. Nutnost zaobírat se energetickou bezpečností spíše než ekologičností také řadu zemí nutí k pálení uhlí.

Podle prognózy Mezinárodní agentury pro energii (IEA) by se měla spotřeba uhlí v letošním roce přiblížit rekordnímu roku 2013 a v příštím roce vytvořit nové maximum.

Analytický přehled situace v EU:

• Česká republika
• Německo
• Rakousko
• Maďarsko
• Polsko
• Slovensko
• Nizozemsko
• Francie
• Itálie
• Španělsko a Portugalsko
• Skandinávie a Pobaltí
• Bulharsko

Česká republika

Energetická nezávislost v tuzemsku v minulých letech nebyla prioritou. Česko bralo před válkou 97 procent svého plynu z Ruska. A to i kvůli tomu, že vláda v roce 2017 odmítla obnovit kontrakt na norský zemní plyn a nevyužila možnost stavby plynovodu z Polska.

„Když jsme vládu žádali, aby se obnovil kontrakt s Norskem v roce 2017, bylo vcelku jasné, že to politická reprezentace odmítne, protože to samozřejmě znamená platit nějakou částku navíc,“ uvedl pro ČT24 zvláštní velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška.

Co se týče plynovodu do Polska, současná vláda Petra Fialy na této možnosti pracuje. Tzv. Česko-polské obousměrné propojení – plynovod Stork II – by mohl v budoucnosti pokrýt až více než čtyři pětiny české spotřeby.

To je však hudba budoucnosti. Ministr Síkela počítá s řadou opatření, díky kterým by mělo Česko přečkat nadcházející zimu. Jedním z nich jsou co možná nejvíce naplněné plynové zásobníky, než začne topná sezona. Na začátku srpna se naplněnost pohybovala na 82 %.

Podle Kocůrka z EGÚ je ale roční spotřeba plynu čtyřikrát vyšší než kapacita zásobníků: „Byť by byly zásobníky naplněné, nestačily by nám. Potřebujeme k tomu i dovoz, a pokud ten nebude dostatečný, tak i omezení na straně spotřeby.“

Pro ty případy získal ČEZ na aukci třetinu kapacity nového plovoucího terminálu na LNG v nizozemském Eemshavenu, který začne fungovat na podzim. A Česko bude mít zájem o podíl i na chystaných německých terminálech.

Podle agentury Fitch ale i přesto patří Česko společně se Slovenskem a Maďarskem k nejohroženějším zemím v Evropě v případě náhlého zastavení dodávek ruského plynu do EU.

Podle bývalého premiéra Mirka Topolánka, který se po konci v politice pohybuje v energetice, se při nedostatku plynu může v řadě elektráren po menších úpravách spalovat kromě uhlí i mazut nebo lehké topné oleje. „Myslím, že jsme schopni projet topnou sezonu bez velkých ztrát,“ řekl ve speciálu Radiožurnálu.

Německo

České hospodářství je bytostně spjaté se sousedním Německem, a to i v případě energetiky. Přes našeho západního souseda do země mimo jiné proudí skoro všechen plyn.

Většina ruského plynu je do Evropy v současnosti dopravována skrze plynovod Nord Stream 1, který vede po dně Baltského moře. V červenci byl plynovod na čas mimo provoz kvůli potřebným opravám, a i když se nepotvrdil evropský strach, že už rourou žádný ruský plyn nepoteče, došlo nakonec k obnovení zhruba jen na 20 % kapacity.

Největší evropská ekonomika hodlá ve velkém spoléhat na zkapalněný zemní plyn i proto, že by byla ukončením dodávek ruského plynu jednou z nejvíce postižených zemí. V Německu tvoří zemní plyn zhruba 27 % energetického mixu a z toho více než polovinu tvořil před válkou ruský plyn.

Po půl roce se Němcům podařilo za pomoci nákupu z Norska nebo Nizozemska a LNG ze Spojených států či Kataru stlačit podíl ruského plynu o polovinu.

A podle serveru Montel má dokonce náš největší soused plán na úplné energetické odstřižení od Ruska v horizontu příštích let s tím, že již za dva roky má klesnout podíl ze současných 55 na 10 %.

Německo proto plánuje hned tři terminály na LNG na svém severním pobřeží. Do dvou až tří let je chce mít Berlín postavené a zprovozněné. Měly by být klíčové pro německou energetickou budoucnost bez Ruska.

Podle ministra Síkely s Německem o budoucím pronájmu kapacit těchto terminálů jedná i česká vláda.

„Ale právě proto, že budou hotové až za dva tři roky, tak jsme si pronajali v dokončovaném plovoucím terminálu v Nizozemsku kapacitu tří miliard kubíků tak, abychom mohli zkapalněný zemní plyn dovážet už v letošním roce,“ popsal Radiožurnálu.

Zbavit se zbývající závislosti na ruském plynu však pro Němce bude těžký úkol. Zejména při nahrazení vytápění domů a pohánění průmyslu je otázka odstřižení levných ruských dodávek zatím cílem v nejbližší době nedosažitelným.

Scholz připustil smysl prodloužení životnosti jaderných elektráren, možnost dosud odmítal

Číst článek

Ministr financí Christian Lindner (FDP) v této souvislosti mluví o „pětiletce strádání“, ministr hospodářství Robert Habeck (Zelení) s ním v tomto souzní a německou veřejnost připravuje na minimálně jednu tuhou zimu: „Zvládnutí situace bude vyžadovat úsilí, země musí oživit ducha solidarity a stát pospolu.“

Kromě toho v současnosti probíhá debata o tom, zda prodloužit provoz tří posledních německých jaderných elektráren, jejichž bloky měly být odpojeny na konci letošního roku. V případě velké nouze se hovoří i o znovuzapojení dalších tří jaderných elektráren, které byly ze sítě odpojeny na konci loňského roku.

V této otázce je vládní trojkoalice značně rozdělena – liberálové z FDP jsou pro jádro, zatímco Zelení jej nadále odmítají a sociální demokraté kancléře Olafa Scholze se pohybují mezi oběma menšími partnery.

V poslední době se však opatrný Scholz začal i pod hrozbou energetické krize přiklánět k názoru životnost jaderných bloků prodloužit. Podmínil to však úspěšnými zátěžovými testy.

Ani prodloužení životnosti by však německé ekonomice příliš nepomohlo, v celém energetickém mixu pochází z jádra jen zhruba 6 %.

Přestože dočasné zařazení jádra (a plynu) mezi zelené investice v červenci schválil Evropský parlament, odpor německých Zelených trvá. Podle Zuzany Lizcové z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy mají „odpor vůči jaderné energetice ve svém DNA“.

Kvůli nedostatku plynu se dokonce v Německu na čas znovuotevřely některé již uzavřené elektrárny spalující uhlí. „Je to kvůli tomu, že se plyn v Německu stává nedostatkovou surovinou,“ vysvětlil Habeck.

Jednou z nich je i černouhelná elektrárna Mehrum u severoněmeckého Hannoveru spuštěná v roce 1979, kterou vlastní holding EPH Daniela Křetínského.

V souladu s novou vládní strategií jsou již aktivované černouhelné rezervy a od října by měly přijít na řadu i hnědouhelné. Válka na Ukrajině navíc ohrozila původní vládní plán na konec spalování uhlí do roku 2030.

Nahoru ↑

Rakousko

Zatímco v Německu trvá opatrnost, v sousedním Rakousku panuje naopak podle deníku Die Presse v souvislosti s energetickou situací možná až překvapivý klid.

„Může se stát, že pro Rakousko nakonec dopadne všechno dobře. V zimě bude dostatek tepla pro obyvatele a Kreml dodrží své závazky. Nikdo z Rakušanů nemusí vybalovat teplé deky,“ prohlásil rakouský ministr hospodářství Martin Kocher.

23:26

Energetická krize? Německo se připravuje na léta strádání, Rakousko je naopak v klidu

Číst článek

Lidovecký kancléř Karl Nehammer na červnovém summitu Evropské unie zase uklidňoval, že alpská republika do ruské války na Ukrajině zatažena nebude. Podle Die Presse se rakouská vláda zdráhá obyvatelům vysvětlit, že je Putin do hospodářské a energetické války zatáhl už dávno. A tím se značně liší od vlády v Berlíně.

Náš jižní soused dlouhodobě tvrdě bojuje proti jaderné energetice a snaží se plnit závazek 100% podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2030. Za rok 2021 instalovali Rakušané více než dvojnásobnou kapacitu solárních panelů oproti roku 2020.

Přesto soláry pokrývají pouze 5 % rakouského energetického mixu. Dominantní místo zaujímají vodní elektrárny.

Rakouská situace je v regionu specifická tím, že země není členem NATO a její vrcholní představitelé dlouhodobě udržovali blízké vztahy s Ruskem.

Na konci července se Nehammer s maďarským premiérem Viktorem Orbánem shodli na kritice evropské koordinace nákupu plynu. Kancléř navíc dodal, že je podle něj „nemožné, respektive neproveditelné vyhlásit mnohokrát probírané embargo na ruský plyn“. A to kvůli přílišné rakouské závislosti.

Nahoru ↑

Maďarsko

Právě Orbán je v posledních měsících kvůli vstřícnému vztahu k Putinovu Rusku brzdou jednotné evropské reakce. Maďarsko jako jediné nepodpořilo unijní úsporný balíček a hned několikrát zbrzdilo a narušilo unijní reakci na Rusko.

Už v polovině července vyhlásilo stav energetické nouze, jehož součástí je zákaz vývozu zdrojů energie. Plánuje zvýšit domácí těžbu zemního plynu a zrušilo cenový strop u energií pro domácnosti s nadprůměrnou spotřebou.

Maďarsko vyhlásilo stav energetické nouze. Zahrnuje zákaz vývozu zdrojů i zrušení cenového stropu energií

Číst článek

„Byl to jeden ze základních pilířů režimu, od roku 2013 byl plyn a elektřina pro domácnosti a většinu podnikatelů na stejné úrovni. To se teď ukázalo neudržitelné, a tak určili virtuální průměr a nad ním radikálně zvýšili ceny plynu na sedminásobek a elektřiny na dvojnásobek,“ popsal pro Český rozhlas Plus bývalý maďarský velvyslanec v Česku György Varga.

Kromě zvýšení domácí produkce uhlí se Orbánova vláda zasadila, že prodlouží životnost stávajícím jaderným blokům a uspíší stavbu nové elektrárny Paks II. Tu ale buduje ruská státní společnost Rosatom, která byla mimo jiné kvůli bezpečnostním rizikům vyloučena z možné dostavby české jaderné elektrárny v Dukovanech.

Rusko se na dodávkách plynu do Maďarska podílí zhruba z 85 procent, na dodávkách ropy z 65 procent. Maďarsko navíc pokrývá dovozem z Ruska také část své spotřeby elektřiny, v důsledku čehož je na Rusku silně energeticky závislé.

Náklonnost k Rusku podle Vargy ale Maďarsku žádné výhody nepřinesla. „Orbán hraje takovou hru, jak on říká, paví tanec. Trošku tam a trošku tam. Svým vztahem k Putinovi může vydírat Západ, představuje si nějakou nezávislost na mocenských pólech, lavíruje. Několikrát vetoval rozhodnutí v Evropské unii a vydírá partnerské země,“ doplňuje.

Nahoru ↑

Polsko

Zatímco pro velkou řadu evropských zemí je odstřižení od dodávek ruského plynu, ropy či uhlí jen vysněný cíl, pro Polsko zřejmě brzká realita. Jak uvedl v rozhovoru pro Radiožurnál ministr pro energetiku Piotr Naimski, Polsko je v současnosti v lepší pozici než většina unijních států.

Na diverzifikaci energetických zdrojů začali Poláci pracovat už po plynové krizi v roce 2009 a postupně budovali novou energetickou infrastrukturu.

3:03

Na konci roku se odstřihneme od ruského plynu, říká polský ministr pro energetiku

Číst článek

„Máme funkční LNG terminál u Baltu ve Svinoústí. A letos budeme spouštět plynovod, který povede z norského pobřeží přes Dánsko pod Baltským mořem do Polska. Tyto nové zdroje nám umožňují přerušit dodávky z Ruska. Naše dlouhodobé smlouvy končí v prosinci a my je nebudeme prodlužovat,“ potvrdil, že Polsko hodlá být do konce roku od ruského plynu odstřižené.

A u jednoho terminálu nehodlají zůstat, což by mohla být dobrá zpráva pro řadu středoevropských zemí bez přístupu k moři: „Plánujeme postavit druhý – plovoucí terminál v Gdaňsku. Hotový by měl být v roce 2027 nebo 2028,“ přibližuje Naimski.

A jelikož je Polsko potrubně propojeno se Slovenskem, naskytla by se možnost zásobovat i Maďarsko a další země na jih. Potenciálně i Česko.

Hlavním energetickým zdrojem Polska je ale uhlí. „Naše energetika je založená víc než ze 70 % na spalování uhlí, představuje naši energetickou bezpečnost,“ říká polský ministr pro energetiku.

Jelikož je ale společným evropským cílem výhledově odklon od fosilních paliv, musí na to reagovat i Polsko. V současných podmínkách ale může dojít i k tomu, že se plánovaný přechod na méně emisní zdroje protáhne.

„Uhlí zůstane součástí našeho energetického mixu po dlouhou dobu. Postupně bude nahrazováno plynem a od třicátých let taky jádrem,“ dodává Naimski.

Právě na jádro, které ve svém energetickém mixu dosud nemají, se Poláci hodlají v nejbližší době ve velkém přeorientovat. A to ať už stavbou standardních velkých, tak i malých modulárních reaktorů, kterým by měla patřit budoucnost jaderné energetiky.

Před časem v této oblasti zvedl nejedna obočí návrh poslanců strany Lewica Razem na to, aby si Polsko pronajalo vyřazené německé jaderné elektrárny. „Uvědomujeme si, že jde o obtížný požadavek. Jeho existence ve veřejném prostoru jen ukazuje absurditu situace, která se v Německu odehrává,“ prohlásil poslanec Maciej Konieczny.

Nahoru ↑

Slovensko

Další sousední stát Slovensko je na ruských fosilních zdrojích také mimořádně závislé, na druhou stranu jde s 5,5 milionu obyvatel spíše o menší unijní stát, a tak by v případných solidárních přerozdělováních neměl být problém s pokrytím jeho energetických požadavků.

Slovensko má dostatek plynu až do konce března 2023, oznámil ministr hospodářství

Číst článek

Co se týče plynu, tak slovenský ministr hospodářství Richard Sulík (SAS) už v polovině července prohlásil, že má země dostatek zásob až do konce března, kdy pomalu končí topná sezona. Pomohly k tomu i nákupy LNG, norského plynu i pro podzim slíbené dodávky z Itálie.

„Plynu na Slovensku bude dostatek, Slovensko má druhé nejvyšší zásoby plynu v Evropě,“ uvedl Sulík s tím, že je v zásobnících uskladněno množství plynu, které odpovídá 49 % roční spotřeby země. Podle ministra by země zvládla i případné zastavení dodávek suroviny z Ruska.

V posledních měsících se také zintenzivnily snahy o rozběhnutí těžby z ložiska zemního plynu u obce Trakovice u Trnavy. Společnost Nafta žádá o povolení průzkumných vrtů ke zjištění vydatnosti podzemního plynového pole.

Podle těžařů by mohlo pokrýt zhruba deset procent domácí spotřeby. V současnosti si Slovensko z vlastních zdrojů dokáže pokrýt jen asi dvě procenta.

Nahoru ↑

Nizozemsko

Na těžbu plynu na vlastním území by se ve velkém mohli chystat Nizozemci. Na jedné straně se spolu s Německem dohodli na ekologicky šetrné těžbě v Severním moři, první kubíky by měly naplnit plynovody v roce 2024, na druhé straně se opět debatuje o velkém plynovém poli u Groningenu.

Právě těžba v oblasti kolem nejsevernějšího nizozemského velkého města byla v minulosti významným zdrojem zemního plynu pro celou Evropu. Jde o největší evropské ložisko zemního plynu a jeho celková kapacita by na čas hravě nahradila plyn z Ruska.

Podle původních plánů ale měla být těžba utlumena a v příštím roce či dvou zcela ukončena, v oblasti totiž působí četná zemětřesení. Veřejné mínění se ale v posledním půl roce otočilo ve prospěch pokračování těžby, nizozemská vláda se však těžbu zvýšit z ekologických a bezpečnostních důvodů zdráhá.

„Plyn z Groningenu nemůžeme bezpečně využít, v tom jsou těžební inspektoři neoblomní. K této variantě se můžeme uchýlit pouze v případě ohrožení veřejné bezpečnosti,“ uvedl státní tajemník pro těžební průmysl Hans Vijlbrief.

Namísto toho se vláda zaměřuje na jiné zdroje. Kromě větrných a solárních elektráren, které jsou spíše doplňkem mixu, se v červnu rozhodla znovu povolit spalování většího množství uhlí a plánuje stavbu dvou nových jaderných elektráren. Ostatně sousední Belgie před nedávnem prodloužila životnost svých jaderných bloků o deset let do roku 2035.

Nahoru ↑

Francie

I jaderná velmoc, jakou je Francie, se neobejde bez spalování uhlí v Křetínského elektrárnách. V červnu vláda oznámila, že znovu spustí uhelnou elektrárnu Emile Huchet ve městečku Saint-Avold na severovýchodě země. Český podnikatel ji zakoupil před třemi lety.

Ta byla přitom letos v březnu spolu s dalšími třemi posledními uhelnými elektrárnami uzavřena a Francie hleděla do „bezuhelné“ budoucnosti.

Co se týče jaderné energie, je Francie v Evropě jednoznačným premiantem. K jádru se uchýlila v 70. letech a v současnosti má v provozu 56 reaktorů, jeden ve výstavbě a čtrnáct dalších v plánu. I díky tomu je tak tradičně velmi významným exportérem energie.

Na zemním plynu tudíž Francie závisí jen velmi málo, z toho velkou část si navíc dokáže obstarat z Alžírska i díky svým LNG terminálům.

Nahradit dodávky z Ruska nebude pro Francii velkým problémem, i tak ale v současnosti musí řešit otázky týkající se energetické bezpečnosti. Kvůli velkým vlnám veder v některých oblastech země dochází pitná voda, část jaderných elektráren zejména na jihu země tudíž kvůli horku a suchu omezuje provoz. Důvodem je oteplování řek, které jsou k chlazení reaktorů používány.

I proto hledá prezident Macron dodavatele energií všemožně po světě. Server Euractiv upozorňuje na to, že v mnoha případech jde o nedemokratické a autokratické země s dlouhodobými problémy s dodržováním lidských práv.

V červenci se tak francouzský prezident potkal například s prezidentem Spojených arabských emirátů, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zase navštívila Baku a podepsala s Ázerbájdžánem dohodu o zdvojnásobení současných dodávek plynu do EU.

Nahoru ↑

Itálie

„Čím blíž jsou země k Rusku, tím je jejich závislost větší. Západní a jižní křídlo Evropské unie s výjimkou Itálie na ruských dodávkách tak nezávisí,“ popsal před časem pro Český rozhlas Plus ekonom České spořitelny Petr Zahradník.

Před dvěma týdny se o problémech, které mohou Itálii postihnout kvůli konci dodávek ruského plynu, zmiňoval i tamní ministr pro ekologickou transformaci Roberto Cingolani. „V případě úplného zastavení ruských dodávek by se Itálie mohla na konci této zimy potýkat s nedostatkem plynu.“

Při současném vývoji dodávek by se podle ministra mělo Itálii podařit do října naplnit zásobníky na 90 % kapacity. V případě úplného zastavení dodávek ruského plynu by pak zásobníky zajistily v Itálii dostatek plynu do února.

Hrozící nedostatek se vláda vedená Mariem Draghim během léta snaží řešit podpisem nových smluv s africkými a arabskými dodavateli, především s Alžírskem.

Tato severoafrická země zásobuje velkou část jižní Evropy, plynovody je spojena se Španělskem a italskými ostrovy Sicílie a Sardínie.

Nahoru ↑

Španělsko a Portugalsko

Země Pyrenejského poloostrova Španělsko a Portugalsko jsou z celé Evropské unie od ruské hrozby snad nejvzdálenější, jde navíc o energeticky velmi dobře zabezpečené země. Hlavně Španělsko v nedávné době masivně investovalo do obnovitelných zdrojů, a vlastní dokonce třetinu všech zásobníků na LNG v celé unii.

„Je naprostou pravdou, že Španělsko a Portugalsko jsou velmi dobře připravené a nepotřebují žádný ruský plyn,“ zmínil se v podcastu Bruselské chlebíčky zvláštní velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška.

Z těchto důvodů se obě země zpočátku vůbec nechtěly podílet na evropské plynové solidaritě a 15% úsporách. Nelíbilo se jim, že spousta unijních zemí, které jsou vůči Rusku verbálně velmi útočné, jsou na něm ve skutečnosti energeticky závislé.

„Hájíme evropské hodnoty, ale nemůžeme na sebe vzít oběť,“ prohlásila nejprve španělská ministryně pro ekologickou transformaci Teresa Riberová. „Návrh Evropské komise není nejefektivnější, nejúčinnější, ani nejspravedlivější.“

Nakonec se ale k unijní většině přidaly a jedinou zemí, která zůstala mimo, je Maďarsko.

Nahoru ↑

Skandinávie a Pobaltí

Severské země by měly být podle zpráv, které z regionu přicházejí, na nadcházející zimu připraveny. Ostatně patří mezi země s nejvyššími podíly obnovitelných zdrojů, Švédsko navíc hodně sází i na jádro. „Zásoby v Evropě i ve švédsko-dánské části systému jsou na podzim připraveny,“ informují úřady obou zemí.

Finsko plánuje v nejbližší době otevřít svůj první plovoucí terminál na LNG. Má být umístěn na jižním pobřeží země v přístavu Ingå. Pokrýt by měl finské i estonské potřeby.

A velkou část litevské a lotyšské spotřeby pomáhá zajistit další LNG terminál v regionu, který je již osm let v litevském přístavu Klajpeda.

Lotyšsko má v plánu samo přestat kupovat ruský plyn od začátku příštího roku.

Nahoru ↑

Bulharsko

Balkánská země má velké zásoby břidlicového plynu, který ale podle platných zákonů na ochranu přírody a bezpečnosti nemůže těžit. Současná vláda zákony podobně jako ta nizozemská měnit nehodlá.

A to přesto, že na konci dubna Rusko zastavilo veškeré dodávky svého plynu do Bulharska. To si však z velké části vystačí s plynem ze sousedního Turecka.

Nahoru ↑

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít