Můžete připomenout, jak se podařilo farmáři z arašídových plantáží, později guvernérovi státu Georgia, dostat až na vrchol moci?
Tak bylo to vlastně velmi zvláštní, protože ta cesta byla netradiční a Jimmy Carter by se pravděpodobně nestal prezidentem, kdyby nedošlo k aféře Watergate a také k aféře, kterou už dneska moc lidí nepamatuje, a to je aféra bývalého viceprezidenta Spojených států Spira Agnewa, který musel odstoupit kvůli korupci.

A tak se viceprezidentem Spojených států stal nezvolený politik Gerald Ford, který se potom samozřejmě po Watergate stal prezidentem. A právě tohoto velmi nepopulárního republikánského prezidenta Jimmy Carter jen velmi těsně porazil.

Prezident Carter zprostředkoval třeba mírovou dohodu Izraele a Egypta z Camp Davidu, obnovil vztahy s Kubou, ale velkou ránu utrpěl jeho prezidentský mandát právě, když Íránci po islámské revoluci zadržovali v Teheránu desítky amerických rukojmích. Jaký podíl na tom, že se tuhle krizi tak dlouho nedařilo ukončit, měl sám prezident Carter?
Je samozřejmé, že on nemohl přímo za to, že záchranná mise, ke které on se nakonec odhodlal, ztroskotala velmi zle. Ale protože byl vrchní velitel amerických ozbrojených sil, tak on za to nese odpovědnost, že jeho administrativa byla považována za bezzubou.

Ale nepřeháněl bych tenhle incident, byl to spíš jakýsi symbol toho jeho prezidentství, které bylo považováno v té době za neúspěšné a bezzubé a které především trpělo tím, že ekonomika Spojených států trpěla stagflací, tedy kombinací stagnace a inflace, a teprve po jeho odchodu se ta jeho politika projevila jako dobrá a ta inflace se snížila na začátku 80. let, ale bohužel Jimmy Carter už byl z Bílého domu. Takže mu v té době za to nedával nikdo kredit.

No je pravda, že Carter předával Bílý dům Ronaldu Reganovi jako jeden z nejméně populárních prezidentů, ale právě z loňského průzkumu už vyšel mnohem líp, jeho působení v Bílém domě ocenilo skoro 60 procent dotázaných. Co způsobilo tu změnu?
Tak zaprvé samozřejmě ty čtyři desítky let postprezidentství byly velmi úspěšné, nebo alespoň velmi viditelné na mezinárodní scéně.

Jimmy Carter byl vždycky velmi sympatický chlapík. Byl to přesvědčený křesťan, který jednal v duchu křesťanských zásad - pomáhal chudým, stavěl domy pro bezdomovce, jezdil po světě a usmiřoval znesvářené strany různých konfliktů, a to někdy i proti vůli prezidentů, jako třeba v 90. letech proti vůli prezidenta Clintona s ohledem na Severní Koreu.

A potom samozřejmě postupem času vychladl ten hněv Američanů na Jimmyho Cartera z těch dlouhých front, třeba před čerpacími stanicemi, protože tehdy byl samozřejmě nedostatek benzínu během ropné krize.

A do popředí se dostávají některé úspěchy té jeho administrativy, a to nejenom na zahraničním poli, jako jste třeba zmínila tu dohodu s Camp Davidu, ale také některé programy zbrojního průmyslu, které nastartovaly znovu sebevědomí Ameriky a ve kterých hladce pokračovala ta Reaganova vláda.

My jsme zmiňovali tu jeho aktivitu jako mírového vyjednavače a obhájce lidských práv. Byl vyznamenán i Nobelovou cenu míru. Můžete připomenout některou z těch jeho zásadních aktivit právě na tomhle poli?
Ta začala ještě v době jeho prezidentství, kdy se mu podařilo samozřejmě usmířit Izrael a Egypt a vlastně skončit takovou tu éru těch velkých válek na Blízkém východě. A potom, Jimmy Carter se zasadil o monitorování voleb na celém světě. Carterovo centrum na Emory University ve Spojených státech monitorovalo na nějakých 150 voleb po celém světě.

Snažil se například vyřešit situaci na Haiti v 90. letech a povedlo se mu zabránit americké intervenci, protože v zásadě dosáhl odstoupení tehdy nepopulárního haitského diktátora. Už jsem zmínil tu jeho misi v Koreji a potom také se velmi výrazně zasadil o vyjednávání v Bosně mezi znepřátelenými stranami v roce 1994.

Věra Štechrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít