Francie odhalila pamětní desku československému konzulovi. Za druhé světové války zachránil 2500 lidí
Francouzské přístavní město Marseille vzdalo hold někdejšímu československému konzulovi Vladimíru Vochočovi. Bývalý diplomat za druhé světové války zachránil stovky životů tím, že uprchlíkům vydával cestovní pasy. Místo uznání ho ale po válce čekalo komunistické vězení a na jeho hrdinství se na dlouhé roky zapomnělo. Většího ocenění se mu dostalo až po smrti – v Marseille má nově pamětní desku.
„Nesl jisté hrdinství Čechů a zachraňoval pověst nás všech. Je to velmi důležitý akt a marseilleská radnice udělala velké gesto,“ popsal český velvyslanec ve Francii Michel Fleischmann.
„Ve světě dnes žijí desítky tisíc lidí – vnoučata a pravnoučata těch, které Vochoč zachránil. Hrdinů si vážíme, vzpomínáme na ně, jejich jména vyrýváme do mramoru, aby zůstala věčná. V tomto městě, které je nejstarší ve Francii, nezapomínáme. Vochoč představoval naději a světlo v těžkých časech,“ ocenil Vochočovy zásluhy i starosta Marseille Benoit Payan.
Nová pamětní deska věnovaná bývalému československému konzulovi je v centru Marseille na náměstí pojmenovaném po bývalém americkém novináři a Vochočovu spolupracovníkovi Varianu Fryovi. Společně zachránili stovky lidí, potvrzuje zakladatel asociace VF Jean-Michel Guirau.
„Výbor Variana Frye zachránil na 2500 lidí. Zapojilo se mnoho spolupracovníků včetně Vladimíra Vochoče. Do Marseille přicházeli čeští i slovenští uprchlíci, kteří utekli z okupované vlasti. Chtěli přes oceán, někteří do Spojených států, jiní do Mexika,“ doplnil Guirau
Růžové pasy
Před nacisty utíkali Židé i protinacističtí bojovníci mezi nimi i známí umělci a spisovatelé jako Marc Chagall, Max Ernst nebo André Breton. Aby mohli opustit válečnou Francii, potřebovali cestovní pasy. Ty jim vydával právě československý konzul Vladimír Vochoč.
„Protože mu došly československé pasy, tak tady v Marseille pořídil imitaci pasů, ale byly růžové,“ upřesnil český velvyslanec Michel Fleischmann. Vladimír Vochoč si dokázal poradit, umně využíval své právní vzdělání a snažil se hledat skulinky v mezinárodních smlouvách. I díky tomu mohl pokračovat v práci, zatímco jiné diplomatické mise zavíraly.
„Byl to velmi inteligentní a vtipný člověk. Měl ale také velice kousavé poznámky. Vladimírovi příbuzní mi říkali, že když přišel, tak se zajímal o doutníky, whisky nebo dobrou kávu,“ vzpomínala Vochočova příbuzná Kristýna.
Spisovatelka Lenka Horňáková-Civade o bývalém československém konzulovi napsala knihu s názvem Symfonie o novém světě.
„Je potřeba to nevztahovat jen k jedné jediné osobě. Takových Vochočů možná bylo víc. Je potřeba být hrdý na tuhle část. Nešlapat si po své minulosti, ale naopak vyzdvihovat to, co je v ní dobré,“ popsala spisovatelka Horňáková-Civade.
Bývalého československého konzula po válce čekal podobný osud jako letce. Komunistický režim ho ve vykonstruovaném procesu poslal na 13 let do vězení. Odseděl si skoro sedm let. Většího uznání se mu dostalo až po smrti. V roce 2016 mu Izrael udělil titul Spravedlivý mezi národy. A další ocenění je možná na obzoru.
Americký Senát zvažuje, že bývalému československému konzulovi udělí jedno z nejvyšších amerických vyznamenání - Zlatou medaili Kongresu.
