Problémy na ,Ose odporu‘, ztráta Sýrie i otázky okolo postoje Ruska. Kdo všechno zůstává spojencem Íránu?
Již týden trvající rozsáhlé útoky Izrael odůvodňuje pokrokem v íránském jaderném programu. Uplynulá doba se může zdát dostačující na to, aby Teherán podpořili tradiční spojenci, absence zapojení hnutí Hamás i Hizballáh ale odhaluje, nakolik je vlastní konflikty s Izraelem oslabily, a Aliance se Sýrií zase vzala za své s pádem Asadova režimu. Nabízí se tak otázky, jak moc relevantní nyní „Osa odporu“ je a kdo všechno se mezi spojence Íránu řadí.
Izraelský útok na Írán: Zhroucení proteheránské „Osy odporu“, zní pár dní starý titulek francouzského deníku Le Monde. Termín zastřešuje palestinské, libanonské či irácké skupiny blízké Íránu a vystupující proti Izraeli.
Do loňského pádu režimu Bašára Asada se k nim jako jediný stát řadila i Sýrie, nová přechodná vláda nicméně svůj postoj vůči teokratickému vedení zatím jasně neurčila. Kdo všechno je tedy dnes v Teheránu vnímán jako spojenec či minimálně podporovatel šíření jeho ideologických postojů a odporu vůči Izraeli a Západu?
Hizballáh, lídr ‚Osy odporu‘
Síť šíitských i sunnitských spojeneckých skupin na Blízkém východě ajatolláhové pečlivě budovali od íránské islámské revoluce na konci 70. let. Přestože ekonomická situace nepatří mezi stabilní, země měla na vedení válek vůči Izraeli hnutím jako je Hizballáh posílat zbraně či finanční podporu v řádu miliard dolarů.
6:29
Úder USA proti Íránu může vést k destabilizaci tamního režimu, popisuje Landovský
Číst článek
Aktivita kdysi nejmocnějšího nestátního člena zmíněné osy je ale od podzimu značně utlumená kvůli bojům s Izraelem, jenž během jednoho z náletů zničil významnou část vedení organizace včetně jejího vůdce Hassana Nasralláha.
Vývoj situace tak může mít vliv na to, proč se od výraznějšího zapojení drží dál, byť izraelský útok odsoudila. Dojednané příměří mezi ní a židovským státem se navíc příliš nedodržuje, což má vést k dalšímu oslabení. Přímou roli v konfliktu jí také důrazně „nedoporučila“ libanonská vláda pod pohrůžkou odvetných opatření.
„Hizballáh se zatím neprojevuje, což ale neznamená, že se to za určitých okolností nemůže změnit,“ míní politolog a odborník na Blízký východ Marek Čejka. „Spojenecké vazby jsou zde silné, logisticky je to ale omezené. Jakési příměří navíc Izrael nedodržuje. Pokud nicméně bude Hizballáh napaden, může nějakým způsobem reagovat, nyní tak ale z pragmatických důvodů nečiní,“ zamýšlí se expert pro iROZHLAS.cz.
Izraelský útok je pro Írán zřejmě tím nejrozsáhlejším od války s Irákem v 80. letech, a kromě toho je pro něj nejspíše nevídaná i méně viditelná reakce na straně jeho spojenců, jako jsou právě ozbrojená hnutí.
‚Odříznutý‘ Hamás
Kvůli aktuálně probíhajícímu konfliktu s Izraelem je co do vedení i zásob zbraní podstatně oslabené i palestinské hnutí Hamás, jenž se stejně jako Hizballáh ze zdrojů Teheránu těší vojenské i finanční podpoře.
Podobně jako libanonská organizace izraelské údery na Írán verbálně odsoudilo, pravděpodobně ze stejných důvodů ale s odvetou na izraelskou operaci nazvanou Vzpínající se lev také nespěchá.
Podle Čejky by se dnešní vztah Írán – Hamás dal charakterizovat jako „v reálu nefunkční propagandistické spojenectví“.
„Je to ,papírová‘, propagandistická věc. Fungovalo to spíše dříve, Hamás je ale dnes poměrně odříznutý, a s podporou Hizballáhu to z čistě logistického hlediska bylo nesrovnatelné – do Gazy se íránské zbraně dostávaly velmi komplikovaně. Hamás by v tomto konfliktu nějakou výraznější roli zastávat neměl,“ nastiňuje odborník.
Útočící Húsíové a irácké ticho
Jako jediná protiizraelská skupina se po bok Íránu v konfliktu zatím postavili povstalečtí Húsíové, již ovládají část Jemenu. V regionu se jim daří upevňovat vliv, zdroje získávají právě především z Teheránu. Na židovský stát vyslali několik raket a uvedli, že Írán ve vlastním jaderném programu plně podporují.
Experti však jejich nápadnější zapojení v íránsko-izraelském konfliktu nepředpokládají. „Spojenectví je poměrně nové, jde o záležitost jedné dvou posledních dekád. Vzhledem ke geografické vzdálenosti a technickým možnostem zde ale k nějaké větší intenzitě asi není moc velký potenciál,“ uvažuje Čejka.
K případné odvetě zatím naopak nepřikročily irácké šíitské milice, údajně z částečně obdobných důvodů jako libanonský Hizballáh, a sice kvůli důraznému varování tamní vlády, jež chce „zachovat stabilitu a vyhnout se zatažení do regionálního konfliktu“.
Zásadní obrat v Sýrii
Sýrie pod dlouhotrvající vládou asadovské dynastie i vzhledem ke geografické poloze platila za důležitého státního spojence Íránu kvůli klíčové roli pro zásobování Hamásu a Hizballáhu zbraněmi.
Prosincový kolaps režimu Bašára Asada tak regionální vliv Íránu razantně minimalizoval – oslabil syrské proíránské milice a především znemožnil dodávky vojenské podpory zmíněným dvěma hnutím.
Přechodná vláda a prezident Ahmad Šara zatím zcela jasné stanovisko vůči Íránu nezaujali, je ale nepravděpodobné, že by na předchozí tradici vzhledem k odporu vůči „všemu asadovskému“ navázali.
„Dostat podporu k Hizballáhu je po změně v Damašku daleko komplikovanější. Byť se stále ještě profiluje, je současná vláda spíše protiíránská. Její vztah k současnému íránskému režimu je negativní, neboť podporoval ten svržený, Asadův,“ shrnuje expert.
‚Pragmatický‘ Kreml
Moskvu s Teheránem pojí minimálně ekonomická a vojenská spolupráce. Než Rusko například získalo licenci na vlastní výrobu dronů Šáhed, s nimiž ve velké míře útočí na Ukrajinu, zásoboval jej jimi právě Írán.
Hluboko pod zemí Írán ukrývá jaderné zařízení Fordo. Izrael ho chce zničit, nemá ale dost silné zbraně
Číst článek
Vladimir Putin izraelské údery nijak výrazněji ve prospěch Íránu nekomentoval. S vedením země sice počátkem roku podepsal spojeneckou smlouvu, bod o vzájemné pomoci v případě napadení ale chybí a k případné podpoře jej nic nezavazuje.
Nepředpokládá se, že by si proti sobě vyloženě chtěl poštvat Izrael, zároveň se však nabízí úvaha, co by pro Putina pokračující absence podpůrných prohlášení na stranu Íránu mohla znamenat pro jeho vliv v regionu, kde již v případě Sýrie přišel o Bašára Asada.
Podle Čejky kráčí Moskva ve vztahu s Teheránem směrem čistého pragmatismu. „Nejde vyloženě o alianci, jakožto spíše o pragmatické spojenectví a hospodářskou a vojenskou spolupráci. Prostě kšeft. Je to ale daleko volnější a nelze to srovnat například se vztahem Izrael – Spojené státy. Írán také čelí západním sankcím a musel se tak orientovat na jiné aktéry, ať už Rusko, Čínu či další (euro)asijské státy, jež embargo neuplatňují,“ vyjmenovává odborník na Blízký východ.
Peking mediátorem?
Čína izraelské útoky odsuzuje a Íránu vyjádřila podporu, prezident Si Ťin-pching zároveň zdůraznil, že by všechny strany měly „prosazovat deeskalaci“.
Peking by podle něj v konfliktu mohl působit jako konstruktivní prostředník, za čímž pravděpodobně vidí posílení svého vlivu v oblasti a navázaní na Čínou vedené diskuse vedoucí k obnovení diplomatických styků mezi Teheránem a Rijádem, dlouholetými rivaly.
„Politicky, diplomaticky má Čína spíše blíž k Íránu. Relativně nedávno se podílela na obnově jeho vztahů se Saúdskou Arábií a v dané rovině mi její role případného mediátora přijde reálnější než třeba u Ruska. S Íránem ji navíc pojí i obchodní vztahy,“ doplňuje Marek Čejka.
