Chaos v Kazachstánu je pro Moskvu varování i příležitost. Vedle Ruska má silné slovo i Čína
- Události v Kazachstánu nabraly tragický spád. Prvotní rozbuškou násilí se staly nedělní protesty proti zdražení zkapalněného ropného plynu (LPG), které se ale během pár dnů zvrtly v násilné nepokoje a střelbu do demonstrantů. Napětí vygradovalo během středy a čtvrtka, kdy do země vyslalo výsadkáře Rusko.
- Prezident středoasijské republiky Kasym-Žomart Tokajev v pátek ráno podle agentury TASS prohlásil, že ve všech regionech byl z velké části obnoven ústavní pořádek.
- Podle odborníka Jana Šíra je bouřlivé dění, které si vyžádalo desítky mrtvých, pro Moskvu varovným signálem, ale i příležitostí, jak v Kazachstánu posílit vojenskou přítomnost.
Masové demonstrace v Kazachstánu sice nejsou na denním pořádku, napětí ve společnosti tam ale roste už řadu let. Po reformách a ukončení politických represí volali demonstranti například loni v únoru, ale i v předešlých letech, kdy v policejních celách končily někdy stovky protestujících.
‚Likvidace útočníků.‘ Kazachstánská policie rozehnala demonstranty střelbou, do země přijela ruská vojska
Číst článek
Aktuální demonstrace, které jsou označovány za nejhorší protivládní protesty za posledních několik desetiletí, začaly celkem nevinně. Ještě minulý týden jen málokdo čekal, že se nespokojenost vyvolaná zdražením LPG zvrhne v masový odpor, který povede ke svržení vlády a způsobí ještě závažnější dopady.
Během středy demonstranti vtrhli do vládních budov, podpálili radnici v největším městě Almaty a obsadili kanceláře vládnoucí strany Světlo vlasti (Nur Otan), která je u moci přes 20 let. Protestující navíc odzbrojili vojáky a policisty, podle čtvrtečního prohlášení státní televize nejméně 12 z nich přišlo o život.
Ještě vyšší ztráty ale jsou na straně demonstrantů. V pátek ráno ministerstvo vnitra oznámilo, že bylo „zlikvidováno“ 26 lidí, 18 dalších bylo zraněno a přes 3000 jich bezpečnostní síly zadržely.
Podle pátečního prohlášení prezidenta Kasyma-Žomarta Tokajeva byl ve všech regionech „z velké části“ obnoven ústavní pořádek.
Lidé v ulicích během protestů skandovali „Starče, odejdi“. Jejich vzkaz směřoval k exprezidentovi Nursultanovi Nazarbajevovi, který odstoupil z funkce už před třemi lety, v zemi i ve straně Nur Otan si ale stále udržuje silný vliv.
Zcela zásadní rozhodnutí pak učinil jeho nástupce, kazachstánský prezident Kasym-Žomart Tokajev, který požádal o pomoc při potlačení protestů postsovětské státy sdružené v Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB). Část zemí v čele s Ruskem požadavek téměř okamžitě odsouhlasily, už ve čtvrtek ráno se tak v Kazachstánu objevili první ruští výsadkáři.
Aktuální turbulentní dění ve středoasijské zemi bohaté na ropu může přitom Moskva využít ve vlastní prospěch, upozorňuje odborník na Rusko a další země postsovětského prostoru Jan Šír, který působí na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
„V Kazachstánu sledujeme revoluční násilí. Velmi pravděpodobně jde o živelný, spontánní výbuch nespokojenosti širších vrstev obyvatelstva s pořádky, které v zemi vládnou. Rozbuškou se stalo zvýšení cen paliv, ukazuje se ale, že požadavky minimálně části protestujících jsou daleko závažnější. Zaznívají výzvy k odchodu stávajících představitelů, což je vynikající příležitost pro Rusko, aby pod rouškou takzvaných ‚mírových sil‘ v Kazachstánu intervenovalo,“ říká Šír pro iROZHLAS.cz.
Doutnající frustrace Kazachů
Prvotní nepokoje propukly v neděli ve městě Žanaozen den po zrušení cenového stropu na zkapalněný ropný plyn. Ceny LPG se následně zdvojnásobily a demonstrace se postupně přelily také do dalších měst. Jak se během několik málo okamžiků ukázalo, zdražení LPG byl jen spouštěč doutnající nespokojenosti, která Kazachstánem prostupuje už řadu let.
V Kazachstánu jsou tři desítky Čechů, ministerstvo vyzvalo k ukončení násilností
Číst článek
Kazachstán je sice největší a nejbohatší ze středoasijských zemí, značná část obyvatel se ale propadá do chudoby, zatímco vládnoucí elity dál bohatnou. Chudoba, korupce a nerovnost ve společnosti však nejsou jedinými problémy, které trápí místní obyvatelstvo. Veřejný život v zemi se totiž ocitá pod přísnou kontrolou a opozice tam nemá de facto žádný prostor.
„Současná situace je důsledkem dlouhodobých represí režimu. V normální zemi by se politické problémy řešily mimo jiné cestou dialogu, něco takového ale režim a institucionální systém Kazachstánu neumožňuje,“ podotýká odborník Univerzity Karlovy.
Podle agentury Reuters se režim po tři desítky let své nezávislosti snažil budovat obraz politicky stabilní a přísně kontrolované země, což Kazachstánu umožnilo přilákat stovky miliard dolarů zahraničních investic do svého ropného a kovozpracujícího průmyslu. Současné demonstrace ale tímto obrazem silně otřásly.
Hněv demonstrantů se otáčí mimo jiné i proti jednaosmdesátiletému exprezidentovi Nazarbajevovi, který vládl postsovětskému Kazachstánu s přibližně 19 miliony obyvatel od vyhlášení nezávislosti v roce 1991. Na jaře 2019 ale překvapivě odstoupil a předal moc do rukou zkušeného politika a bývalého diplomata vyškoleného v Moskvě Kasyma-Žomarta Tokajeva.
Policisté v Almaty vyrazili k očistě ulic. Hlásí tisíce zadržených účastníků nepokojů v Kazachstánu
Číst článek
Rádio Svobodná Evropa připomíná, že když Nazarbajev odstupoval, ve společnosti to vyvolávalo silné naděje. Lidé doufali, že Kazachstán stojí před novou érou, během které budou mít silnější vliv na rozhodování a jejich životy se změní k lepšímu. Za tři roky se ale nic z toho nestalo.
„Tokajev převzal část pravomocí po Nazarbajevovi a pojmenoval po něm hlavní město (namísto Astany dostalo jméno Nur-Sultan – pozn. redakce), to bylo jediné, co udělal. Do čela horní komory parlamentu také jmenoval nejstarší Nazarbajevovu dceru, zatímco sám o sobě prohlašoval, že bude reformátorem. Ve skutečnosti ale nechal všechno běžet tak, jak to bylo za Nazarbajeva,“ popisuje důvody frustrace velké části kazašského lidu Šír.
Nazarbajev se navíc vlivu v zemi nikdy nevzdal. I po odstoupení z funkce prezidenta si zachoval silné postavení, až do konce loňského roku zůstal vůdcem vládnoucí strany Nur Otan a udržel si post předsedy mocné bezpečnostní rady. Poslední zmíněnou funkci ztratil až tento týden, kdy ji od něj po nátlaku demonstrantů převzal Tokajev. Podle britského deníku The Guardian se během středy navíc objevily spekulace, že Nazarbajev odjíždí za hranice „na léčení“.
Ani odstranění exprezidenta z čela bezpečnostní rady ale davy neuklidnilo. Symbolem odporu proti jeho přetrvávajícímu vlivu v zemi se pak stalo stržení Nazarbajevovy sochy ve městě Taldykorgan na jihovýchodě Kazachstánu.
Rizika ruské ‚pomoci‘
Na straně Evropské unie a dalších mezinárodních hráčů mezitím zesilují obavy z dalšího vývoje, a především vojenské přítomnosti Ruska v Kazachstánu.
Podle Organizace Smlouva o kolektivní bezpečnosti má být hlavním úkolem ruských výsadkářů ochrana důležitých státních i vojenských zařízení a pomoc kazašským silám při nastolení pořádku. Oficiálních prohlášení tvrdí, že takzvané „mírové jednotky“ byly do země vyslány na omezenou dobu, Evropská unie ale neskrývá nervozitu a vyzývá Moskvu, aby ctila svrchovanost a nezávislost Kazachstánu.
Spojenci Kazachstánu rozhodli, že do země vyšlou vojenské jednotky. Mají stabilizovat situaci
Číst článek
Jistá rizika v tomto směru spatřuje také Šír, který zmiňuje hned několik důvodů, proč se bouřlivé dění ve středoasijské zemi nemůže bez ruské pozornosti obejít. „Ruský režim samozřejmě nechce dopustit demokratickou transformaci v zemi, kterou považuje za součást sféry vlivu. Každá země zejména v postsovětském prostoru, která se o něco takového pokusila, za to dostala válku. Byl to případ Gruzie, Ukrajiny a teď něco podobného sledujeme v Bělorusku,“ říká pro iROZHLAS.cz.
Odborník Univerzity Karlovy zároveň upozorňuje, že si Kreml v čele s prezidentem Vladimirem Putinem může dění v Kazachstánu projektovat v kontextu vlastní domácí politiky.
„Vidí, kam může vést nezvládnuté předání moci po několika desetiletích vlády jednoho člověka. Tato otázka je pro Putina osobně mimořádně aktuální, protože už také není nejmladší. To, že se tranzit moci v Kazachstánu nepodařil, byť byl nástupce předem vybrán, snižuje možnosti, že by Putin chtěl odejít. To je důvod, proč to Rusy zajímá, zároveň to pro ně ale představuje významnou příležitost posílit na žádost kazachstánské vlády svou vojenskou přítomnost v další postsovětské zemi. Rusové mají v Kazachstánu své základny, jedná se ale spíš o síly strategického určení. Teď mají příležitost tam poslat regulérní armádu. Uvidíme tedy, na jak dlouho jednotky v Kazachstánu nakonec budou,“ podotýká Šír.
Podle zpravodajského serveru Moscow Times má Rusko v Kazachstánu rozmístit celkem 3000 výsadkářů, jak ale upozorňují někteří pozorovatelé, rozmístění ruských sil může v Kazachstánu probudit ostré protiruské nálady. To ostatně ukázaly už minulé zkušenosti s intervencemi v bývalých sovětských republikách, jako byla ta v Gruzii v roce 2008 nebo případ Ukrajiny, píše Moscow Times.
Jak budou obyvatelé Kazachstánu na vojenskou přítomnost Ruska reagovat, je podle Šíra těžké předjímat, vývoj nastíněný ruským zpravodajským serverem ale nelze vyloučit.
„Dovedu si představit, že budou vnímáni jako okupanti, minimálně u nacionalisticky naladěné části společnosti. Kazachstán je etnicky velmi komplikovaný, Rusové tam stále mají tři nebo čtyři miliony krajanů, tedy etnických Rusů, kteří často žijí mimo velká města, zejména na severu a severovýchodě při ruské hranici. Hrozí proto, že pokud to Tokajev neustojí a revoluce zvítězí, může se tím zvýšit pravděpodobnost, že Rusové budou chtít této situace využít a to zejména v těchto prorusky orientovaných regionech. Ale že by kazašská populace vítala ruskou armádu, která přijde na pomoc represivnímu režimu, tomu nevěřím,“ tvrdí Šír.
#Kazachstan
Vstup armád Ruska a dalších států není dobrou zprávou. A to tím spíše, že jejich cílem má být normalizace situace v zemi. Až příliš to připomíná neblahý vývoj v ČSSR po vstupu bratrských vojsk 1968.
Apeluji na všechny, aby se zdrželi násilí a umožnili dialog.
10:58 – 06. 01. 2022
Další vývoj v Kazachstánu
Velmi těžko se odhaduje také to, kam případné další nepokoje povedou a kolik obětí si nakonec vyžádají. Prezident Tokajev nicméně už během středečního projevu pohrozil, že proti demonstrantům hodlá postupovat „s maximální tvrdostí“.
Ukrajinská krize neslábne. Rusko využívá silové prostředky a dělá si předpolí pro jednání s USA a NATO
Číst článek
„Už teď je to krveprolití bezprecedentních rozměrů. Další vývoj ale bude záviset na tom, zda se podaří situaci zpacifikovat, nebo ne,“ podotýká odborník Univerzity Karlovy, podle kterého mohou pokračující nepokoje vést k dalším ozbrojeným střetům a dalším ztrátám na životech.
Nejdůležitější otázkou ale zůstává, jaký osud čeká Kazachstán a kdo o něm bude rozhodovat – jestli samotné vedení středoasijské země, Rusko nebo také další hráči. „Už jen samotný fakt, že tam Rusové posílají svou armádu, svědčí o tom, že chtějí posílit svůj vojenský vliv v zemi,“ míní Šír.
Důležitou roli přitom může sehrát i Čína, která se středoasijskou zemí sdílí více než 1500 kilometrů dlouhou hranici a kupuje od ní energetické suroviny. Peking sice dění označuje za „vnitřní záležitost“ Kazachstánu, zároveň ale volá po stabilizaci situace a nastolení „normálního společenského řádu“.
„Je otázkou, jak se k tomu postaví Čína, která je dominantním ekonomickým partnerem Kazachstánu. Když se v sousedním Kyrgyzstánu v roce 2010 odehrávaly pogromy, chtěli toho Rusové využít k tomu, aby na jihu Kyrgyzstánu zřídili novou základnu. Čína jim ale řekla ne, nakonec ji proto nezřídili,“ uzavírá odborník s upozorněním, že Kazachstán leží v regionu, který je z geopolitického hlediska „velmi citlivý“.
