Speciální operace na prodloužení Lukašenkovy vlády, říká o volbách v Bělorusku bývalá politická vězeňkyně
5️⃣0️⃣1️⃣prisonniers politiques actuellement au Bélarus. Ne les oublions pas
— Frédéric Petit (@fpetitAN) June 18, 2021
Un jour, un visage, un parcours⚪️⚪️
Aujourd’hui, Iryna Shchasnaya, administratrice de plusieurs canaux Telegram, détenue depuis le 18 novembre et condamnée à 4 ans de prison dans un procès à huis clos pic.twitter.com/StNAlszJqm
Bělorusko v neděli čekají předčasné prezidentské volby, po kterých pravděpodobně zůstane ve funkci Alexandr Lukašenko. V čele Běloruska stojí 30 let a stále utužuje tamní režim. Zlikvidoval politickou opozici, uvěznil nezávislé novináře a stupňuje nátlak na obyvatele. Podle Centra práv člověka Vjasna zůstává v běloruském vězení okolo 1200 politických vězňů. Do léta loňského roku mezi nimi byla i novinářka Iryna Ščasnaja.
V posledním životním období, které jste prožila v Bělorusku, jste byla politickou vězeňkyní. Skoro čtyři roky jste strávila v trestanecké kolonii. Proč vás zadrželi?
Byla jsem redaktorkou několika telegramových účtů, spravovala jsem například kanál „Moje země Bělorusko“. Zadrželi mě už po takzvaných prezidentských volbách v roce 2020. Volby byly v srpnu a mě zatkli v listopadu. Přišli pro mě do mého bytu. Nejdřív jsem byla ve vyšetřovací vazbě.
Pak nastalo něco, čemu říkali soud. Soudili na politický paragraf za údajnou přípravu masových nepokojů a nakonec mě poslali na čtyři roky do trestanecké kolonie. Tam už mi běloruský režim ukázal svůj cynický úsměv v plné podobě. Musím říct, že to, co jsem pak zažívala, bylo v mém životě velkou výzvou.
Můžete o tom období povědět víc?
Přístup vězeňské správy bych od samého začátku označila za šikanu. Pro politické vězně mají dozorci a další pracovníci kolonie zvláštní zacházení. Chovají se k nám hůř než k lidem odsouzeným za vraždu, obchodování s drogami.
Vše, co dělají, má lidi souzené podle politických paragrafů ponížit. I mezi vězni mají zvláštní status, těžko se to vůbec popisuje. Političtí vězni jsou například označení žlutou nášivkou.
Tím se odlišují od ostatních, kteří mají bílou nášivku. Takže i kriminálníci nás nazývají „žlutí“. Jsme zkrátka na první pohled rozpoznatelní. My a extremisté, protože ti mají také žlutou nášivku.
Lid a vláda jsou rozdílné věci. Běloruský projekt je evropský, říkají k prezidentským volbám aktivisté
Číst článek
A měli například ostatní vězni instrukce, aby se k vám, politickým vězňům, chovali špatně?
Ostatní vězni se k nám nechovali nějak hůř, nechovali se k nám výrazně nenávistně. Ale když začala válka na Ukrajině, tak někteří vězni, kteří sledovali běloruskou státní televizi, nám začali nadávat do nacistů. Že to, co se stalo na Ukrajině, jsme chtěli udělat v Bělorusku. Zároveň vězeňská služba nabádala ostatní vězně, aby nás sledovali a donášeli na nás, což se dělo.
O tom, jaké jsou podmínky v běloruských trestaneckých koloniích a věznicích, slýcháme od aktivistů a jiných propuštěných vězňů. Vy jste vězení opustila před půl rokem. Jsou podmínky pořád stejné?
Jak popsat podmínky té detence… Abyste si to představili, třeba do sprchy jsme mohli jenom jednou za týden, a to pouze na patnáct minut. Bez ohledu na to, jestli je léto nebo zima, kdy se člověk déle svléká ze všech vrstev.
Na oddělení nás bylo devadesát a dělili jsme se o pět toalet. Ani podmínky na celách nebyly moc dobré. Samozřejmě, vězení není sanatorium. Například strava ale objektivně nebyla nejhorší.
‚Preventivně sledovaná‘
Jak se vám podařilo vyjet z Běloruska? Existovala varianta, že byste tam po propuštění dál svobodně žila?
Vlastně to nebylo ani moje rozhodnutí. Nebyla jsem toho psychicky schopná, v takovém stavu jsem byla po propuštění – nedokázala jsem říct ano ani ne. Ale v Polsku tou dobou už žila moje rodina. Tady musím poděkovat lidem z BYSOL, evakuační služby, že mě odtamtud dostali. Rozhodli, pomohli mi a vše zařídili.
Viačorka: Kreml si bude Lukašenka držet, dokud to půjde. Volbám letos říkáme ,speciální volební operace’
Číst článek
Ale odejít bylo vaším rozhodnutím, nebo tedy s pomocí okolí. Nebylo to tak, že by vás režim odvezl na hranici a vyhnal?
Ne, ale podmínky toho propuštění byly velmi tvrdé. Nebyla bych volná. Byla jsem na seznamu preventivně sledovaných, což znamenalo domácí vězení. Ven bych mohla jen v určitých hodinách, nemohla bych ani opustit Minsk.
Jakmile by usoudili, že jsme podmínky třikrát porušila, mohla jsem se vrátit do vězení. Takže lidé z nadace hned den po mém propuštění začali jednat. Věděli, že bude nejlepší co nejdříve opustit zemi.
Vy jste novinářkou a politoložkou. Existuje v Bělorusku ještě v nějaké podobě nezávislá žurnalistika, nebo už všichni nezávislí novináři žijí v exilu?
Nezávislou žurnalistiku v Bělorusku režim zničil. Nezávislí novináři – redaktoři – jsou ve vězení. Jiní museli opustit Bělorusko, aby unikli pronásledování. V Bělorusku nezůstalo jediné svobodné médium. Vláda všechno převzala. Místo toho funguje obrovská propagandistická mašina, která ničí vše, co je spojené s opravdovým Běloruskem.
‚Politický boj nefunguje‘
V neděli čekají Bělorusko prezidentské volby. Postavil se nějaký kandidát proti Lukašenkovi?
V Bělorusku nefunguje politický boj. Bavíme se o situaci, kdy režim zlikvidoval jedenáct politických stran. To byly všechny opoziční strany, které stály proti Lukašenkovi. Zůstaly jen prorežimní strany. Celá země zažívá ze strany režimu teror.
Neexistuje, aby někdo nezávislý stanul proti Lukašenkovi. Ti lidé, kteří jsou vedení jako kandidáti, to jsou lidé speciálně napsaní na kandidátky, aby Lukašenko měl oficiálně nějaké konkurenty. Aby tomu mohl říkat volby. Já bych současnou situaci nazvala speciální operací Lukašenkovy party a běloruských tajných služeb k prodloužení Lukašenkovy vlády.
Nové represe, strach z protestů a tváře opozice za mřížemi. Lukašenko chce být posedmé prezident
Číst článek
Ještě nedávno nebyla ani známá jména sedmi oficiálně registrovaných protikandidátů. Předchází letošním volbám vůbec nějaká prezidentská kampaň?
Dlouhé roky jsem byla nějak spojená s dohledem nad volbami. Ať už jsem byla například pozorovatelkou těch dříve pořádaných voleb. Musím ale říct, že taková kampaň, jaká je v Bělorusku nyní, před rokem 2020 nikdy nebyla.
O těch jiných kandidátech vím jen díky tomu, že se politikou a volbami zabývám. Kdyby toho nebylo, asi bych ani neměla potřebu cokoliv o kandidátech vědět. Lidé samozřejmě jejich jména znají – třeba Hanna Kanapacka, která nekandiduje prvně. Ale celá ta kampaň je umělá, je na oko.
Letos také není možné volit ze zahraničí. Můžeme to zároveň brát jako další etapu nátlaku na lidi? Jako například, že si od loňska mohou nové cestovní doklady vyzvednout pouze v Bělorusku?
Vláda zná postoj Bělorusů žijících v zahraničí, vlastně i těch doma, protože většina Bělorusů je proti režimu. Ti v zahraničí asi všichni. Takže režim nepotřebuje, aby někdo z nich hlasoval.
Nemusí na jejich hlas brát zřetel. Všechno už je předem rozhodnuté, předem naplánované. Teď je nejdůležitější, aby v době té speciální volební operace nenastaly nějaké provokace.
‚Odebírání dětí z rodin‘
A jak s volbami souvisí nový zákon, podle kterého režim může rodičům odebírat děti?
Ano, od 1. ledna 2025 platí zákon, podle kterého rodiny, ve kterých rodiče byli administrativně nebo trestně souzení na základě politických paragrafů, můžou být zapsaní na seznam společnosti nebezpečných.
Je ustanovená speciální komise, která zkoumá, co se v takových rodinách děje. Jakmile shledá, že se tam děje něco neshodně s požadavky režimu, pak taková komise může rozhodnout o odebrání dítěte z rodiny.
47:29
Odsouzený neuznává, že se dopustil trestného činu. A nemá pocit viny. Příběh politického vězně Jana Janků
Číst článek
Jaká je teď situace a atmosféra před volbami?
To se mi trochu těžko posuzuje. Už půl roku jsem nucená žít v emigraci a vlastně žiju mimo už od roku 2020, tedy od chvíle, kdy mě uvěznili. Takže bezprostřední kontakt nemám. Ale dál situací v Bělorusku žiju, zajímám se o ni, čas od času se mi podaří zkontaktovat se různými cestami se známými.
Na základě toho, co se dozvídám, se nebojím situaci Bělorusů žijících v Bělorusku nazvat „společností žijící ve strachu“. Je to společnost už tak vystrašená a zároveň unavená tím strachem a útiskem.
Zároveň je to společnost hluboce vnitřně nastavená proti válce na Ukrajině, proti účasti Lukašenkova režimu v té válce a proti jeho podoře Ruska. Ale hlavní je ten strach. Strach je asi hlavní emocí, kterou Bělorusové už roky prožívají.
Přístup Západu
Rok 2020 mi přišel jako takový přelomový. Do té doby zahraničí moc nesledovalo, co se v Bělorusku děje. Informace o tamním dění se neobjevovaly v médiích moc často. Ale rozměr protestů po vyhlášení falešných výsledků srpnových voleb a následný rozsah represí proti protestujícím, přitáhl pozornost celé Evropy i velké části světa. Myslíte si, že i tentokrát bude svět prezidentské volby sledovat s takovým zájmem, nebo spíš ne, protože všichni víme, jaké výsledky volební komise vyhlásí?
Evropští politici a evropské politické struktury už před několika týdny řekli, že výsledky prezidentských voleb v Bělorusku neuznají. A to nás 26. leden teprve čeká.
Neuznají, že průběh voleb byl v souladu s demokratickými principy. Takže přístup Západu už je jasný, byl předem pojmenovaný. Z toho důvodu to, co se 26. ledna bude v Bělorusku dít, nebude mít na přístup Západu žádný vliv.
Ty volby nemůžou být mezinárodně uznané ve chvíli, kdy jsou pořádané pod pohrůžkami, represemi, kdy voliči čelí teroru a nemají žádnou kontrolu nad průběhem voleb. Takže ten zájem zahraničí ve volební den 2020 už se opakovat nebude. Jen doufejme, že režim nesáhne k provokacím.
Lukašenko už řekl, že dorůstá nová generace politiků. Přiznal, že se připravuje na předání moci. Jednoho dne. Znamená to pro Bělorusko aspoň nějakou změnu, uvolnění režimu do budoucna? Že by obyvatelé žili v autoritářském režimu, ale už ne pod takovým tlakem?
To je spíš takový výrok pro forma. Mluví o změnách, nových generacích, ale to on bude dál řídit Bělorusko.
A víme, kdo by Lukašenka mohl do budoucna v čele země nahradit? Mluví se třeba o jeho nejmladším synovi Nikolajovi. Nebo připadá v úvahu někdo z Lukašenkova okolí?
Nikolaj musí ještě trochu dospět, aby vůbec mohl vládnout zemi. Ambice má ale určitě starší syn Viktor. Ale tady je potřeba uvědomit si jednu věc. Budoucnost Běloruska úzce souvisí s tím, co se bude dít na Ukrajině. O budoucnosti obojího se bude rozhodovat současně.
‚Jsme moc rádi, že ho vidíme.‘ Běloruský novinář zveřejnil fotky bývalého Lukašenkova protikandidáta
Číst článek
To znamená, že jakákoliv proměna běloruského režimu – utužení, ještě pevnější spojení s Ruskem, nebo uvolnění závisí na tom, jak skončí válka na Ukrajině?
Teď, kdy se kvůli mezinárodní situaci mluví o možném příměří, si Lukašenko určitě přeje, aby k němu v nějakém stupni došlo. Protože pak by mohl mít užitek z financí, které Rusko začne hromadit. Ale jak to bude přesně, to ukáže čas.
Myslíte si, že se ještě někdy vrátíte do Běloruska?
Myslím na to každý den – na den, kdy se budu moc vrátit do Běloruska, k sobě domů. Já jsem samozřejmě Polsku vděčná, že mi umožnilo žít v bezpečných podmínkách. Velké díky patří nadaci BYSOL - protože dnes, s odstupem času, který jsem prožila tady, už vím, že přežívat v podmínkách daných běloruským režimem by bylo nebezpečné, byla by chyba tam zůstat.
Ale opravdu myslím na to, že takový den, kdy se budu moci v klidu, bezpečně a bez pronásledování vrátit, nastane. A až nastane, to se vrátím prvním autobusem. Nebo klidně půjdu pěšky. Vrátit se je můj sen.
Cítíte se v Polsku bezpečně?
V Polsku opravdu můžu mluvit o pocitu bezpečí. Můžu svobodně vyjádřit svůj názor. Můžu svobodně napsat komentář na sociálních sítích, aniž bych se musela bát, že za chvíli mi na dveře zaklepou služby.
Můžu se bavit se svými známými a kolegy z Varšavy, vyměňovat si s nimi názory, diskutovat – a nepřemýšlet nad tím, co můžu říct, jak a za jaké situace. Jestli to, co řeknu, neohrozí jakkoliv mě nebo mé blízké. Takže ano, osobní svobodu tu cítím.
‚Inspiruje mě k novým vtipům.‘ V Bělorusku odsoudili na šest let komika, který si dělal legraci z Lukašenka
Číst článek
Polská vláda chce v rámci boje proti nelegální migraci přijmout zákon, podle kterého by bylo možné dočasně omezit právo na azyl. Tento záměr zkritizoval polský prezident Andrzej Duda. Použil argument, že by to mohlo ohrozit kritiky režimů právě v Bělorusku a Rusku, kteří čelí doma pronásledování a do Polska často odchází do exilu. Myslíte si, že takové opatření by skutečně mohlo tyto žadatele o azyl ohrožovat?
Pamatuji si, jak se na to téma objevily informace. Samozřejmě jsme se o tom bavili – se známými, lidmi angažovanými v pomoci pronásledovaným. Podle mého názoru toto opatření není namířené proti lidem politicky pronásledovaným v Bělorusku.
Ale spíš by mohlo být použité proti lidem, kteří pochází z Běloruska, usadili se tady v Polsku a špehují, sledují své politicky aktivní krajany, oponenty režimu. Proč by tu takoví lidé měli zůstávat, když nepotřebují azyl, nepotřebují mezinárodní ochranu. Podle lidí, kteří pomáhají pronásledovaným lidem získat azyl, tento zákon kritiky režimu nepoškodí.
