Maduro vstoupil do třetího prezidentského období. ‚Opozice má strategii, ale málo trumfů,‘ říká politolog
Venezuelský prezident Nicolás Maduro v pátek vkročil do nového funkčního období. Jeho mandát ale neuznává řada států. V zemi se od voleb protestuje a režim dál zastrašuje opozici. Ve čtvrtek třeba zamaskovaní muži unesli zetě opozičního lídra a podle mnohých vítěze prezidentských voleb Edmunda Gonzáleze. „Strach z represe je obrovský,“ říká pro iROZHLAS.cz Karel Kouba ze Střediska ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Nicolás Maduro v pátek opět ujímá úřadu, opozice ale říká, že vyhrál jejich kandidát Edmundo González, jaké má opozice důkazy?
Opozice má velmi transparentní důkazy. Většinou když diktátorské režimy spáchají nějaký volební podvod, tak se můžeme pouze domnívat a dedukovat na základě nepřímých důkazů, jak velký volební podvod to byl, ale u tohoto volebního podvodu to víme velice dobře.
Venezuelskou ‚železnou lady‘ zatkly vládní jednotky. Lídryně opozice demonstrovala proti zvolení Madura
Číst článek
Venezuelská opozice dokázala získat z mnoha volebních obvodů dílčí volební výsledky a záznamy o volbách a následně je dala dohromady – dokázala to získat z osmdesáti procent volebních okrsků, což stačí na to, aby se ukázalo, že masivně vyhrál kandidát opozice Edmundo González a že výrazně prohrál obhajující kandidát Nicolás Maduro.
Je to argument, který je podpořený celou řadou analýz, včetně těch od volebních pozorovatelů, jako je Carter Center, které tam působilo. A výsledky (získané opozicí - pozn. red.) jsou k dispozici k nahlédnutí veřejně na internetu a naznačují, že vítězství Edmunda Gonzáleze bylo mezi 60 a 70 procenty hlasů. Nevíme to samozřejmě úplně kompletně, protože nemáme záznamy z 20 procent zbývajících volebních obvodů, ale je to velmi silný důkaz, že je nezpochybnitelné, že Edmundo Gonzáles zvítězil.
Opoziční protesty
Od doby zveřejnění výsledků provládním volební úřadem, které říkají, že vyhrál Maduro, dochází k nepokojům. Víme, kolik občanů se jich účastní, jak na ně reaguje vláda a jestli stále sílí nebo už oslabily?
Největší protesty byly samozřejmě po volbách, které se konaly 28. července. Na začátku srpna to byly skutečně masivní protesty, když se zveřejňovaly výsledky voleb. Účastnily se jich statisíce lidí. A venezuelská vláda nasadila všechny možné prostředky represe, aby protesty potlačovala, zavírala a zadržovala jejich účastníky – aktivisty občanské společnosti. Neumožnila protestům, aby pokračovaly.
Protesty se v průběhu podzimu utlumovaly. Když se v souvislosti s inaugurací Nicoláse Madura opozice opět začala svolávat, tak na včerejší (čtvrteční) protest, svolaný opozičními politiky, dorazilo velmi málo lidí – odhaduje se sedm tisíc účastníků včerejšího protestu v Caracasu. A je to nesrovnatelně nižší počet, než když byly masivní protesty z léta.
Cenu Václava Havla letos získala Machadová. Politička z Venezuely bojuje za právní stát a lepší demokracii
Číst článek
Vysvětlení je nasnadě. Venezuelští občané jsou unavení a strach z represe je obrovský. Odhaduje se, že zadržených v posledním půl roce bylo přes dva tisíce. Ví se o desítkách zastřelených účastníků protestů, ti byli zavražděni paramilitárními skupinami napojenými na režim. Takže náklady na to účastnit se protestů jsou velmi vysoké a mnoho lidí, kteří stojí o to, aby se změnil režim, má strach.
Je možné, že v okamžiku, kdy by začaly opět větší protesty, což není úplně vyloučené během dneška (pátku) nebo příštích dnů, tak je možné, že opět vyjde do ulic větší počet obyvatel. Ale v současné době je Caracas obležený a militarizovaný paramilitárními skupinami, armádou i policií.
Režim se chová velmi nevyzpytatelně, velmi paranoidně, vystavuje svou vojenskou převahu a moc. To skutečně není prostředí, kde by chtěla občanská společnost vyjít do ulic.
Takže se dá říct, že opozice nemá šanci nějak zvrátit Madurovu vládu. Opozice nemá jinou strategii než protesty?
Diktátorské režimy jsou nevyzpytatelné a opozice má strategii, ale má málo trumfů v rukávu, aby mohla proces nějakým způsobem zvrátit. Jedna strategie, o které mluví Edmundo González, je, že on otevřeně říká, že se chce vrátit z exilu do Venezuely, složit slib jako prezident a ujmout se prezidentského úřadu, protože se prohlašuje za legitimně zvoleného prezidenta.
Vánoce přijdou do Venezuely už v úterý. Madurův manévr má zklidnit politickou krizi po volbách
Číst článek
Jedna ze spekulací, která se objevuje, je, že by skutečně vyrazil do Venezuely a tam slib složil. Jenomže venezuelský režim velmi ostře říká, že v okamžiku, kdy vstoupí do Venezuely, tak buď bude sestřeleno jeho letadlo, nebo ho režim zatkne a zadrží. Bude zajímavé sledovat, jestli dorazí. Pokud ano, tak to bude úplně jistá krize pro režim, protože nebude vědět, co dělat. Ale moc reálná šance, že by to González udělal, není.
Jsou jiné alternativy, co může Edmundo González dělat a má samozřejmě podporu ze zahraničí, ale žádná z těchto alternativ nebo strategií nezní dostatečně realistická na to, aby se situace výrazně změnila. Venezuelský režim je silně konsolidovaný, má k dispozici vojenský aparát, má k dispozici podporovatele z řad byznysu napojeného na režim, z řad státních úředníků a podobně.
Režim je tajnůstkářský, nevidíme úplně do toho, co vymýšlí, ale nejsou vidět žádné trhliny, že by tam byli nějací reformátoři uvnitř režimu a podobně, nebo že by armáda byla nejednotná. Venezuelský režim už zvládl jiné krize v minulosti a bude schopný ustát s velkou pravděpodobností i tuto krizi.
Madurova Venezuela
Já se vrátím k osobě Nicoláse Madura. Jak by se dala charakterizovat jeho předchozí volební období? Co znamenala pro Venezuelu?
Toto je jeho třetí prezidentský mandát, takže on už byl dvanáct let prezidentem a v průběhu jeho vlády Venezuela prošla nejbrutálnější ekonomickou krizí, jakou kdy zažila jakákoliv latinskoamerická země.
Venezuela prošla ekonomickou krizí částečně kvůli svému ekonomickému zaměření na ropu, částečně kvůli špatné hospodářské politice režimu, částečně kvůli sankcím, důvodů je celá řada. Znamenalo to obrovský nárůst sociálních problémů, míra chudoby se dnes odhaduje na více než padesát procent, je tam obrovská míra inflace, která znehodnocuje jakékoliv úspory běžných Venezuelců.
Česko žádá Venezuelu o podrobnosti k zadrženému Čechovi. Úřady ho viní z podílu na spiknutí
Číst článek
Nejlépe je vidět špatná sociální situace na masivní migraci. Odhaduje se, že osm milionů Venezuelců emigrovalo v průběhu Madurovy vlády, což je více než čtvrtina venezuelské populace.
Ale zároveň věci se podařilo ne zlepšit, ale minimálně konsolidovat. Teď už po těch propadech dokonce Venezuela bude mít nějaký hospodářský růst. Podařilo se zabezpečit třeba základní potraviny, což byl ještě před několika lety velký problém, že hrozil hlad, že nebylo dostatečné zásobování potravinami.
Tak špatně na tom Venezuela už není a venezuelský režim dokáže zabezpečit nějaké základní fungování ekonomiky, byť je situace špatná. Ale zejména ve srovnání s minulým vývojem je možné hovořit i o nějaké ekonomické konsolidaci současné Venezuely.
Když většina světových států neuznává Madurovo vítězství, bude to v příštích letech pro Venezuelu znamenat, že bude ještě více izolovaná i ekonomicky? Takže by se to mohlo ještě zhoršit?
Ono už moc není jak. Protože sankce, které Spojené státy třeba uvalily na Venezuelu, jsou už poměrně vyčerpávající. Je možné ještě je nějak rozšiřovat, ale všichni jsou skeptičtí vůči reálnému účinku sankcí, které se ukázaly jako neefektivní nástroj na odstrašení Madurova režimu.
USA, Uruguay i Argentina neuznaly výsledky voleb ve Venezuele. Za vítěze označily opozičního kandidáta
Číst článek
Takže režim už je izolovaný v současné době od evropských zemí, izolovaný od Spojených států amerických nebo od svých latinskoamerických spojenců. Země, které by mohly vykonávat nějakou páku vůči venezuelskému režimu, ji buď vykonávat nemohou, nebo nechtějí – to jsou třeba země jako je Brazílie nebo Kolumbie, což jsou dva velcí sousedé Venezuely.
Obě tyto země mají levicové prezidenty, kteří by nějakým způsobem mohli pomoci zprostředkovat vyřešení politické krize, ale ani jeden z prezidentů se k tomu nemá. Brazilský prezident Lula da Silva konstatoval, že „Maduro je problém Venezuely, není to problém Brazílie“.
Venezuela je určitě v izolaci, má ale přístup ke svým zahraničním partnerům jako je Čína nebo Írán a další země i v Latinské Americe jako Kuba nebo Nikaragua. Takže to jsou její spojenci a dlouhodobí partneři, kteří udržují režim a pomáhají mu fungovat. To je situace, která se příliš nemění. Venezuelský režim ke svému fungování nepotřebuje Evropu a nepotřebuje Spojené státy americké.
