Ukrajinský Marshallův plán? Řada věcí se liší, jde spíš o marketing mající značit úspěch, míní odborník
Na konferenci o obnově Ukrajiny v Římě politici zmiňovali potřebu „Marshallova plánu pro Ukrajinu“, tedy společných kroků, jak zemi pomoci v období po konci konfliktu. Od americké poválečné podpory se ale liší přinejmenším v tom, že zde má naopak více zemí pomáhat jedné. Podle politologa Jana Šíra je také dané připodobnění spíše marketingovým tahem. „Jde o narativ, jenž v sobě obsahuje ohromný úspěch,“ podotýká odborník na Rusko pro iROZHLAS.cz.
Volodymyr Zelenskyj i Petr Pavel na konferenci v Římě upozornili na potřebu jakéhosi „Marshallova plánu pro Ukrajinu“. Konec války se zatím zdá být v nedohlednu, poznámka o něčem podobném ale nepadla poprvé. Jak moc je tedy jasné, že něco takového bude v případě Ukrajiny nepostradatelné?
Marshallův plán je velmi vágní pojem a používá se spíše jako metafora. Je potřeba říci, že o žádný „ukrajinský Marshallův plán“ se samozřejmě nejedná. To, co probíhalo po druhé světové válce ve smyslu americké pomoci pro poválečnou rekonstrukci evropských zemí, je něco jiného – lišil se mezinárodní kontext, cíle, podmínky…
Marshallův plán pro Kyjev či další miliardová pomoc. V Římě skončila konference o obnově Ukrajiny
Číst článek
Nejde tedy v souvislosti s tím, co říkáte, spíše o takový marketing, tedy že se nyní termín Marshallův plán používá jen proto, že se kdysi ukázal jako úspěšný?
Přesně tak. Je to narativ, jenž v sobě obsahuje ohromný úspěch. Dokud ale Ukrajina válčí, je samozřejmě potřeba ve veřejném prostoru držet vizi, že její boj bude zdárný, včetně toho, co bude následovat.
I to je podle mého názoru hlavní důvod, proč si státníci z historie daný pojem vypůjčují, jakkoli mám za to, že se liší řada podmínek, faktorů a dalších souvislostí, pokud jde o pomoc Ukrajině coby zemi, která v optimálním případě ruskou agresi přežije.
Obecné odlišnosti jsou asi jasné, můžeme je ale přece jen trochu více rozvést?
Tenkrát šly finance ze Spojených států a příjemci bylo několik zemí, nyní je příjemcem jedna země. Tehdy se vše činilo v kontextu stabilizace, mimo jiné například poražených zemí. To se samozřejmě týkalo i Německa, klíčové průmyslové velmoci, bez níž byla obnova poválečné Evropy nemyslitelná.
Dnes se bavíme o stabilizaci jedné země, která, jak všichni doufáme, zničující ruskou agresi přežije. Role Spojených států je zde pak trochu jiná. Na rekonstrukci poválečné Ukrajiny se jejich státní struktura bude podílet pomocí – z velké části nejspíše jiných – nástrojů. Tím narážím na dohodu o minerálech, společný investiční fond a tak dále. Jinak na začátku jste se ptala na nepostradatelnost, že?
Ano, jestli je už podobný plán v případě Ukrajiny něčím nevyhnutelným.
Zatím probíhá horká fáze konfliktu, vždy je ale dobré mít vizi, co bude dál v případě, že ten z jakéhokoli důvodu skončí. Zde to vypadá, že se tak pravděpodobně nestane na základě určité dohody s Vladimirem Putinem, ale může tomu být jinak. Nechci však moc zacházet do možností dalšího vývoje.
‚Klíčový týden pro Ukrajinu.‘ Zelenskyj očekává uzavření dohod i obnovu spravedlnosti
Číst článek
Navíc je zde v rámci plánů na ekonomickou obnovu mimo jiné nejen obnova jako taková, ale i například modernizace a zároveň adaptace Ukrajiny na podmínky, s čímž souvisí přijímání norem, standardů a tak dále v rámci ukrajinské integrace do Evropy.
Čím efektněji bude stát fungovat, tím samozřejmě vzroste i jeho odolnost vůči ruské agresi, jež může ještě neznámo jak dlouho pokračovat. Spousta kroků, které se v rámci poválečné rekonstrukce předpokládají, a o nichž se nyní bavíme, v jejím kontextu dává smysl i v probíhajícím vysokointenzivním konfliktu.
To znamená, že Ukrajina samozřejmě musí odbourávat byrokratické bariéry, bojovat s korupcí, a tím spíše nyní, dokud do ní „tečou“ peníze ze zahraničí. Pokud jí Rusové vybombardovali energetiku, nemůže obnovu tak klíčové infrastruktury nechat na konec války, neboť by jednoduše nepřežila.
Co potřebuje i co nabízí
Vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný zmiňoval, že plán by měl být postavený na bázi především úvěrů doplněných granty. Mohli bychom jen stručně popsat, jak by v praxi jeho aplikace měla vypadat?
Vše se samozřejmě musí konat v souladu s určitou legislativou, probíhat transparentně a být ověřitelné. Každý, kdo peníze čerpá, by za to měl nést zodpovědnost. To znamená, že zde jde o to, jak vytvořit příhodné mechanismy, které propojí případné donory či investory s příjemci na ukrajinské straně. A pokud jde o granty nebo půjčky, na tom stojí velká část transformační pomoci bez ohledu na to, zdali válka probíhá, či ne.
Nechci, aby to vyznělo zle, ale nikdo vám nedá peníze jen proto, že jste mu sympatická. Vše musí stát na nějakém projektu, který by měl být v ideálním případě schopen sám sebe reprodukovat a dlouhodobě přežít. Jen tak se dá napomoci tomu, aby ekonomika běžela dál bez ohledu na to, co se děje.
Pokud jde o půjčky, ty se dají dostat i na světových trzích. Průšvih je ale v tom, že v momentě, kdy v zemi probíhá válka, jsou samozřejmě dražší, protože poskytovatel si chce pokrýt riziko toho, že dává peníze v prostředí, kde existují objektivní faktory, které mohou ohrozit, znemožnit nebo zhoršit realizaci konkrétního investičního projektu.
Už jsme zmiňovali jeden zásadní rozdíl, a sice že v případě Marshallova plánu šlo o jednu zemi poskytující pomoc vícero státům, nyní je to naopak. Podle Pavla by se měla zapojit Evropská unie, Kanada, Spojené státy, Velká Británie, Japonsko… Minimálně v Evropské unii ale máme Maďarsko a Slovensko, nehrozí tak, že by se konečná podoba plánu mohla dlouho táhnout, že přijdou neshody a tak dále?
Evropa sama o sobě má už nyní řadu nástrojů, které určitým způsobem reagují na to, že Ukrajina k přežití urgentně potřebuje mimo jiné makroekonomickou finanční pomoc. Týká se to Ukraine Facility, Ukraine Investment Framework a tak dále. Do toho již tedy Evropa zainteresovaná je.
Součástí jakékoli obnovy Ukrajiny bude rovněž to, že se, i pokud jde o regulatorní rámec, bude přibližovat zemím sdruženým v sedmadvacítce, přístupové hovory už probíhají. Ani Fico ale zatím nijak nezpochybňuje, že by se Ukrajina neměla stát členem Evropské unie, tudíž si myslím, že zmíněné nijak nehrozí.
Díváte se na to, když jste otázku takto položila, jakože Ukrajina něco přijímá a někdo jí něco dává, ono ale jde o společný projekt do společné budoucnosti a funkčního prostoru nejen humanitárního a politického, ale i ekonomického. Změnil bych trochu perspektivu a pak třeba i některé obavy zmíněné v kontextu otázky odpadnou.
Na oné konferenci v Říme Petr Pavel představil jedenáctibodový seznam. Kdybychom to stručně shrnuli do témat, co všechno by plán měl obsahovat?
Neomezoval bych to na českou představu. Co vím, tak prezident zdůrazňoval určité sféry, kde se již Česká republika angažuje, a i z toho důvodu je třeba zmínil jako pozitivní příklad toho, kde se dá co dělat a tak dále.
Náš hovor jste pak začínala odvoláním na konferenci v Římě – tam byly rozhovory rozděleny do určitých klastrů, skupin a vychází z Luganských principů, domluvených ještě v roce 2022 na první konferenci. Zde se bavíme spíše o principech než cílových sférách, kam by peníze měly téct.
Merz pochybuje, že by Ukrajina vstoupila do Evropské unie před rokem 2034. Rekonstrukce prý zabere roky
Číst článek
V každé civilizované zemi musí samozřejmě plynout do lidí, do lidského kapitálu. Ukrajina pak mimo to má co nabídnout, ať už jde o energetiku, nerostné suroviny nebo technologicky vyspělé součástí průmyslu a tak dále. Smyslem jakékoli obnovy budou určité principy, jimiž bude proces řízen, než to, že by se vytipovalo nějakých sto lukrativních podniků. Na to byste nepotřebovala plán ani veřejné peníze.
Tím hlavním, co bude Ukrajina potřebovat, bude samozřejmě reforma institucionálního, právního a regulatorního rámce tak, aby sama o sobě naplnila naši představu funkční evropské země.
Poté se razantně zvyšuje pravděpodobnost, že tam případní soukromí investoři budou sami investovat, neboť to pro ně bude výhodné. Také je ale potřeba říci, že se pořád bavíme o poválečné obnově, avšak proto, aby mohla proběhnout, je nejdříve potřeba válku vyhrát.
Daný faktor nám do velké míry může trochu zamávat či zamíchat s prioritami úsilí, které na podporu Ukrajiny budeme, nebo nebudeme vykládat. Jak jsem tedy zmiňoval, některé věci jde a je dobré dělat již teď, například různé typy reforem, k dalším pak bude možné přikročit, až skončí aktivní fáze bojů.
