‚V Rusku zločiny nikdo stíhat nebude.‘ Zřídit zvláštní mezinárodní tribunál ale není jednoduché
Potrestání zločinů na mezinárodní úrovni přichází často až ve chvíli, kdy to na národní úrovni není reálné nebo je to nedostatečné. „Proto se o tom uvažuje ve spojitosti s Ruskem. Tam nikdo zločiny stíhat nebude,“ komentuje pro iROZHLAS.cz právník Martin Faix. Pravděpodobnost je podle něj v tomto momentě minimální. Je to jeden z důvodů, proč sílí hlasy po ustanovení mezinárodního trestního tribunálu. Jenže cesta k němu je trnitá.
Práva národní a mezinárodní se mají doplňovat. Primární úlohu má ale vždy národní stát. V případě válečných zločinů páchaných Rusy na Ukrajině by měl skutkovou podstatu řešit ruský soud. Jenže když to ruský soud nedělá, řeší se otázka, jakým způsobem se k tomu postavit.
Ženevské konvence
Úmluvy, které upravují podmínky a pravidla na ochranu osob, které se neúčastní boje (civilisté, zdravotníci) nebo jsou z bojů vyřazeny (váleční zajatci, ranění, nemocní), během ozbrojených konfliktů podle mezinárodního práva. Ratifikovalo je 196 států světa, které je implementovaly do národního práva. Shodují se na tom, že existují zločiny, pro které platí „univerzální“ jurisdikce – jsou tak závažné, že je může stíhat každý stát na světě.
Po začátku ruské invaze na Ukrajinu se téma stalo aktuální hned na jaře, když vyšly najevo zvěrstva z Buči. Pro rozsouzení zločinů spojených s ruským útokem proti Ukrajině a s tím vzniklou potřebou zvláštního tribunálu se vyslovil v červenci ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Řekl to na konferenci, kde zástupci více než 40 zemí a Mezinárodního trestního soudu (ICC) debatovali o spolupráci při vyšetřování válečných zločinů spáchaných během konfliktu.
„Stávající soudní instituce nemohou dohnat k zodpovědnosti všechny viníky. Je tím pádem potřeba zvláštního tribunálu pro rozsouzení zločinů ruské agrese proti Ukrajině,“ uvedl Zelenskyj ve videonahrávce přehrané během konference konané v nizozemském Haagu.
Minulý týden byly v Izjumu odhaleny masové hroby. Stav těl, která v nich vyšetřovatelé našli, dával tušit, že někteří lidé zažili před smrtí mučení. Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) proto v sobotu vyzval k rychlému ustanovení zvláštního mezinárodního tribunálu.
„Se zahraničními partnery se chci o možném zřízení mezinárodního tribunálu bavit, a to již tento týden v rámci své účasti na Valném shromáždění OSN v New Yorku,“ napsal ve vyjádření pro server iROZHLAS.cz. Podporu pro zahájení mezinárodního vyšetřování zdůraznil také při svém čtvrtečním projevu v Radě bezpečnosti, kde promluvil jakožto první Čech po téměř 30 letech.
Spletitost vzniku
Přetavit prohlášení v realitu je ale náročné, složité organizačně i s ohledem na vynucenou časovou prodlevu. Děje se tak přesto, že právní oporu tento institut má, dokonce existuje řada precedentů. Je ale nutná politická vůle, která se může ve výsledku ukázat jako jedna z výrazných překážek.
„Výzvy ke vzniku speciálního trestního tribunálu jsou smysluplné, ale do velké míry záleží na tom, zda a jakou se podaří vyjednat podporu nejen v rámci Evropy, tam asi podpora bude, ale hlavně mimo ni. Otázka je, zda se k tomu připojí i jiné země,“ upozornil pro iROZHLAS.cz odborník na mezinárodní právo Martin Faix.
Tribunály historicky vznikaly dvojím způsobem – rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN nebo dohodou států, jako v případě Mezinárodního trestního soudu.
Římský statut
Je mezinárodní smlouva, která především zakotvuje pravomoce Mezinárodního trestního soudu, vymezuje trestné činy, které pod jeho jurisdikci spadají, a upravuje také orgány soudu a procesní pravidla pro řízení před soudem. Pod jeho pravomoc náleží stíhat nejzávažnější trestné činy: válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, genocidium a zločin agrese spáchané po roce 2002 (začátek činnosti).
Soud může stíhat zločiny spáchané kýmkoli a kdekoli, požádá-li jej o to Rada bezpečnosti OSN. Stíhání je však zahájeno teprve až poté, co daný stát není sám schopen nebo ochoten stíhat konkrétní osobu před svými národními soudy.
Smluvními stranami je k letošnímu roku 123 států světa. Ratifikovaly jej všechny státy Evropské unie.
V minulosti byla stanovena čtveřice ad hoc tribunálů. Norimberský soud vedený proti hlavním představitelům nacistického Německa, za jeho ustanovením stály Spojené státy, Sovětský svaz, Francie a Velká Británie. Tokijský tribunál trestal vůdce Japonska po druhé světové válce a opět ho vedly vítězné mocnosti. Vznik a fungování mezinárodních trestních tribunálů pro bývalou Jugoslávii a pro Rwandu byly rezoluce Rady bezpečnosti OSN.
Mimo to byla vytvořena první permanentně fungující mezinárodní trestní instituce v Haagu – Mezinárodní trestní soud (ICC). Ten je univerzální, nevztahuje se k žádnému konkrétnímu konfliktu. Do jisté míry limitující je ale v tom, že se k němu zavázaly státy smlouvou, a pro spuštění líčení je tedy nutný jejich souhlas.
Snahou západních států je ale v kontextu současné války na Ukrajině dostat před soud Rusko, respektive jeho představitele odpovědné za rozpoutání války a zločiny páchané na Ukrajině. Rusko ale nepodepsalo zakládající smlouvu Mezinárodního trestního soudu – Římský statut, čili jeho obyvatelé nemohou být souzeni.
Možnost vytvoření trestního tribunálu Radou bezpečnosti OSN padá také. Ve chvíli, kdy má Rusko v tomto orgánu právo veta, není bez změny politického vedení či pravidel fungování Rady bezpečnosti OSN možné, aby vznikl tribunál na základě rezoluce.
Je třeba hledat jiný způsob. „Není v tom čistě touha trestat. Ale také potřeba bránit určité základní hodnoty, zejména mezinárodní mír a bezpečnost. Navíc to plní odstrašující efekt,“ komentoval snahy právník Faix.
Nový tribunál?
Mohl by tedy vzniknout nový ad hoc soudní tribunál? Faix upozornil na to, že i v případě, kdy některý z evropských států s takovým návrhem přijde, nemusí to nutně znamenat, že pro to získá podporu. „Tribunál má o to větší legitimitu a šanci uspět, čím víc států podpoří jeho vznik,“ doplnil odborník na mezinárodní právo.
Za rozpoutání války by Putina měli postavit před mezinárodní tribunál, říká Rychetský
Číst článek
„Už nyní analyzujeme, jaké máme právní možnosti ke stíhání současného ruského vedení. V tuto chvíli totiž neexistuje způsob, jak stíhat Putina, Lavrova a další vysoce postavené ruské činitele za spáchání zločinu agrese. Mezinárodní trestní soud (ICC) se může zabývat pouze důsledky, tedy válečnými zločiny a zločiny proti lidskosti. My nyní hledáme způsob, jak stíhat konkrétní viníky, kteří stáli na začátku této války. Náš cíl je jediný – potrestat všechny válečné zločince,“ vysvětlil pro iROZHLAS.cz Lipavský.
Aby se tak stalo, je zapotřebí shody více států, které společně podepíší zakládající smlouvu. Tou stanoví základní parametry – co soud bude soudit, v jakém časovém a geografickém rozsahu, jakým skutkovým podstatám mezinárodních zločinů se bude věnovat.
Státy se při vzniku zavazují na spolupráci potrestání zločinů právě s novou institucí. V případě, že se na jejich území vyskytne člověk, na kterého mezinárodní trestní soud vydá zatykač, vydají ho ke stíhání. Žádné povinnosti pro tuto spolupráci ale nevyplývají pro třetí země, které smlouvu nepodepíšou.
„Pokud by se stalo, že se všechny státy (s výjimkou Ruska) připojí k takovému tribunálu, prakticky by to znamenalo, že ruští představitelé, kteří by měli být postaveni před soud, by nemohli z Ruska odejít. Protože v momentě, kdy by vycestovali, měly by ostatní státy povinnost je zatknout a vydat k procesu,“ uvedl příklad právník.
Ještě se ale nabízí možnost vytvoření tzv. hybridních tribunálů, kdy jsou válečné zločiny stíhány na národní úrovni. Řeší se však zásadní otázka: jak se dostat k člověku, který má být trestně stíhán. Za aktuální situace by musely být takové soudy vytvořeny v Rusku. „Což je nemyslitelné bez toho, aniž by se tam změnila politická situace,“ doplnil Faix.
Zainteresovanost národů
S ohledem na všechny zákonitosti přirozeně vzniká časová prodleva, jak dlouho může trvat, než nějaký mezinárodní soud vznikne. Třeba u stálého tribunálu v Haagu je to probíhající proces, kdy pořád narůstá počet států, které zakládající smlouvu posuzují a ratifikují. Jiné je to pak u ad hoc mezinárodních tribunálů, které vznikají z rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN.
Zakládající smlouva
Dává do pohybu celý proces vzniku nového soudního tribunálu. Stanoví mechanismy, za jakých bude soud fungovat, určí pravidla a proporcionalitu, kterou se budou vybírat soudci. Zároveň určí, kde bude instituce sídlit.
Vyšetřování nicméně probíhá a je možné ho vést na národní úrovni. Odborník na mezinárodní právo zdůraznil, že trestní spravedlnost funguje na myšlence, že primárně by zločiny měly být stíhány na národní úrovni. „Efektivita může být vyšší z hlediska toho, že národní orgány mají plnohodnotnou možnost vyšetřovat, stíhat, mají pod sebou všechny výkonné složky nebo donucovací prostředky. Mnohé z toho je na mezinárodní úrovni velmi problematické,“ uvedl Faix.
Klasifikaci trestných činů obsahuje například i český trestní zákoník. V současnosti už je možné uvést příklady, kdy policie v této věci započala pátrání. Vrchní státní zastupitelství v Praze na dotaz serveru iROZHLAS.cz napsalo, že v Česku probíhají výslechy osob, které mají informace k válečným zločinům na Ukrajině.
Úřad odkázal také na online dotazník, který spustila policie, kde je možné podat oznámení ve čtyřech jazycích – v češtině, angličtině, ukrajinštině a ruštině. „Poskytnuté informace z dotazníku budou policejním orgánem vyhodnoceny, přičemž tyto informace mohou být klíčové pro objasnění válečných trestných činů, pro identifikování pachatelů a pro jejich trestní stíhání v souladu s tzv. univerzální jurisdikcí,“ komentoval zástupce Martin Bílý.
Ať se na mezinárodní úrovni ustanoví společný soud, jeho následné rozhodování se bude zakládat na shromážděných důkazech. Proto je nutné provádět sběr svědectví kontinuálně, aby jich bylo dost.
Na policejní výzvu k nahlášení válečných zločinů od srpna zareagovaly desítky lidí, informoval server iROZHLAS.cz. „Cílem vytvořeného dotazníku je zejména urychlení celého procesu a co nejmenší zatížení svědků, kteří jsou zpravidla prožitými událostmi traumatizováni,“ vysvětlila Barbora Kudláčková z tiskového oddělení Národní centrály proti organizovanému zločinu.
Narážela na to, že mnohé skutky je problematické ověřit – co se týká komplexnosti informací či důvěryhodnosti svědků.
Vyšetřování proto provádí i ukrajinská prokuratura, která už prezentovala některá rozhodnutí. „Ukrajina na to má právo. Zločiny se staly na jejím území, byly prováděny na jejím obyvatelstvu atd. Tam, kde ta možnost je – mají možnost vyšetřovat, mají přístup k důkazům – už proces probíhá,“ vysvětlil právník Faix.
