Expertka: Břemeno migrace nemůže ležet jen na Itálii a Řecku, výhrůžky ale řešení napříč EU nepřinesou
„Mezi evropskými státy musí existovat mechanismus sdílení migrační zátěže. Nemůže to fungovat tak, že Itálie nebo Řecko ponesou všechny náklady spojené s migrací jen proto, že leží při pobřeží Středozemního moře,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz německá odbornice na Blízký východ Muriel Asseburgová, která přijela do Prahy na pozvání Ústavu mezinárodních vztahů. Jaká je podle ní budoucnost Sýrie? A dokáže Německo integrovat děti islamistů?
Po konci války v Sýrii bude jednou z největších výzev rekonstrukce země a návrat milionů uprchlíků a vnitřně vysídlených lidí zpět. Věříte, že se to v dohledné době podaří?
Nejsem zrovna optimistická, a to hned z několika důvodů. Jeden z nich je, že ukončení války v Sýrii není tak rychlé. Režim (prezidenta Bašára Asada) stále nemá pod kontrolou zhruba třetinu území, v některých oblastech se stále bojuje... V těchto regionech tak spíš než konec války hrozí, že situace bude dál eskalovat – jedná se především o severovýchod země a provincii Idlib. V těchto regionech bude trvat ještě dlouhou dobu, než se situace uklidní.
Kdo je Muriel Asseburgová?
Muriel Asseburgová je analytičkou Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní otázky, který spadá pod nadaci SWP. Zabývá se především Blízkým východem a Afrikou. V září vystoupila na Mezinárodním sympoziu „Česká zahraniční politika“, které pořádal Ústav mezinárodních vztahů.
Druhou věcí je, že zbývající buňky Islámského státu jsou stále velice aktivní. Přeskupují se a musíme počítat s tím, že se budou dál snažit o vlastní obnovu. Nelze navíc čekat, že by syrský režim a opozice uzavřely nějakou mírovou dohodu nebo se společně snažily o řešení konfliktu či proces usmíření. Možná tedy dojde k ukončení násilí ve smyslu války, ale to neznamená, že přijde mír.
I proto bude velmi těžké hledat sponzory, kteří by se na rekonstrukci Sýrie podíleli. Nejde ale jen o obnovu infrastruktury a postavení nových domů, nýbrž i rekonstrukci společnosti samé. Jedině to může přinést dlouhodobou stabilizaci země.
O Sýrii vedou intenzivní jednání hlavně Turecko, Rusko a Írán. Experti ovšem upozorňují, že tyto státy mají jiné plány než Západ. Jsou podle vás rozhovory těchto regionálních velmocí pro Sýrii potenciálně nebezpečné?
Tyto země mají určitě jiné plány než Západ, podle mě je ale dobře, že udávají syrské otázce směr, dokážou si sednout k jednomu stolu a hledat řešení. Je sice pravda, že se jimi dojednané závěry nemusí Evropanům nebo Američanům líbit. Na druhou stranu ale není možné hledat řešení bez ohledu na Turecko, Rusko a Írán, protože jde o významné hráče syrského konfliktu, kteří mají na situaci velký vliv.
Režim v Damašku přišel o notnou část své suverenity především ve prospěch Ruska a Íránu. Část syrského území zároveň okupuje Turecko. To je současná syrská realita, proto není možné bez těchto mocností najít řešení.
Znamená to, že půjde o mírové řešení, které povede k dlouhodobé stabilizaci země? Pochybuji, ale Západ se tak trochu rozhodl, že nechce mít nad Sýrií vliv, a do značné míry se tam přestal angažovat. Není proto překvapivé, že západní mocnosti nesedí u vyjednávacího stolu a nerozhodují o budoucnosti Sýrie, byť Spojené státy zde stále mají nemalý vliv.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan začátkem září prohlásil, že by na severu Sýrie měla vzniknout takzvaná bezpečná zóna, kam by Ankara mohla přesunout až tři miliony syrských uprchlíků. Jak tento plán hodnotíte?
To je složitá otázka. Rozumím tomu, že Ankara chce zmírnit problémy s uprchlíky na svém území, protože Turecko je hostitelem největšího počtu syrských běženců a představuje to pro něj obrovskou zátěž. Nejde přitom jen o peníze. Otázka syrských uprchlíků vyvolává i politické problémy a obavy obyvatel o budoucí vývoj v zemi.
Sýrie požaduje odchod cizích sil, jinak zasáhne, uvedl syrský ministr zahraničí v New Yorku
Číst článek
Na druhou stranu: vytvoření něčeho, co Turci nazývají „mírový koridor“ a co má vzniknout na severu Sýrie, jde proti mezinárodnímu právu. Spíš než zajištění bezpečnosti běžencům je hlavním cílem turecká snaha zabránit vzniku kurdské autonomie na severu Sýrie. Celá tato myšlenka je proto mírně řečeno pochybná.
Něco takového navíc Turci nemůžou realizovat bez masivního zapojení vojenských sil a nemyslím si, že to povede ke stabilitě. Z minulosti máme opačné zkušenosti – jedním z příkladů je i oblast Afrínu (s cílem vyhnat kurdské milice YPG, které Ankara považuje za teroristickou organizaci, Turecko zahájilo operaci v severosyrské oblasti Afrín loni v lednu, v březnu pak Afrín dobyla – pozn. red.). To je model, který pravděpodobně uvidíme na severovýchodě země, pokud Turecko vytvoření bezpečné zóny prosadí.
Migrační politika EU má víc nedostatků
Turecko hrozí, že pokud mu Evropa nepomůže s vytvořením bezpečné zóny na severu Sýrie, otevře syrským uprchlíkům cestu vedoucí do Evropy. Je třeba brát tyto hrozby vážně?
Je to jedna z karet, se kterými se Turecko snaží hrát.
Rozumím sice obavám Ankary a jejímu požadavku, aby se Evropa víc podílela na nákladech spojených s uprchlickou krizí, nemyslím si ale, že je přijatelné unii tímto způsobem vyhrožovat. Lepší by bylo sednout si k vyjednávacímu stolu a snažit se najít řešení problému společnými silami. Turecko má zájem na tom udržet při životě migrační dohodu s Evropskou unií, chce na ní ale zároveň vydělat víc. A o tom všem by se mělo u jednacího stolu mluvit.
Pokud zůstaneme u tématu migrační krize do Evropy, co říkáte na snahy Itálie prosadit v Evropské unii nový systém přerozdělování žadatelů o azyl? Řím už v jeho snaze podpořila Paříž, značná část zemí EU v čele s Visegrádem se však k automatickému redistribučnímu mechanismu dlouhodobě staví velice odmítavě. Má podle váš Itálie šanci plán v EU prosadit?
Neznám podrobnosti tohoto plánu, proto ho raději nechci přímo komentovat. Budu tedy mluvit obecně. To, že se členské státy nedokážou shodnout na společném systému řešení migrace, je podle mě jedna ze slabých stránek unie. Mezi evropskými státy samozřejmě musí existovat nějaký mechanismus sdílení migrační zátěže. Nemůže to fungovat tak, že Itálie nebo Řecko ponesou všechny náklady spojené s migrací jen proto, že leží při pobřeží Středozemního moře. Musíme tedy najít způsob, jakým by se Evropa na tomto problému mohla společně podílet.
Rychlejší vyhošťování i konec chaosu ve Středomoří. Jak chtějí země EU přerozdělovat migranty?
Číst článek
Nemáte obavy, že podobné plány na přerozdělování migrantů mohou vést k dalšímu prohloubení příkopu mezi evropskými státy?
Jsem si samozřejmě vědomá toho, že jsou členské státy, jimž se tento přístup nelíbí. Ale jak říkám: je nutné najít řešení, které zajistí, že břemeno migrace nebude ležet jen na některých členských státech.
Nový systém nicméně nesmí vzniknout na základě výhrůžek. Evropské státy na něm musí pracovat společně. Myslím, že všechny unijní země vidí, co se v současnosti děje kolem brexitu, a nikdo nechce, aby se tento scénář opakoval. Proto podle mě neexistuje jiná cesta než hledat řešení společně.
Jaké jsou podle vás další nedostatky unijní migrační politiky?
Jeden z problémů vidím v dohodách, které v posledních letech uzavřela Evropská unie s některými autoritativními státy, především v Africe. Tyto dohody byly uzavřeny s cílem zabránit migraci do Evropy, ve skutečnosti ale vedou hlavně k posilování těchto režimů – a čím represivnější tyto režimy budou, tím vyšší bude i riziko migrace z těchto zemí. Podle mě je to tedy velice krátkozraká strategie. Místo toho, aby se Evropská unie snažila situaci na místě zlepšit, posiluje kapacity těchto režimů, což není zrovna prozíravé.
Které státy máte přesně na mysli?
Například Súdán nebo Egypt. Jedná se ale také o některé státy Afrického rohu.
Nejasný přístup k členům Islámského státu
Tak jako některé jiné země, i Německo řeší dilema, jak přistoupit k otázce přijímání svých občanů, kteří odjeli na Blízký východ, připojili se k takzvanému Islámskému státu, ale po pádu chalífátu se chtějí vrátit zpět... Jak se k jejich návratu v současnosti Berlín staví?
Zatím to nebylo definitivně rozhodnuto. Na severovýchodě Sýrie v současnosti probíhá mise za účasti německého ministerstva zahraničních věcí, která se snaží zmapovat situaci na místě. Německo zatím přijalo jen pár dětí (bojovníků Islámského státu), konečné rozhodnutí o tom, zda se přihlásit k odpovědnosti za tyto lidi s německým občanstvím, ale stále nepadlo.
Babiš podpořil bezpečnostní zónu v Sýrii. ‚Erdogan má jasný plán, jak vyřešit problém s uprchlíky,‘ řekl
Číst článek
A je Německo připraveno vzít tyto lidi zpět na své území?
Na to nemohu odpovědět, můžu ale říct, že Německo je velké a bohaté. Neměl by proto být problém vzít tyto lidi zpět. Samozřejmě to ale nebude bez nákladů, protože je nutné navrátivší důkladně monitorovat.
Někteří se nikdy nevzdali ideologie Islámského státu, děti vyrostly v hrůzostrašném prostředí a byly vychovávány i vyučovány podle islamistických pravidel. Není to tedy jenom o tom přivézt je zpátky do Německa. Musejí projít reintegračním a vzdělávacím programem, nejsem si ale jistá, jestli už nějaký takový existuje.
Věříte, že je vůbec možné je integrovat do západní společnosti?
Myslím, že část z nich ano. U některých ale bude integrace velmi obtížná, ne-li nemožná. Ti pak budou muset být neustále sledováni, aby bylo tak zajištěno, že nebudou pro společnost nebezpeční.
Přesto by podle mě neměli zůstávat tam, kde jsou nyní. Budou zdrojem obav a nestability bez ohledu na to, kde se nacházejí. Útoky na Evropu můžou být plánovány i ze Sýrie nebo Iráku. Není proto řešením říct: „My s tím nechceme mít nic společného.“
