Moldavsko se bouří proti vládě oligarchů. Lidé touží po důstojnějším životě
Obyvatelé nejchudší země Evropy – třímilionového Moldavska – mají dost vlády oligarchů a politiků zkorumpovaných mimo jiné i evropskými, a tedy našimi penězi. Proti vládě a za nové volby protestují ve stanových táborech v centru hlavního města Kišiněva už od září. Zatím bez hmatatelného výsledku.
V Kišiněvě mají dvě stanová městečka. Jedno před budovou parlamentu, kde se sdružily opoziční síly spíše proruské orientace, a druhé před budovou vlády, asi půl kilometru od toho prvního, kde protestují stoupenci proevropského kurzu Moldavska.
Zpravodaj ČRo Martin Dorazín se vypravil do Moldavska. Lidé se v nejchudší zemi Evropy bouří proti vládě oligarchů a zkorumpovaných politiků
Pan Petr se slzami zlosti i smutku vypráví, že své dcery neviděl už čtyři nebo pět let. Děti ani bratři se doma neuživí, není práce, a proto odjeli za výdělkem na západ. Domů, do Moldavska posílají jen peníze, ale i ty zmizely ve vytunelovaných bankách.
„Proč vůbec žijeme? Proč nemůžeme žít v normálním státě a radovat se z rodiny a přátel? Všichni jsou pryč a tady zůstali jen ti, se kterými je snadné manipulovat. Vláda si myslí, že nás zvládne. My se ale nevzdáme – buď vyhrajeme, nebo zahyneme. Než umřít hlady, raději umřu za naši vlast,“ říká Petr.
'Za šest let žádné reformy'
Strážce stanového městečka pan Nicolae se diví, proč Evropská unie šest let podporovala zkorumpované moldavské vlády ze zákulisí řízené oligarchou Vladimirem Plachotnjukem, které proevropskou orientaci jen předstíraly, aby z Bruselu vysály co nejvíce peněz a nakonec skončily v náručí Moskvy.
„Takzvané proevropské strany evropskou myšlenku zkompromitovaly. Před šesti lety bylo pro asociaci s Evropskou unií 75 procent lidí, dnes je to padesát na padesát. Vlády za šest let pod evropskou vlajkou neprovedly žádné reformy, rozkradly, co se dalo, a lidé už dnes nikomu nevěří,“ podotýká Nicolae.
'Zachránit to málo, co zbylo'
Zatímco ve stanovém městečku proevropských demonstrantů se spíš diskutuje, v táboře moldavských socialistů a jejich spojenců vládne téměř vojenská disciplína a pořádek. Než získám povolení ke vstupu, projdu malou lustrací a pak mě průvodce pan Stanislav Bělousov vede mezi polystyrenovými stany k tomu svému.
„Už jsme tady téměř čtyři měsíce, já osobně 137 dní. Přijel jsem ze severního Moldavska. Nejsme pro komunisty, centristy ani pravici. S manželkou Marikou jsme tady proto, abychom zemi zbavili oligarchů,“ vysvětluje Bělousov.
„Před šesti lety jsem udělala velkou chybu, když jsem volila lidi, kteří naslibovali hory-doly, ale vůbec nic z toho nesplnili. Teď chci tuto chybu napravit. Takto už dál žít nemůžeme, s manželem vyděláváme dohromady tři sta eur, z toho sto jde na elektřinu, vodu a plyn. A za dvě stě eur máme vyžít,“ dodává paní Marika.
Levicové, pravicové, liberální i bezpartijní demonstranty v Moldavsku spojuje jediné: snaha co nejrychleji odvolat současnou vládu, vyměnit generálního prokurátora a zachránit to málo, co v rozkradené zemi mezi řekami Prut a Dněstr ještě zbylo. A – upřímně řečeno – moc toho není.
