‚Nečekali jsme, že to bude takhle vostrý.‘ Dvojice českých turistů dorazila do Gruzie uprostřed protestů
Dva třicátníci Jiří a Tomáš si před několika měsíci koupili letenky do gruzínského Tbilisi, objednali hotel v centru města a přiletěli doprostřed obrovských protivládních protestů. Jejich hotel stojí dvě stě metrů od parlamentu, a tak na vlastní oči sledují, jak postupuje policie a jak si počínají demonstranti. Jako cizinci si dávají pozor, jinak je ale okolnosti dlouho plánované dovolené netrápí.
„Ten protest – nečekali jsme, že to bude takhle vostrý,“ komentuje Jiří.
Lidé říkají, že to hodlají vydržet. Jako kdyby to mělo trvat měsíce, soudí čeští turisté o protestech v Gruzii
„Na druhou stranu já lidi tady úplně chápu, protože jejich vládní strana je proruská,“ reaguje na něj Tomáš. „Chápu, že lidi, kteří chtějí do Unie, a je jich tady většina, budou v ulicích, že to pravděpodobně vydrží stejně, jako to vydrželi Ukrajinci na Majdanu. Dokud vláda nepovolí, nebo pravděpodobně, v lepším případě pro ně, prostě nepadne.“
Protest je podle něj zatím mírumilovný. „Na druhou stranu to jde den za dnem. Policie se to snaží potlačit a i protestující na to budou nějak reagovat a ten protest se bude vyvíjet,“ dodává.
Během dne viděl technické zprávy, v nichž se psalo o tom, že lidé rozbíjeli při protestu kamery. „Posprejované zdi, nějaké rozbité výlohy,“ jmenuje další škody, jichž si všiml.
Tomáš a Jiří jsou třicátníci, Tomáš je pilot, Jiří má na starost kamerové systémy v Praze. Nemají žádné obavy, z jejich pohledu jsou protesty minimálně zatím velice civilní.
„Žádné otevřené násilí jsem neviděl. I ze strany policistů, měli někde stát, tam stáli, projít se nedalo, ale na druhou stranu nebyli vůči nám žádným způsobem agresivní,“ popisuje Jiří.
Spolu s Tomášem uvažuje, jak dlouho protesty vydrží, zvlášť s ohledem na chladné počasí. „Lidi, co jsme takhle po večerech potkali, okolo protestů, všichni říkali, že to hodlají prostě vydržet. Jako kdyby to mělo trvat týdny a měsíce,“ říká Tomáš.
Stojíme před barem, kam se uchylují demonstranti, dávají si tady čaj a kávu, dokonce zdarma, chodí sem na toaletu. Takových barů je tady v Tbilisi víc. Tento je zvláštní tím, že ho vlastní Gruzínka s ruským manželem.
„Zajímavý to určitě je, ale třeba loni, vzhledem k tomu, co už probíhalo za situaci, jsme v Batumi potkali dva páry, kde byl kluk z Ruska a holka byla Ukrajinka,“ říká Jiří. „Jeden Rus, Alexandr, mi říkal: ‚Já mám rád svou vlast, ale nemám rád svoji vládu.‘ Myslím, že bude na světě takových lidí vlastně docela hodně, nemyslím nutně jenom Rusů.“
