Nezaměstnanost a ekonomická krize. Jak vypadá Západní břeh rok po útoku Hamásu na Izrael?
Už víc než rok trvající konflikt, který začal teroristickým útokem Hamásu na Izrael, má skoro padesát tisíc obětí. Mrtví nejsou jen v Pásmu Gazy, v Izraeli a v Libanonu, ale také na palestinském Západním břehu Jordánu. I tam zemřelo přes sedm set lidí, převážně Palestinců. Obyvatelé Západního břehu ale mluví spíš o jiné válce. O té ekonomické.
„Lidi nemají peníze, Izraelci jim zrušili povolení k práci tam, turisté sem nejezdí. A kdo dřív chodil pro maso pětkrát týdně, přijde teď jen jednou,“ říká Chálid, který má s bratrem řeznictví přímo na hlavním náměstí Jericha. Říká, že si snižuje zisk, aby lidé vůbec mohli něco koupit.
„Vydělám tak tak půlku toho co před loňským říjnem. A ceny šly přitom nahoru. Kilo kuřecího z dvanácti na devatenáct šekelů,“ vysvětluje.
Kousek od náměstí a od jerišské radnice, která na něm stojí, postává před obchodem na chodníku hlouček mužů.
„Ta situace se obrátila o 180 stupňů. Před loňským říjnem jsme žili nějak, a od října žijeme úplně jinak. Materiálně i bezpečnostně jsme se měli mnohem, mnohem líp.“ Házim pracoval před loňským říjnem v restauracích v Izraeli. Po útoku Hamásu ale Izrael uzavřel hranice a zrušil Palestincům ze Západního břehu pracovní povolení.
„V Izraeli pracovalo 150, možná 200 tisíc lidí ze Západního břehu. Ti jsou teď bez práce. A tady práci hledají špatně. Nezaměstnanost strašně narostla. A když práce je, vydělám tak pětinu toho, co jsem vydělával v Izraeli,“ říká.
Zatímco prý v Izraeli vydělával měsíčně v přepočtu kolem padesáti tisíc korun, v Jerichu vydělá tak deset. Pokud práci sežene.
A vadí mu i neustálé kontroly izraelskými vojáky. „My jsme tu původní obyvatelstvo a oni jsou okupanti. Ale oni se chovají tak, jako by tu byli původní a jako bychom my byli okupanti. Dospělo to až tam, že přemýšlíme, jestli jsme tu skutečně okupanti my, nebo oni. Chtějí nás k těmto myšlenkám dotlačit,“ říká.
Vztahy s Izraelci
Obchůdek s hračkami, před kterým stojíme, si tu otevřel Lu’áj, který je ale z Nábulusu. Tam je prý ale situace ještě o poznání horší než v Jerichu.
„Měl jsem v Nábulusu dvě cukrářství. Před rokem jsem je musel zavřít. Zkusil jsem otevřít obchod tady v Jerichu, že to tu bude o něco lepší. Abych doma neseděl bez práce. Ale je to těžké. A to nemluvím o té buzeraci okupačními vojáky, které každý den po cestě domů čelím,“ svěřuje se.
I ve vztazích s Izraelci byl prý loňský 7. říjen pro Palestince ze Západního břehu velkým přelomem. „Dřív jsme s Izraelci normálně komunikovali, viděli se, zdravili, spolupracovali. Byly to dobré vztahy. Ale po loňském říjnu se u nich objevil neskutečný fašismus a nenávist. To u nich dřív nebylo,“ doplňuje.
Izraelský dron zaútočil na Palestince čekající na humanitární pomoc. Dvanáct jich zemřelo
Číst článek
I u Hišámova paláce v Jerichu, světoznámé památky, s obří, nedávno restaurovanou mozaikou na podlaze palácových lázní, není ani noha. Jen u pokladny sedí Ahmad Džalajta, člen městské rady Jericha.
„Turisté se bojí. Jak cizí turisté, tak ale i turisté z Palestiny. Řeknou si, že i když se do Jericha dostanou, tak se dost možná už nedostanou zpátky, protože zavřou zátarasy,“ vysvětluje.
Před loňským říjnem měli aspoň dvacet tisíc palestinských turistů každý víkend a nemálo cizinců. Teď už přes rok skoro nic.
„Koncem loňského roku už byly všechny příjezdy do Jericha zavřené. Lidé, kteří pracovali v turismu, okamžitě přišli o práci. 85 procent jich je teď nezaměstnaných. Ze třinácti hotelů v Jerichu fungují čtyři. Restaurace, vily k pronájmu, turistické obchody, to je skoro všechno už rok zavřené.“
Palestinci na Západním břehu Jordánu se ocitají v hluboké ekonomické krizi. Není divu, že rostou obavy, že se i tady začne mnohem víc dařit radikálním a ozbrojeným skupinám.
