Nevzdali jsme se v roce 2014 a nevzdáme se ani teď, řekl před ruskou invazí velitel pluku Azov
Tento týden uplyne půl roku do začátku ruské invaze na Ukrajinu. Moskva předpokládala krátkou útočnou operaci na pár dní. Ukrajinský odpor ale ruské plány změnil. V Mariupolu byl v posledních dnech před ruským vpádemi zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín, který mluvil s velitelem pluku Azov, Denisem Prokopenkem.
V únoru v Mariupolu nic nenasvědčovalo začátku války, nejhorší v Evropě od druhé světové. Seděli jsme s přáteli v baru a poslouchali jsme živý koncert muzikantů, zpívajících rusky oblíbené písničky nás všech.
Rusové by měli vědět, že ukrajinská armáda bude bojovat až do konce. Tady v Mariupolu jsme se nevzdali v roce 2014 a ustupovat nebudeme ani teď, říkal Denys Prokopenko před válkou. Poslechněte si reportáž
V životě by nás nenapadlo, že potřebujeme ochranu takzvaného rusky mluvícího obyvatelstva východní Ukrajiny, které údajně ohrožují ukrajinští nacionalisti. To totiž byla první oficiální záminka pro Putinův vpád na Ukrajinu.
Normální lidé se prostě normálně veselili. Až později jsme se dozvěděli, že britské a americké rozvědky předaly Kyjevu přesnou informaci o datu začátku ruské invaze. I proto ukrajinský pluk Azov začal připravovat civilní obyvatelstvo na ten nehorší možný vývoj.
Tehdejším velitelem pluku Azov, ukrajinské národní gardy, byl Denis Prokopenko. Pluk se skládal ze dvou operačních praporů, tankové roty a dělostřelecké divize. Byl hlavní silou obrany Mariupolu v roce 2014.
O rok později získal pluk kontrolu nad pěti městečky a vesnicemi na východ od města. Vytvořil tím nárazníkovou zónu chránící přístav Mariupol. Pluk měl vlastní vojenskou školu, jejíž vojenští učitelé školili všechny, co měli zájem, i civilisty.
„Každý obyvatel Mariupolu musí být připraven na tu nejhorší variantu vývoje. Cvičíme civilisty, aby byli schopni ochránit svůj život a svoji rodinu. Výcvik má čtyři základní směry. Prvním je zdravotnický kurz první pomoci, kde je například učíme, jak ošetřovat zraněné při bombardování,“ popisoval tehdy Prokopenko.
Důkazy zpochybňují ruské tvrzení o způsobu zabití válečných zajatců v Olenivce
Číst článek
Druhým okruhem školení je chování v extrémních situacích. Vojáci radili lidem, jak si mají počínat při útěku, a co si mají s sebou vzít.
„Třetí částí je minová bezpečnost. Pokud člověk najde nepřátelský projektil, který nevybuchl, měl by vědět, jak místo označit, a kam nález co nejrychleji telefonicky nahlásit. Čtvrtým školícím okruhem je základní manipulace se zbraní. Stávalo se totiž, že lidé našli samopal na ulici. Učíme je, jak zbraň zajistit, aby náhodným výstřelem nezranili sebe, nebo někoho kolem.“
Propaganda jako zbraň
Velitel pluku Azov Denis Prokopenko zvlášť důrazně upozornil i na jinou zbraň, kterou protivník používá, a tou je propaganda.
„Uvedu vám konkrétní případ propagandy. Když náš pluk Azov stál v roce 2014 na východní hranici Mariupolu a bránil ji, ruská propaganda v téže chvíli tvrdila, že město už obsadili Rusové. Lidé si to přečetli a začali prchat, vytvořili se kolony autobusů a aut odjíždějících do Záporoží a Berďansku. Nic z toho nebyla pravda, byla to jen obyčejná Putinova dezinformace, která měla vyvolat ztrátu důvěry v naší vládu a armádu a přimět obyvatelstvo k útěku.“
Pluk Azov je teroristickou organizací, rozhodl ruský soud. Zajatým vojákům hrozí nejtvrdší tresty
Číst článek
„Je to hybridní konfrontace. Rusko se snaží nevojenskými a asymetrickými akcemi psychicky podlomit naše obyvatele a nahlodat jejich důvěru v armádu. Je nutné tomu v zárodku učinit přítrž.“
Na rozdíl od některých ukrajinských politiků bral už tehdy velitel pluku Azov ruskou hrozbu vážně.
„Vezmeme-li v úvahu, že máme něco do činění s Ruskem, v jehož čele je člověk, který, otevřeně řečeno, nemá všech pět pohromadě, musíme počítat s čímkoliv, včetně masivního ruského útoku. Je otázkou, jestli k tomu Rusové mají dost sil a vůle. Měli by vědět, že ukrajinská armáda bude bojovat až do konce. Tady v Mariupolu jsme se nevzdali v roce 2014, a ustupovat nebudeme ani teď. Jejich vojenské uskupení je dost velké, ale nevěřím, že mají sílu prorazit naší obranu,“ řekl Prokopenko v rozhovoru pro Radiožurnál.
Ani on nedokázal, nebo nechtěl vývoj předvídat. Společně s několika stovkami příslušníků Azovu zůstal v kombinátu Azovastal a bránil město do poslední vteřiny. Podle dostupných informací se nachází v Moskvě, v neslavně proslulé věznici Lefortovo.
