Téměř každý týden přichází londýnská vláda s novým plánem na další zpřísnění své imigrační politiky. Časově se kroky kryjí s démonizovaným otevřením britského pracovního trhu pro občany Rumunska a Bulharska. Jejich mohutný příliv na Britské ostrovy se zatím nekoná. Navíc Rumuni a Bulhaři, kteří chtěli v Británii pracovat, už ve Spojeném království dávno jsou.

13:00 21. ledna 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Bulhaři, kteří měli vůli a peníze, už do Evropy vyrazili. Ať už potřebovali pracovní povolení, víza, ať jsme byli členy Evropské unie, tihle podnikaví jedinci už svou vlast dávno opustili," myslí si lékař Georgi Christov, který do této škatulky také patří.

Na pozici sekundárního lékaře londýnské Great Ormond Street Hospital pracuje už pět let.

„Nezaměstnaní Bulhaři si prostě nemůžou dovolit přestěhovat se do Británie. Z vlastní zkušenosti vím, že je to velké dobrodružství. K takovému kroku nepotřebujete jen know-how, ale také patřičné finanční zázemí."

Primářem oddělení prenatální a neinvazivní kardiologie londýnské Great Ormond Street Hospital, vůbec nejlepší dětské nemocnici na ostrovech, je od roku 2005 český profesor Jan Marek. Ten nejprve Christova coby uchazeče o práci musel odmítnout:

„On se přihlásil na relativně nízkou pozici, neodpovídající jeho vzdělání a kvalifikaci. Bohužel jsem mu musel oznámit, že je pro tuto pozici překvalifikován. V té době jsem mu nemohl nabídnout žádnou práci.“

Zpočátku měl doktor Christov problém s pracovním povolením.

„Navzdory ujišťování manželčina zaměstnavatele mi při konkurzu na moje současné místo řekli, že nemůžu pracovat ve Spojeném království bez pracovního povolení. Trvalo celou věčnost, než jsem ho od ministerstva vnitra získal. To bylo dáno hlavně tím, kolik času zabralo shánění, překládání a ověřování různých dokumentů. Měl jsem docela strach, protože Great Ormond Street taky mohla dostat pokutu, kdyby mě zaměstnala," vzpomíná Christov, který teď už žádná povolení nepotřebuje.

V běžném životě se sympatický Bulhar, který do Londýna zamířil jen kvůli zaměstnání své ženy, s nějakými ústrky kvůli svému původu nesetkává:

„Od Britů, s nimiž jsem v kontaktu, jsem nic nepříjemného neslyšel. Tady na pracovišti všichni vědí, že jsem Bulhar, a nikdo to neřeší. Mám pocit, že u veřejnosti obecně převažuje vůči Bulharům spíš soucit."

První lednové dny zatím masivní příliv bulharských a rumunských migrantů do Británie nepřinesly. Georgi Christov je přesvědčený o tom, že v případě Bulharů na tom nic nezmění ani další měsíce, ani další opatření londýnské vlády. Profesor Marek už ale určitou změnu v národnostní skladbě pacientů zaznamenal.

„Zrovna dneska jsme na mítinku referovali o pacientovi z Bulharska s poměrně těžkým postižením. Ti pacienti sem přicházejí, mají na to právo. Jakmile je pacient rezidentem Velké Británie šest měsíců, má právo na bezplatnou zdravotní péči.“

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít