Poradí, pomohou, povzbudí. Dobrovolníci patří k 'vítězům' londýnské olympiády
Jednoznačně patří k vítězům londýnské olympiády. Žádného zlata se ale nedočkají. Jsou rádi v podstatě za vlídné slovo. Řeč je o 70.000 dobrovolnících, kteří tvořili páteř londýnských Her. Za pár týdnů si to někteří z nich na paralympiádě zopakují. I náš zpravodaj Jiří Hošek na adresu dobrovolníků nešetří chválou a tak trochu za odměnu jim věnoval svůj Olympijský deník.
Mezi dobrovolníky figuruje řada skvělých showmanů, kteří hlavně pozdě večer dokáží unaveným divákům a novinářům zpříjemnit čekání a cestu domů. Vůbec, v londýnském metru a na nádražích je práce dobrovolníků možná nejnáročnější.
„Lidé na adresu dopravního systému nešetřili pozitivními ohlasy. Skoro jsem to ani nečekal. Poté, co si přečetli v novinách, měli možná katastrofické představy o chaosu v dopravě a realita je mile překvapila,“ myslí si Luke, který na služby v Londýně dojíždí každý den vysokorychlostním vlakem z jihoanglického pobřeží. Co je to ale proti kolegyni Louise Hamptonové, která dojíždí 215 kilometrů z Wolverhamptonu.
„Pracuju 5 dnů v týdnu, 8 hodin denně a dva dny mám volno. Tady na nádraží pomáháme asi 18 hodin každý den. Kromě nás jsou ještě tady v okolí stanice St.Pancras stewardi a ti fungují vlastně non-stop,“ popisuje Luke, který prý nezažil, že by mu některý z návštěvníků za nějaký nedostatek vyhuboval.
Dobrovolníci jsou lidé absolutně pro všechno. Fungují jako takové orientační majáky. Jsou ochotní a připravení zodpovědět jakoukoli otázku.
Řeší krizové situace kolem nečekaného zhoršení zdravotního stavu diváků, ztracených dětí a podobně. V podstatě neexistuje záležitost u které by řekli: „Ne, tak s tím nemáme nic společného. Musíte si poradit sami.“
„Naplánoval jsem si dovolenou radši už před dvěma lety, abych měl jistotu, že na olympiádu a paralympiádu budu mít úplné volno. Nevěděl jsem, co budu mít za úkoly a jestli mě vůbec vezmou. Byl jsem odhodlaný když tak chodit do Olympijského parku, dívat se na sport na velkoplošné obrazovce a nasávat atmosféru,“ popisuje jeden ze členů zdánlivě anonymního moře dobrovolníků oděných v křiklavé růžovo-fialové tričko s vysokým obsahem polyesteru. Tenhle dobrovolník ale jméno má.
Pořadatelé londýnských Her se chtějí rozloučit velkou hudební párty
Číst článek
Je to Timothy Harris a když 80.000 diváků na Olympijském stadionu za jeho zády zabouří nadšením, ani nehne brvou. Nemá pocit, že by o něco přicházel.
„Absolutně ne! Kdybych seděl doma u televize, stejně by mě to táhlo sem. Takhle mám z olympiády mnohem víc a na sport se pak můžu podívat doma ze záznamu nebo o přestávce v kantýně pro dobrovolníky.“
Všichni ze 70.000 dobrovolníků museli projít pečlivým výběrem a na londýnské Hackney College absolvovali i školení. Je to pestrá směsice lidí všech věkových skupin, barvy pleti i vyznání. Výjimkou nejsou ani vozíčkáři.
