Před lety uzavřeli doly a ocelárny, dnes je Oberhausen nejzadluženějším městem
Fungující ekonomika, nejnižší nezaměstnanost za poslední roky – to jsou slogany vládní CDU ve vrcholící kampani před nedělními volbami. Na mapě Německa se najdou temnější místa. Jedním z takových je Oberhausen v Porúří, dříve srdce těžkého průmyslu. Dnes se o Oberhausenu mluví jako o německém Detroitu.
Do poloviny 70. let bylo Porúří motorem německé ekonomiky. Ocelárny, doly, těžký průmysl. Kdysi prosperující oblast dnes sužuje vysoká nezaměstnanost. Obce bojují s obří zadlužeností.
Na špičce je Oberhausen. Dluh na jednoho obyvatele dělá v přepočtu čtvrt milionu korun. Oberahusen se stal městem beznaděje, kde místní nečekají žádnou změnu ani po nedělních volbách.
„Tady vlevo byl fungující obchod, tady byla Dresden Bank. Tady naproti, ten bílý dům, to byla vynikající restaurace. Všechno je pryč,“ říká Jens Bergheim. Zažil zde lepší časy.
Zadlužený Oberhausen navštívila s mikrofonem zprvodajka Českého rozhlasu v Německu Klára Stejskalová
Jens pamatuje, když centrum Oberhausenu žilo. Teď ale většina výloh zeje prázdnotou. Visí na nich zašlý nápis „K pronájmu“.
„Ve městě žilo 250 tisíc lidí, dnes 180 tisíc. Bývaly tu obchodní domy jako Kaufhof, Cloppenburg. Všechny možné řetězce jako NETTO, Plus, Penny. Dnes tu není jeden jediný obchod. Staří lidé, kteří nemají auto, nemají jak nakupovat,“ rekapituluje současnost města Jens Bergheim.
U kašny na náměstí se povaluje skupinka opilců. Muži i ženy. Město působí neuvěřitelně depresivně. Několik žen s utrápeným pohledem se přehrabuje v oblečení, které nabízí ve stánku před kostelem katolická Caritas.
Popularita korespondenční volby v Německu roste. Pošta najímá brigádníky
Číst článek
Podle zástupkyně charity tu mají hodně zákazníků. Mnozí se sem přicházejí také poradit, popovídat o sociálních možnostech. Caritas je jen jednou z mnoha organizací. Jiné nabízejí teplé jídlo nebo i nábytek.
Lidí, kteří otáčejí každé euro, je totiž v Oberhausenu většina. Jsou vděční, když tu například najdou obnošené tepláky pro děti. Na nové nemají. Úpadek města je vidět na každém kroku.
„Když člověk přijde do městské knihovny, nejsou tam žádné knížky. Žádné filmy, žádný internet. V létě rodiny hodně navštěvovaly místní koupaliště. Jsou dávno zavřená. To jsou obrovské zásahy do života,“ shrnuje Asad Taha.
Na předměstí Oberhausenu se nabízí jiný obrázek: Das Centro, největší nákupní a volnočasové centrum v Německu. Na 119 tisících metrech čtverečních bývalé ocelárny je 220 obchodů včetně nejprestižnějších značek, kina, restaurace, akvárium.
„Ročně tam zavítá 25 milionů lidí, takže z toho má město příjmy,“ líčí na radnici Apostolos Tsalastras, muž, který má na starosti pokladnu nejzadluženějšího města v Německu.
„Ve srovnání s minulostí, kdy tam byly ocelárny, ve kterých pracovalo 32 tisíc lidí, tam dnes pracuje 15 tisíc lidí. Ale jen třetina má kvalifikovaná místa třeba na pokladnách v obchodech. I ti vydělávají mnohem méně, než vydělávali lidé dříve v ocelárnách,“ shrnuje Apostolos Tsalastras.
Merkelová propaguje vítr, vodu a slunce. Uhelný důl přesto dál bere lidem domovy
Číst článek
Město šetří, kde se dá. Není na opravy škol, silnic. A to ještě musí odvádět tzv. solidární poplatek na rekonstrukci východního Německa. Radní Thalastras patří spolu se zástupci dalších postižených měst v Porúří ke kritikům tohoto systému.
„SOLI je pro nás obrovský problém. Ročně platíme 7 milionů eur. Ačkoli jsme zadluženi, musíme si na to brát další půjčky. Proto chceme, aby došlo ke změně. Teď je to tak, že západ platí východu. Je potřeba, aby podporu dostala ta města, které mají největší problémy,“ říká důrazně strážce pokladny v Oberhausenu. Tsalastras však neztrácí optimismus:
„Je to dlouhodobý proces, ale snažíme se tu vytvářet malé střední podniky, technologie pro životní prostředí, služby. “
Realita ve městě ale tak nadějně nevypadá. Většina nezaměstnaných je bez práce dlouhé roky. Sociální dávky utrácejí v hernách. Na 200 obyvatel vychází jeden automat. I v tom je Oberhausen německým rekordmanem.
„Oberhausen je umírající město. Všechno jde pryč. Člověk s tím musí žít, ale spokojení tu lidé nejsou,“ uzavírá smutný příběh Jens Bergheim.
Zvětšit mapu
